Dagmar Ruščáková: Prázdniny u babičky
Na tenhle výlet jsem přijela později a odjinud, takže jsem svého muže a houfek našich vnoučat musela hledat. Ten den byli v centru historických řemesel Botanicus. Kačenku slyším dřív, než ji zahlédnu. Opálená lýtka se kmitají nad kamennými schody, jak utíká nahoru a dolů, v ruce drží za knot zatím velmi hubenou svíčku.
Čtěte také
„Babičko, koukej! Dělám svíčku! Když ji namočíš do horkého vosku, musíš pak běhat, aby ti to rychleji zchladlo!“ zahlásila naše divoženka a vůbec jí nevadilo, že nikdo jiný se svíčkou neběhá.
Brzy jsem našla zbytek výpravy a mohla obdivovat, co už kdo stihl vyrobit. Potom jsme se jako-středověkým areálem potulovali společně. Navlékali korálky, splétali provazy, prohlédli si králíky, kozy, bylinkové zahrady. A mě napadlo, že všechny tyhle zážitky jsou jen jedním z jejich prázdninových dnů.
Vzpomněla jsem si na své prázdniny u babičky a dědy. Obvykle jsme byli na chatě s velikou zahradou a měli svobodu nedělat nic. Nebo cokoliv! Vymýšleli jsme si vlastní hry, postupně pronikali i do okolí chaty.
Čtěte také
Často jsme utíkali na královédvorský hřbitov. To byste koukali, co je tam toho k vidění, když je vám osm! To vzrušení, když byla na starém hrobě sesunutá svrchní deska. Co kdybychom zahlédli kosti?
Babička o nás pečovala, děda si s námi trpělivě povídal. Ovšem jít s ním do cukrárny bylo za trest - dojdeme tam nebo ne? Děda byl po celém městě známý učitel a pořád se s někým zastavoval. Naštěstí nás aspoň někdy poslal napřed. Občas jsme si někam vyjeli vlakem, jen tak. Tam a zase zpátky. Z hlediska dnešních prázdninových standardů by to měla být nuda.
Překvapivě nebyla. Po organizované části prázdnin, s rodiči a na táborech, byla svoboda trávit čas po svém sladká a ceněná. A pak, byla tam láska. To čarovné koření, které ochutí i tu nejjednodušší kaši. A víte co? Právě tenhle pocit z prázdnin u babičky bych moc ráda poslala o generaci dál.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
