Vladimír Burjánek: Umělá inteligence
Moje švagrová, bývalá učitelka kráčející po cestě života v osmé desítce, spěje svižným krokem k devadesátce. Dříve hodně četla, což jí nemocný zrak nyní nedovoluje, a hledá jiné možnosti komunikace. Dostala se do kontaktu i s umělou inteligencí.
Čtěte také
Jak mi důvěrně prozradila, je to daleko zajímavější povídání, než s jejím jedenadevadesátiletým manželem, jehož jediným tématem je vojna, jeho někdejší povolání.
Protože se švagrová zajímá o všechno, využívá moderní inteligenci i na doplnění vědomostí. Třeba ji poprosila o informaci k historii obce, kde mají chalupu. Jindy poprosí o příjmení herce, na kterého si při návštěvě kamarádky nemohly vzpomenout.
Inteligenci dává i praktické otázky, jako třeba časy odjezdů autobusu sestry, která se chystá na návštěvu k nim. Tady ji kámoška inteligence trochu zklamala, když chybně určila místo zastávky. Jak ale dodatečně zjistila, nebyla to její vina. Krátkodobě onu změnu místa udělali dopravci.
Čtěte také
Se sousedkou z paneláku dokonce zadaly umělé inteligenci úkol, aby složila písničku k narozeninám. Text i hudbu. K usnadnění úkolu jí daly pár slov, které by v písni měly být. To zvládla až neuvěřitelně. Tak, že si u splněného úkolu dámy poplakaly.
Protože švagrová je pilnou posluchačkou rozhlasu, poslouchá i Noční linku, chtěla o vysílání vědět víc. A poprosila AI, aby ji ukázala fotografii redaktora, který pořad nyní dělá.
Švagra značný rejstřík komunikace se světem jeho ženy dráždí, protože jí závidí tuhle aktivitu. Když začne mluvit s AI, volá hned někam na svém tlačítkovém aparátu, nebo pouští nahlas televizi. Důvěrně mi prozradil, že ty umělé inteligenty naprosto nesnáší.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
