Dagmar Ruščáková: Myšlenkový řetěz
Krájím maso na oběd a opět se mi sevře srdce. Nikdo tu neloudí! Neklopýtám o velkého vlkošedého psa s rozesmátým pohledem, který svým nadšením obvykle inspiroval i naši podstatně rezervovanější bílou vlčici. Jo, kdyby to byla zelenina - to bych pochopila.
Čtěte také
Už od prakticky historických časů jezevčíka Maxe, se naším rodinným psovstvem nese silný vzkaz: „Zelenina není k jídlu! Slušný pes jí jenom trávu, a i tu si vybírá!“
Je to tak. Naše psí historie začala takřka přesně před 36 lety. Ani nás ani jezevčíka Maxe by nepadlo, že některé z jeho silnějších názorů přežijí generace. Ne v pokrevní linii, ale v té rodinné. Když mu bylo jedenáct, odstěhovali jsme se z Prahy na venkov a dostal na povel dvě chodská štěňata. Vzal to vážně a byl jim příkladem.
Od té doby se v naší smečce drželo následnictví. Ke staršímu psu vždy časem přibyl mladší, zkušenosti a názory se tak kontinuálně předávaly dál. Nešlo jen o nejedlou zeleninu.
Stejně se dědila zásada, že na lidské věci se nesahá a že jámy se kopou tak, aby se nebortily. Je tedy fakt, že po několika generacích ovčáků se přece jen vytratila preciznost jezevčičího stylu.
Čtěte také
Teď se však řetěz psích pamětí přetrhl. Přestože jsme bojovali, jak jsme jen mohli, náš současný následník, milovaný a milující Rex, ještě před svými třetími narozeninami podlehl těžké nemoci. Ari zůstala sama, a to se už bohužel nezmění. Jestli naše bílá vlčice snadno zvládla štěně ve svých deseti letech, ve třinácti ho k ní už pořídit nemůžeme. Zaslouží si klid a péči.
Takže pokud budeme mít po jejím odchodu dalšího psa, nebude následníkem smečky. Žádné memy z minulosti se k němu nedostanou. Bude si muset v naší rodině vytvořit své vlastní zásady. Kdo ví? Třeba k nám jednou přijde pes, který bude s potěšením krást naše věci a chroupat přitom zeleninu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
