Vladimír Burjánek: Práce

3. květen 2026

Nedělní káva

Při nedávném setkání mi soused vyprávěl příběh jeho vnuka. Hoch pracoval pět let v automobilce, ve výrobě, na tři směny. Časem u něho začaly problémy se zády, jezdil k neurologovi a potom přišlo ještě něco horšího. Z ničeho nic zhubnul téměř třicet kilogramů. Jak se ukázalo, šlo o poruchu štítné žlázy. Byl v péči lékařky celý rok.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Místa

Že nešlo o banalitu, dokazoval fakt, že na kontrolu k neurologovi mu paní doktorka zakázala dostavit se do Prahy samotnému hromadnou dopravou, tak ho vozili z rodiny autem. Po roční léčbě se podařilo problém řešit léky a doktorka mu napsala zákaz těžké a psychicky náročné práce. Čímž se rozloučil s třísměnným provozem.

Zavolal si ho lékař automobilky, řekl mu, že lehkou práci pro něho žádnou nemají, tu dostávají pracovníci, neschopní až po 10 i 15 letech. Poslal ho na osobní, kde mu hodná paní vysvětlila, že by bylo nejlepší, ukončit neschopnost. Že ho budou ještě tři měsíce platit, potom mu pošlou tříměsíční odstupné.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Paměť

Ačkoliv mu doma důrazně říkali, aby nic nepodepisoval, on to udělal. Následně nastaly problémy se sehnáním nové a přiměřené práce. Vnuk obešel několik míst, ale všude bylo na překážku zdravotní omezení. V posledním místě ho prohlédl i jejich lékař a v kanceláři mu potom personální řekla, že oni stojí o zdravé lidi, ne nemocné a s omezením.

Někdo mu tedy poradil, aby požádal o invalidní důchod, ten nejjednodušší. S ním se prý práce shání lépe, protože stát firmám prostředky kompenzuje. Požádal, nedostal. V rozhodnutí stojí že jeho pracovní schopnost klesla pouze o 30 procent, potřeboval 35. Kamarádova vnuka čeká tedy další martyrium s pracovním místem. Kvůli pěti procentům.

autoři: Vladimír Burjánek , baj