Vladimír Burjánek: Vedřiny
Máme za sebou léto, při kterém jsme si víc jak dosud prožili, jak to vypadá v zemích s teplotami, které nesou tropický název. Naše sousedka mi hlásila, že na jejich teploměru chyběl jeden stupínek a už by praskl. Řekl jsem jí, ať se nediví, že u nás padaly teplem mouchy v letu.
Čtěte také
Bylo to na jednu stranu pěkné, mohli jsme se koupat a osvěžovat ve vodách, které jsme až dosud pro jejich nízkou teplotu ignorovali. Kolikrát jsme si ale říkali, že už by to stačilo.
Přehřívali se lidé, naříkali kardiaci, přehřívaly se bazény i řeky. Prodejci zaznamenali mimořádný zájem o klimatizace, které pak jely na plné obrátky. V televizi hlásili, že se maximálně zvýšil zájem o ventilátory, které mnohde lidé vykoupili Vypalovaly se trávníky a chřadly rostliny, které milují vláhu.
Ochuzeni byli i houbaři, sucho nepřálo jejich zálibě a vyprahlé lesy bez vláhy strádaly. Domácí zvířata, kočky a psi, všichni vyhledávali stín a chladné podlahy.
Čtěte také
Jak v dovolenkových měsících nemáme rádi deště, tak letos jsme je několikrát vyhlíželi s nadějí. V těžkých podmínkách sklízeli veškerou úrodu i zemědělci a zelináři.
Ti, kteří museli pracovat venku, trpěli vedrem a uznalí zaměstnavatelé jim zařídili zvýšený pitný režim a častější přestávky. Ty měli dokonce i fotbalisté při červencovém zahájení prvoligových klání. Milovníci moří zjistili, že teploty doma byly často stejné jako ty v jejich pobytových destinacích a nebýt té slané vody, mohli zůstat doma.
Mezi spokojenými s létem jsou ovšem jásající zmrzlináři, kteří přinášeli osvěžení, stejně jako vodovodní pítka a fontány ve městech, v přírodě to byly studánky. Tento způsob léta zdál se býti poněkud šťastný i nešťastný.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
