Vladimír Burjánek: Nevratnost

Žena tolerovala s pochopením jeho koníčky, kterých nebylo málo. Rybaření, sport, nevynechal žádný zápas domácích fotbalistů.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Malíř teček

Byl nadšeným filatelistou a miloval motorky. Veškerý důchodcovský čas rozděloval spravedlivě mezi všechny své záliby. Milovaná paní zastala domácnost bez nároků na pomoc, tak si žil jako čuník v žitě.

Jednoho dne to všechno rázem skončilo. Paní zemřela a on byl postaven před hotovou věc, starat se o panelákovou domácnost sám.

Moc mu to nešlo a možná právě proto, si vzpomněl na pozvání. Na rozloučení s jedním vrstevníkem mu při kondolenci vdova řekla. „Pepo, zastav se někdy.“ Samozřejmě slíbil, že se někdy otočí a sám netušil, jak to dopadne.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šprýmař

Koupil lahvičku červeného vína, nastartoval elektrickou koloběžku a vyrazil za vdovou. Po vřelém uvítání zavzpomínali na mládí, probrali nechápající děti a složitou situaci, když je člověk sám. U jedné návštěvy nezůstalo a s každou další se Pepovi krátil čas na jeho koníčky. Jako panelákový člověk si nikdy nedovedl představit, co práce je kolem baráku.

Denně startoval elektrokoloběžku, aby plnil stále se stupňující požadavky na všemožné práce od jeho ženského pokladu. Často vzpomínal na krásný život s první ženou, až jednoho dne pohár přetekl. Všechno se v něm vzbouřilo a udělal radikální řez. Koloběžku nastartoval, ale místo za věčně poroučející ženskou jel na ryby. A tam, kde byl za poskoka, se už neobjevil.