Dagmar Ruščáková: V tátově náruči
Ta holčička už toho měla akorát. Mohly jí být tak tři roky a vytrvalým žalostným křikem sdělovala okolnímu světu, že má hlad a je strašně ospalá, aniž by byla s to se najíst nebo usnout. Jako klíště se držela svého tatínka, ušňupaný čeníšek mu tiskla na krk, a žalostnými slzami smáčela bílé tričko.
Tatínek ji houpal, a tak dlouho jí něco říkal, až slova pronikla přes pláč a dívenka unaveně zmlkla.
Čtěte také
V době, kdy byly moje děti malé, by takto vřískající malé dítě bylo skoro jistě v náruči své matky - a lidé by je sledovali s nevolí. Aspoň u nás, kde se stále ještě většinově razí zásada, že děti mají být vidět, ale ne slyšet. V řeckém hotelu, kde jsme letos trávili svou absolutně netypickou dovolenou, však bylo všechno jinak.
Velkou část místní klientely tvořily rodiny s dětmi. K mému nadšenému překvapení byla většina tatínků aktivně pečujícími rodiči. Stejně jako maminky dohlíželi, pomáhali dětem, mluvili s nimi, těm opravdu malým utírali ušpiněné tlamky a chovali je, pokud už toho na ně bylo moc. Společná péče měla výsledky.
Děti byly zvládnutelnější a rodiče, byť stále zaměstnaní, podstatně víc v pohodě.
Čtěte také
Napadlo mě, jestli otcům, vyhýbajícím se péči o děti, někdy došlo, oč vlastně přicházejí. Jistě, děti se snaží mít rády i vzdálené rodiče. Nicméně je to hlavně každodenní péče, díky níž vzniká ono hluboké pouto plné citu, o kterém se tak těžko mluví. Nezní to hezky, ale i tu lásku si člověk musí odpracovat!
Rozhodně to stojí za to. Nejen proto, že být celým srdcem táta člověka neskutečně obohatí. Je to i znatelné plus pro ty děti. Nejen pro syny, kde se to předpokládá. Také dcery láskyplných otců si vedou lépe. Jako bonus mají menší šanci, že skončí v toxických vztazích.
Tátové jsou zkrátka důležití. Je skvělé, že si to ti mladí už podstatně častěji uvědomují - a že si tím pečujícím tátou dovolí být.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
