Vladimír Burjánek: Brýle

1. prosinec 2024

Nedělní káva

Zajímavé situace někdo vyhledává a někdo k nim přijde jako slepý k houslím. Můj soused má velmi hodnou, tolerantní ženu, která ho miluje, splní každé jeho přání a jak se říká, udělá, co mu na očích vidí. Rozmazluje ho pořád. Jídlem počínaje a domácími pracemi konče.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Já taky

Pepa nesnáší nakupování, tak ho nenutí, vymetat po krámech slevové akce. Sedí obvykle jen v autě a poslouchá písničky. Paní mu toleruje s úsměvem i přestupky a slabosti. Třeba pravidelné docházky na pivo a kartičky s kamarády, se kterými se schází jednou týdně.

Loni, když se ke konci roku vracel pozdě domů, se spolustolovníky to tentokrát nějak přepískli s konzumací, ztratil své oblíbené brýle na dálku. Jak otevřel vrátka, jeho krok znejistěl, najednou dostal pořádnou vrtuli, nevybral balanc a škrtnul stranou obličeje o angrešt. Ráno ho bolela hlava jako střep. Žena mu nesla snídani, teprve teď se na něho podívala a zhrozila se.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šprýmař

Přišla na škrábance v obličeji. Zalhal, že za brankou viděl na třešince sousedovic kočku Mícu, chtěl ji sundat, aby šla domů. Ona se lekla, asi ho nepoznala a poškrábala ho. Neviděla jsi moje brýle? Zeptal se hned ženy. Hledali doma dlouho, ptal se i v restauraci, ale brýle jakoby se do země propadly.

Když se definitivně smířil se ztrátou, pořídil si nové. Ty staré se ale nakonec našly. Objevila je manželka, když mu na jaře pomáhala při postřiku stromků. Byly zamotané se šňůrkou na jednom z angreštu a hned jí svitlo. Pepíčku, zahrozila manželka prstem, já ti dám Mícu.

autoři: Vladimír Burjánek , baj