Dagmar Ruščáková: Ušní červ

30. srpen 2026

Nedělní káva

Probudila jsem se do ticha noci, ale v hlavě mi burácela muzika. Kdyby to šlo z venku, mohla bych aspoň zavřít okno. Ale takhle? Mozek zavřít nejde! Což o to, melodie to byla pěkná, proto mi uvízla v paměti. Jenže stokrát opakovaný refrén už nic hezkého nepřipomíná - jde spíš o rafinované mučení. Ach jo. Zase jsem chytla ušního červa.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: V tátově náruči

Řekla bych, že to zná každý z vás. Někdy se prostě v hlavě uchytí kousek melodie a nechce pryč. Může to být cokoliv - od úryvku árie klasické opery až po reklamní popěvek. Obvykle má ta muzika jistou… odrhovačkovou… kvalitu. Líbivost v rytmu nebo melodii, která osloví náš mozek natolik, že se jí nechce vzdát.

Co s tím? Pokud si můžete pustit jinou hudbu a chvíli ji soustředěně poslouchat, jste z toho - obvykle - venku. Někdy to ovšem není možné. Třeba v noci, když vedle vás spí někdo, kdo by v tom rád pokračoval. Nebo na konferenci, poradě, v čekárně… prostě někde, kde nemáte k dispozici externí hudbu.

Pak je třeba zaútočit oblíbenou písní zevnitř a zkusit se přeladit. Někdy se to povede. Jindy jen vyměníte jednoho ušního červa za druhého.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Prázdniny u babičky

Na tohle jsem myslela, když jsme se synem o prázdninách uspávali dvě nejmladší děti. Používá smyčku několika oblíbených melodií, kterou hraje pořád dokola. Je to překvapivě účinné.

Nejenže se přitom těm malým dobře usíná, ale hudba umí schovat i kradmé kroky, když se posléze uspávač snaží nenápadně vyplížit z místnosti. To je, panečku, nějakých melodií, co se tímto způsobem dětem ukládá v hlavě!

Představuju si, jak jde třeba v budoucnu můj už dospělý vnuk po ulici, když se mu najednou v hlavě ozve… něco. Hudba, zcela mimo aktuální hudební trendy. Možná i mimo jeho aktuální vkus. Přesto překvapivě známá, možná i milá. Zarazí se. Protože tenhle ušní červík k němu nepřišel z venku! Ten se vynořil z minulosti. Co víc - z otcovy hřejivé uspávající náruče.

autoři: Dagmar Ruščáková , baj