Vladimír Burjánek

Také jste si v pokročilejším věku mnohdy vzpomněli na zlatá slova rodičů i prarodičů, kterými nám chtěli usnadnit cestu životem? V mládí jsme se nad radami jen pousmáli.

Silniční cyklistika je pořádná dřina. To není rekreační brázdění krajiny za pomoci vlastních nohou, nebo elektrického poháněče, ale makačka až na dno sil.

Když byla letos na podzim vyřešena každoroční záhada, jestli a kdy porostou, vyrazil početný houbařský národ do lesů.  Dnes rostou houby nějak později.

Dva týdny už žáci zahřívají školní lavice a někteří z nich možná už utržili zápis o nesprávném chování. Ve škole, bylo to tak ve 4. třídě, jsem ulovil kuriózní poznámku.

Jestli vám přišla internetem úvaha moudrého pána s tituly před i za jménem, možná jste s ním souhlasili jako já.  Srovnává, jak se změnily některé hříchy ctěné po generace.

Každá vesnice nabízela a nabízí pestrou škálu figurek, lidí a lidiček i vážených postav a všichni dohromady tvoří krásnou místní galerii i nezaměnitelný koloryt místa. 

Pokaždé, když jsem poslouchal diskuse o možnosti vodáků a cyklistů požít třeba jen určené množství pitelných tekutin alkoholických, vzpomněl jsem si na partu vodáků od nás.

Na našem srubu z třicátých let, který upraven stojí v jednom z Podtroseckých údolí, jsme měli neskutečné zážitky. 

Řadu let bydlel pod naší zahrádkou v domku blízko vody zvláštní soused. Vášnivý čtenář, věčně usazený s knížkou mezi vchodovými dveřmi, opřený o futra. 

Kdysi se tomu říkalo jít s dobou. V módě, výrazových prostředcích, účesu, chalupě, novém autu, prostě ve všem. Dnes být in, znamená daleko širší spektrum.