Vladimír Burjánek: Nevratné míče
Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli. Zápolili jsme na tom, které bylo olemováno dokola stromy, většinou lípami, vrbami a jasany. Jejich urostlá těla nám sloužila jako brankové tyče. Ze dvou stran hřiště byly ulice, další dvě byly nebezpečné a často rozhodovaly o délce klání.
Čtěte také
Když totiž míč vletěl na zeleninovou zahrádku pana Lajbnera, nebo na zahradu u Zimů, bylo zle. První merunu, někdy i druhé zakopnutí se podařilo uprosit a majitelé nám mičudu vrátili. Třetí pokus - to byla konečná, ten den jsme si už nezahráli.
Před pár lety se najednou stal zázrak. Majitel dopravní firmy a milovník kopané vybudoval za vsí nádherný fotbalový areál, o kterém se nám ani nesnilo. Na ploše bývalého smetiště hrají dnes borci pod jménem vesnice a my je chodíme povzbuzovat. Se starým hřištěm se nynější fotbalový areál nedá srovnat. Je ale zajímavé, že v něčem se historie opakuje.
Čtěte také
Jedna z fotbalových branek sousedí se zahradou pána, který nám připomněl naše dřívější klukovské patálie s míčem. Když se střelec opře do balónu víc, přeletí vysokou síť a je v zahradě.
Majitel balóny nevrací, stěžuje si a nosí je na obecní úřad, případně policii. Navíc téměř pravidelně při sobotních utkáních obšťastňuje diváky. Buď seká sekačkou trávu, nebo jezdí s frézou, případně řeže na cirgulárce dříví. A historie se zabavenou mičudou se opakuje. Jen ten kravál při utkáních je navíc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
