Dagmar Ruščáková: Okolo

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Tichá samota

Bylo. Plánovanou schůzku jsem stihla jen díky tomu, že jsem si dala velkou časovou rezervu. Jenže moje nervy! Já rozumím tomu, že je třeba opravovat silnice. V zásadě mám radost, že po letech průtahů začali tady u nás konečně stavět dálnici.

Potíž je v tom, že jak mám trpělivost s lidmi i se zvířaty, čekání v jakékoliv frontě se mnou dělá opravdu ošklivé věci. Takže pokud mohu, prchám. Což jsem učinila už cestou zpátky. Vyjela jsem Úpickou po kroucených silničkách směrem na Radeč a Hajnici. To vám byla krása!

Okamžitě se mi vybavila předchozí cesta po vlastech českých, na jakou mě vzala navigace, když jsem před prodlouženým květnovým víkendem objížděla děsivou, prakticky stojící kolonu mezi Vysokým Mýtem a Litomyšlí.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Škrtání

Byli jste někdy v Chocni? Nebo ve Sloupnici? To je moc hezká vesnice! Když mě pak navigace donutila objet i hřebečský tunel, na vlastní oči jsem se přesvědčila, jak krásné tam mají lesy.

Jezdit okolo může osvěžit ducha, přivést myšlenky na nové koleje. To se vždycky hodí, protože i v mysli si vytváříme hluboké újezdy, ze kterých občas bývá potíž vyhlédnout ven. Je spousta činností i myšlenkových vzorců, kterých se držíme proto, že nám kdysi vyhovovaly. Nikdy však neškodí zjistit, jestli náhodou neexistují nové, funkčnější verze - činností i myšlenek.

Jezdit okolo může být zábavné. Efektivní je to však jen tehdy, pokud se nedá jet přímo. Je před námi léto. Doba zasvěcená výletům a dlouhým cestám, stejně jako opravám silnic. Přeju vám pevné nervy a hodně trpělivosti při čekání! Protože v době kolon projíždějí rychle jen záchranáři.