Vladimír Burjánek

Můj dědeček i otec byli obchodníky každým coulem. Tohle umění jsem ani po jednom z nich nezdědil. Pamatuji si jen, co oba říkali - každý kousek má svého kupce.

Mám nápad, pronesl Jirka Vařejda silným hlasem, když jsme jako kluci seděli na schodech u kostela a nevěděli, co dělat. Půjdeme k sedlákům na jabka!

Člověk si má dát pozor na to, co konzumuje. Náš vnuk pracuje u firmy, která má sídlo ve Švýcarsku. Občas tam  jezdí a přiveze i nějaké zajímavé lahůdky, hlavně sladkosti.

Zlomil jsem si ruku a pohmoždil při úrazu oba kotníky. Škoda, že už není bába z Mříčné, vzpomněl jsem si. Zlomeniny, naraženiny, výrony. Tady pomáhaly její zázračné ruce.

Napadlo vás někdy, jak významné je v životě slůvko první a kolikrát se s ním setkáváme? Určitě se mi nepodaří vystihnout všechny důležité momenty tohoto spojení.

Máme před sebou dalších 365 dílů kalendáře. Prožili jsme velmi zvláštní rok. Možná se shodneme, že jsme se potkali s něčím, co jsme naprosto nečekali.

Není to dnes ráno jako každé jiné. Ani den to není  jako ty druhé. Sváteční je všechno - od probuzení až k půlnoční Rybově rozhlasové mši. Všechno je nějak zvláštní.

Reklama může být někdy pravdivá, jindy zavádějící, klamavá a někdy i krajně nebezpečná. Může inspirovat člověka ke krkolomnému kousku.

Vodu si lidé vždycky chránili, ať byla ve studánkách, studních či jinde. Znesvětit jakýmkoliv způsobem obecní, jak se u nás říkalo pumpu, bylo neodpustitelné.

Každá rodina má své poklady, které se často dědí z pokolení na pokolení. Nemusí to být vždycky jen zlaté mince, sbírky známek či luxusní porcelán. Někdy to jsou maličkosti.