Vladimír Burjánek: Noviny
Celý svůj produktivní život jsem se točil kolem novin. Proto mi je líto, že internet a všechna další nejmodernější pojítka „válcují“ noviny. Některé už zanikly, u současných většinou klesají náklady a vytrvávají jen hrdinové. Kdysi pravdivá slova, že nic není staršího, než včerejší noviny, pozřel vývoj techniky a možnosti moderní doby.
Čtěte také
Na internetu máte dnes čerstvou zprávu rychleji, stejně jako v televizi i rozhlase. Někdy vzpomínám, jak my jsme pomocí typografického pravítka malovali podobu stránek, říkalo se tomu zrcadlo, které dostal potom v tiskárně metér. Sazeči už vysadili na strojích sloupky sazby, metér ji podle našeho zrcadla rovnal do loďky, což byla podoba novinové stránky, a opatřil titulky.
Potom se dělaly druhé korektury a než došly stránky k rotačce, prošlo to ještě rukama mnoha dalších pracovníků. Zjednodušeně řečeno téměř celá fabrika se na výrobě novin podílela. Když utekla nějaká veliká chyba a přišlo se na to až u rotačky na signálním výtisku, poslední možností bylo kladívko. Ťuklo se do řádku, aby byla chyba k nepoznání.
Čtěte také
Porevoluční úžasný přerod v polygrafii, nejmodernější rotačky a počítačové vybavení redakcí, všechno navzájem propojené, možnost barevnosti a další vymoženosti, uvítali i čtenáři, ale to už je dnes také historie. Vývoj se nedá zastavit a redaktoři i vydavatelé deníků, dělají všechno možné, aby uspěli.
Možnosti klasických novin jsou ovšem třeba proti televizi časově i žánrově omezené. A nemají třeba možnost informace i zábavy pod jedním knoflíkem.
Když se někdy podívám na večerní program televizních stanic - a není to výjimečné - najdu v hlavním čase naprostou většinu kriminálek, akčních filmů, sci-fi a dramat. Téměř denní lahůdky a lákadla pro starší posluchače a diváky. Ti mladí najdou inspiraci ke svým pokleskům na počítačích i mobilech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
