Bylo velké keltské sídliště u Hradce součástí jantarové stezky? 400 tisíc nálezů v rukou odborníků
Teď se vrátíme k nálezu, jaký nemá v Česku obdoby. Jde o sídliště z doby laténské, které fungovalo jako nadregionální obchodní a výrobní centrum napojené na dálkové obchodní trasy. Mezi nejvýznamnější nálezy z místa budoucí dálnice D35 patří určitě stovky stříbrných a zlatých mincí, šperky a ozdobné předměty, také tisíce kousků jantaru a zachovaly se i hrnčířské pece.
Asi před rokem už jsme si tady o tom povídali s archeologem Matoušem Holasem z Muzea východní Čech, který dnes přišel i s kolegou Tomášem Mangelem z Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Tak se zeptám, kam výzkum nalezených předmětů pokročil a v čem je tento objev významný či přelomový?
Máme tady před sebou poměrně nečekaný objev velkého sídliště, které zabíralo plochu několika desítek hektarů. V tuhle chvíli jsou laténské nálezy distribuovány na ploše asi 35 hektarů a to není obvyklý rozměr sídliště. To ještě navíc vydalo svědectví o celé řadě různých specializovaných výrobních aktivit, včetně ražby mincí. A také dálkových kontaktů, které svědčí o tom, že obyvatelé tohoto sídliště byli zapojeni do sítě dálkových komunikací. To sídliště fungovalo jako významné regionální ekonomické, sociální nebo i politické centrum.Čtěte také
Co pro vás bylo tím největším překvapením? Byla to ta velikost sídliště?
Tak velký rozsah jsme nečekali, to určitě ne, ale první náznaky toho, že tam může být něco velkého, to byly nálezy z detektorových prospekcí. To bylo první, co nás překvapilo. Bylo to množství kovových předmětů. My jsme v podstatě měli představu ze sběrů keramických zlomků, že tam něco bude, ale teprve detektory kovů nám ukázaly, že to bude opravdu významné.
Kde to místo přesně je, můžeme to říci?
Nesmíme to ještě upřesňovat. Přesnou polohu zatím stále ještě řešíme jako předmět výzkumu. Nechceme, aby tam lidé chodili. Navíc tam nyní probíhá stavba, je to prostě staveniště. Je tam už zařízlá dálnice a stále se tam staví. Ten úsek by se měl předávat a zprovozňovat letos v prosinci, takže lidé by tam stejně nic moc neviděli.
Tedy je to na trase stavby budoucí dálnice D35. Jak to tam vypadalo v době, kdy to sídliště žilo?
To sídliště začalo fungovat v tomto velkém rozměru, řekněme někdy v druhé polovině třetího století před Kristem. Vrchol sídliště nastal někdy v průběhu druhého století, ale existovalo ještě v prvních desetiletích století prvního. Tedy sídliště fungovalo řekněme nějakých 150 let.
Jak to tam vypadalo?
To je v tuhle chvíli velmi zajímavá otázka, na kterou nedokážeme úplně jednoznačně odpovědět. Musíme počkat, až veškeré plány nálezových situací budou digitalizovány, situace budou datovány tak, abychom je mohli rozklíčovat jako jednotlivé sídlištní fáze. Každopádně sídliště bylo poměrně velké, bylo patrně členěno do nějakých usedlostí, ve kterých se nacházely vždy nějaké obytné stavby. Máme tam několik pěkných, dobře dochovaných půdorysů nadzemních staveb. Byly tam zahloubené polozemnice, což jsou stavby, které mají podlahu zapuštěnou pod úroveň terénu, ty mohly sloužit jako hospodářské stavby, dílny, sklady, sklepy a tak dále.
Čtěte také
Takovou pěknou ukázkou je soubor deseti hrnčířských pecí z období zhruba druhého až prvního století před Kristem, což je poměrně dobře identifikovatelný objekt. A v rámci střední Evropy nemáme z otevřeného sídliště srovnání k takto velkému souboru pecí. Dalo by se říci, že to byla taková průmyslová zóna tehdejší doby.
Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že jde o tehdejší obdobu dnešního krajského města Hradce Králové?
S velkou nadsázkou to tak samozřejmě můžeme říct. To sídliště bylo skutečně velmi významné. Připomněl bych nálezy jantaru, kterými je to sídliště opravdu pozoruhodné. Jantar se totiž dovážel ze severu, patrně od Baltického moře, byl vyhledávanou komoditou. Jantarová stezka procházelá někde skrz střední Evropu, přes území Čech a Moravy. My známe celou řadu sídlišť napojených na Jantarovou stezku například z Moravy, z Dolního Rakouska nebo z Horního Slezka. Ale v Čechách je takové sídliště s vysokým množstvím nálezů surového jantaru, jejichž počet v tuhle chvíli ani nemáme kvantifikovaný, neboť se neustále zpracovávají a počítají, tak v podstatě nemá obdoby. Já osobně si myslím, že jantar mohl být právě tím hybným momentem, který byl příčinou rozvoje tohoto sídliště nebo vzniku takového centrálního sídliště v těchto místech. Byl tady zkrátka někdo, kdo se dokázal na obchod s jantarem napojit a dokázal z něj těžit. A zbytek aktivit se potom patrně přidružil a napojil na aktivity spojené s jantarem.
Čtěte také
K čemu lidé jantar využívali? Proč byl pro ně tak důležitý v té době?
Jantar se používal k výrobě šperků, na různé korálky, vložky a tak dále.
Co dalšího z nálezů vás na tom sídlišti zaujalo? Slyšel jsem, že tam snad nebyly nalezeny žádné hroby.
Tohle období konce třetího století, druhého století a zejména potom prvního století před naším letopočtem je obdobím, kdy doklady pohřbívání neznáme. Samozřejmě tehdejší obyvatelé našeho území určitě nějakým způsobem zemřelé pohřbívali, ale ty pohřební aktivity nezanechávají archeologicky dokumentované stopy. Tedy proto tam nemáme pohřebiště, ale určitě se tam nějakým způsobem se zemřelými nakládalo.
Pro archeologii je ovšem takové pohřební místo důležitým zdrojem informací, ne?
Určitě. Takový hrob či pohřeb je vlastně uzavřenou nálezovou situací, která nám poskytuje mnohem více informací, než situace sídlištní, kde studujeme v podstatě ztrátové věci nebo odpad.
Dá se odhadnout, kolik lidí tedy v takovém sídlišti žilo?
To je velmi záludná otázka, která nepřichází poprvé. Je to velmi obtížné odhadnout, ale velmi zhruba můžeme říci, že tam žilo několik stovek obyvatel.
Čtěte také
Podařilo se vám zjistit, proč tohle sídliště zaniklo? Protože ono asi zmizelo úplně.
Ztratilo se, nemáme žádnou evidenci, která by nasvědčovala nějakému násilnému zániku. Žádná katastrofa, nic takového, podle toho, co jsme viděli v terénu. A je pravda, že obecně laténská kultura, k níž toto sídliště patří, v období kolem poloviny prvního století před Kristem zaniká. Vytrácí se, transformuje se nějakým způsobem. Tato centra zkrátka ztrácela svůj význam a byla opouštěna.
Co s nálezy a artefakty bude teď dál? Protože to je další část výzkumu, tím terénním výzkumem asi všechno teprve začíná.
Terénní výzkum nám dá možnost ty věci vytáhnout z terénu, ale pak přichází strašně dlouhá, někdy dost obtížná práce, ty věci vyhodnotit, zaevidovat a uložit do depozitu našeho muzea. Teď jsme dělali vyčíslení sáčků z toho výzkumu a máme nějakých třináct a půl tisíce sáčků. V každém z nich je minimálně deset či dvacet artefaktů. Takže máme zhruba 400 tisíc předmětů, které musíme zaevidovat. Bude se to jistě dělat několik let, protože to je obrovský objem. A pokud se nám podaří na to navázat nějaké specializované analýzy a další týmy lidí, kteří by se chtěli tématem těch artefaktů zabývat, tak to bude úspěch. Já si myslím, že tam nějaká témata k bádání rozhodně jsou.
Čtěte také
Můžeme nastínit některá konkrétní témata?
Už jsem zmiňoval jantar, tam s kolegy z Olomouce řešíme otázky provenience onoho jantaru. Máme předpřipravené analýzy chemického složení slitin barevných kovů, také za účelem studia provenience suroviny a výrobků. Určitě velmi zajímavé budou analýzy archeobotanických a archeozoologických zbytků, které mohou vypovídat o specifickém zaměření hospodářství sídliště, ať už se jedná o zemědělské aktivity nebo o aktivity spojené s chovem domácích zvířat. Takže to jsou věci, které teď řešíme. Máme tam některé otázky spojené se studiem hrnčířských pecí a se studiem keramiky, která v nich byla produkována.
Tedy práce je před vámi dost.
V červenci roku 2025 skončily terénní práce, rok a něco jsme v tom terénu strávili. A teď teprve zase máme první rok zpracování nálezů. Nechci vůbec předjímat, jak dlouho to vlastně potrvá.
Čeká vás ještě stále velké dobrodružství, o tom práce archeologů také je. Moc děkuji, že jste se přišli podělit o nejčerstvější zkušenosti a zážitky z vašeho bádání. Našimi hosty byli archeologové Matouš Holas z Muzea východních Čech a Tomáš Mangel z Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
