Vladimír Burjánek

Celý život lituji, že nemám výtvarný talent. Kdybych byl milionářem, kupoval bych určitě obrazy. Takhle se na ně chodím jen dívat do galerií. Obrazům dávám přednost.

Říkalo se, kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Připomněl jsem si to, když začala diskuse s ministrem školství, jestli žáci mají mít druhý jazyk povinně či dobrovolně.

Dnes je Světový den životního prostředí. Dáváme mu ještě pořád dost na frak. To aby prase vydrželo, říkala vždy moje babička, když se na ni řítil jeden problém za druhým.

Lidské myšlenkové pochody jsou mnohdy nevyzpytatelné. Spustí se najednou a jedou. Říkám tomu soukromý krátkometrážní vzpomínkový biograf. Začne nenadále, z ničeho nic.

V poslední době jsme často svědky toho, že neplatí letité ohraničení ročních období. Mnohdy se stane, že z dlouho trvající zimy přecházíme rovnou do léta.

Léta jsme odebírali plyn a elektřinu od velkých dodavatelů. Potom jsme se v rámci akce Obec občanům nechali umluvit a přešli jinam. Každoročně jsme měnili dodavatele.

Můj dědeček byl řezník. Na vesnici s přibližně 800 obyvateli, ve které se uživila řeznictví 2, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 hospody, 4 zahradnictví a další služby.

Ukrajinské téma je všude kolem nás. Když potkávám své vrstevníky, té generace dětí narozených na konci války, zní obvykle jedna myšlenka.

Před ročním pobytem v zeleném vojenském  stejnokroji jsem tehdy nastoupil neplánovaně na tehdejší Dům osvěty v okresním městě. Věděl jsem, že to je jen dočasné řešení. 

Když jsem v klidu zažil český snímek o léčiteIi Janu Mikoláškovi, vybavili se mi někdejší úspěšní léčitelé z mého kraje. Nebylo jich  zase tak mnoho.