Městem voní benzín. Lukáš Koranda složil hymnu pro slavný závod 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích
V sobotu 23. a v neděli 24. května 2026 se pojede v Hořicích legendární motocyklový závod 300 zatáček Gustava Havla. Bude to už 63. ročník tohoto podniku, který se jezdí na přírodním okruhu a závodníci skutečně projedou přes 300 zatáček.
Letos poprvé bude mít závod i svoji píseň. Složil ji muzikant a textař Lukáš Koranda, který píše texty i pro Petra Jandu a skupinu Olympic. Jak se těšíte na víkend, na sobotu a neděli?
Docela se na to těším, protože u Hořic bydlíme asi osmým rokem a ještě jsem ty závody neviděl. Jednou jsem tam proběhl, prošel se podél trati asi 15 minut, jen se tak podíval. Ale jinak se mi zatím nepoštěstilo, protože víkendy jsou v mém režimu docela náročné.
Takže nejste fanda motorek?
Nejsem úplně fanda motorek, to ale neznamená, že bych je neměl rád. Kdysi dávno jsme hráli na motosrazech ještě s předchozími kapelami, takže tam jsem poznal ono propojení rockové muziky s motorkami, které opravdu funguje. Nic víc k sobě nemá blíž, než motorky a rocková muzika, ale jako takový zarytý fanda, to jsem nikdy nebyl. Já jsem prostě od malička totální blázen do muziky a člověk nemůže sedět na více židlích, nemůže fandit více věcem celým srdcem.
Musím si to pochválit, hlavně kvůli kapele, protože si myslím, že se nám to povedlo. Kapela odvedla fakt dobrou práci.
Lukáš Koranda, muzikant a textař
Vy pocházíte z Mostu?
Pocházím z Mostu, kde je autodrom, trošku jako ostuda. Já vždy vyprávím historku, že jsem tam byl asi dvakrát a z toho jednou na koncertě Lucie, kdy mi bylo asi 10 let, to byl asi nejintenzivnější zážitek. A pak ještě jednou na nějakých motorkách, to je pravda.
Čtěte také
Kde jste se vzal v Hořicích?
Doufám, že neposlouchají kolegové z Mostu, ale zavedlo mě sem prostě lepší životní prostředí. Narodila se nám dcera a nějak jsme zhodnotili, že bychom chtěli zkusit trošku jiné prostředí pro život. Myslím, že není ostuda říct, jak to je. Prostě jsme se tak rozhodli. 10 let to je, co jsme koupili dům kousek od Hořic a 8 let tady bydlíme natrvalo.
Jak vás napadlo složit píseň pro závod 300 zatáček Gustava Havla?
Už jsem se tady infiltroval a vedle mám souseda Jirku Kubištu, který ty zatáčky jezdil a jezdí k němu spousta motorkářů. Mimochodem i moje manželka byla svého času motorkářka, má dodnes motorku. Z její strany jsou v rodině všichni motorkáři, takže i na svatbě jsme měli motorky, jen já jsem tím nepolíbený. Ovšem mám to okolo sebe opravdu celý život, takže s tím mým sousedem se porůznu bavíme a on vypráví různé historky z těch zatáček a ze všech závodů. Jednoho dne jsem mu říkal, to nemá nějakou svoji písničku, ty zatáčky? Když to teď bude mít i výročí. A on, že nemá. Tak jsem mlčel, šel jsem domů a začal jsem přemýšlet, že se toho chopím. A musím si to pochválit, hlavně kvůli kapele, protože si myslím, že se nám to povedlo. Kapela odvedla fakt dobrou práci, já jsem to na ni navalil strašně rychle. Muziku i text jsem dělal dohromady najednou.
Jak to vypadá, když skládáte a tvoříte?
Tady jsem si sedl a zkusil nějaký kytarový riff, to prostě musí mít vždy základ, úderný začátek. Člověk si porůznu pobroukává a nahrává do telefonu nápady, třeba už rovnou i s textem a takové úryvky, jak se říká ve svahilštině, které pak měním. Kdekoliv mne cokoliv napadne, třeba na ulici, tak si to nahraji. Naštěstí lidé často drží telefony jak chleba s paštikou, jak se říká, když telefonují, takže když si něco nahraji, nevypadám úplně jako blázen. Brumlám si všelijak melodie, když někde jdu, i v autě mám na sedačce hozený mobil a do toho něco křičím. Protože si myslím, kdyby měli Mozart nebo Beatles a podobně, tenkrát takovou možnost nahrát si, co zrovna slyší a co je napadne, tak by to bylo možná ještě bohatší.
Porůznu si nahrávám do telefonu nápady, třeba rovnou i s textem, jak se říká ve svahilštině. Kdekoliv mne cokoliv napadne.
Lukáš Koranda, muzikant a textař
Takže píseň pro 300 zatáček Gustava Havla je na světě. Jmenuje se Městem voní benzín. A je k ní i moc hezký videoklip s historickými záběry, to je také vaše práce?
Je to moje práce. Nejsem úplně extra filmový střihač, ale já spousta věcí dělám sobecky, mám o něčem představu a tak si to raději udělám sám.
Čtěte také
Bude to velká premiéra během závodů.
Těším se na to. Věřím, že to lidé přijmou, už mám nějaké poměrně dobré ohlasy, tak si myslím, že to snad bude fungovat.
Co vás vůbec přivedlo k muzice?
Tak to už si nepamatuji, to bylo strašně dávno. V podstatě úplně odmalička mám záběry, kdy jsem tancoval na gauči jako s dětskou kytarou, prostě na Haberu a na Olympic, na Lucii. Když si vezmu staré fotky, kde mi jsou třeba dva roky, tak už mi tam visí plakáty Guns N´ Roses a takové věci. Ty tam samozřejmě pověsili rodiče, ale nikdy mě to nepustilo. První kapela byla pak na základní škole. To bylo skvělé.
Jaké máte civilní povolání?
Momentálně jsem ošetřovatel skotu, nebo se tomu říkalo dojič nebo dojička.
Čtěte také
A nezkoušel jste, jestli má muzika vliv na dojivost?
Máme tam docela poměrně dobře vybavené rádio, dvě stereo bedny, protože jsem byl dlouho zvukař v divadle v Mostě, tak si technicky nesu s sebou, že pokud něco někde nehraje dobře, musím to hned vyměnit a nějak do toho sáhnout. Doma pořád něco měním a řeším, to je taková má nemoc. Ale jestli funguje muzika na krávy, to nevím. Funguje na mě, protože když tam není ticho a necvakají jen pulsátory a stroje, tak je to zábavnější a utíká to trošku rychleji.
To asi musíte vstávat poměrně brzy ráno, ne?
Vstávám za deset tři, když jdu na ranní směnu. Ale v devět ráno jsem zase doma. Lidé odcházejí do práce a já už se vracím.
Jak se vám povedlo stát se textařem Petra Jandy a skupiny Olympic?
To byl hezký zářez. Povedlo se mi to tak, že jsem o covidu napsal Petrovi Jandovi e-mail, protože jsem se dozvěděl, že připravuje novou desku. Napsal jsem mu z pozice textaře, který ještě pro nikoho jiného nepsal, než pro sebe a že bych rád něco zkusil. Udělali jsme na první dobrou písničku, která se hraje nejvíc, jmenuje se Pálím tvář. Je i ve zpěvníku Olympicu. Dodnes ji hrají na koncertech mezi hity, které se za ty roky nasbíraly. Udržela se v koncertním programu, což jsem vůbec nečekal.
Čtěte také
Jaké to je, když jste na koncertě v publiku a Petr Janda zpívá vaši píseň?
Je to velice zvláštní, neuvěřitelné. Já jsem byl tenkrát nejsilnější, to bylo na šedesátce v Lucerně, kde jsem pochopil, že to je realita. Pak jsem ještě viděl v televizi záznam koncertu a je to hezké. A v tom zpěvníku, člověk listuje těmi hity a najednou tam má písničku se svým textem. Tak je to zvláštní, ale člověk tomu nesmí moc propadnout. Musí pořád chtít dělat něco nového a i pro sebe. Viz tato písnička.
Takže Petr Janda složí muziku, pošle vám ji a vy k ní napíšete text?
Pošle ji nazpívanou takovou tou svahilštinou. Ale občas třeba jedu i k němu domů, kde si povídáme, o čem by písnička měla být. Na jeho zatím poslední sólové desce jsou více osobní témata, aby to prostě fungovalo. Takže my vyprávěl nějaké příběhy nebo říkal, hele, tady si myslím, že by šlo tohle. A většinou se to povedlo, většinou jsme se trefili.
Vy ale máte také svoji kapelu.
Mám, kapela se jmenuje Lukáš Koranda, stejně jako já, už ne Decibely ticha jako kdysi. Ne, já si myslím, že to je dnes už běžné, dá se to. Lidé se pořád ptají, jak se ta vaše kapela jmenuje? Já říkám, vždyť kapel, co se jmenují podle interpreta, je mnoho. Člověk neví, co bude, vymění se třeba hráči, tak už nechci řešit názvy, prostě chci to své jméno a hotovo.
Kapela Lukáš Koranda tedy. Kde vás můžeme slyšet?
Letos jsme ještě vůbec nic nedomluvili, protože jsme zase měnili trošku repertoár. Občas se naštveme, všechno vyházíme a začneme dělat nově nebo podobně. Letos budeme hrát na Slavnostech hořických trubiček v srpnu.
A teď v sobotu a v neděli doprovodí vaše píseň legendární zatáčky v Hořicích. Tak si to užijte. Muzikant a textař Lukáš Koranda byl naším hostem. Ať vám to hraje.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
