Dagmar Ruščáková: Osobní kouzlo
„Ty jsi ale krásnej pejsek!" zajásala úplně cizí paní a po mém souhlasu si šla pomazlit našeho strašlivého vlčáka. Víte, je to zvláštní. Tak nějak jsem čekala, že lidé se budou velkého vlkošedého psa bát. Místo toho Rex čelí takřka nepřetržitému nadšenému zájmu od dospělých i větších dětí. Pro ty malé je přece jen „stlašně oblovskej", jak uvážlivě pravila jedna malá holčička v Luhačovicích.
Rex má prostě charisma. Uvažovala jsem, kde se to bere? Naše bílá vlčice je bezesporu krásná, ale většina lidí ji radši opatrně obejde. Rozumně. Ari je ultimátní strážce a cizí lidi opravdu nemusí. Rex je naopak nadšeně poznává, i když si své uhájit umí. Tlama plná zubů tak bývá pootevřená v upřímném psím úsměvu - a lidé na to reagují.
Čtěte také
Možná právě tohle je základem osobního kouzla - otevřenost a přátelský zájem o druhé. Kolem takových lidí propukají spontánní rozhovory, často se jim svěřují úplně cizí lidé. Přitom je v zásadě jedno, na jakém stupínku společenského žebříčku se nacházejí. Pokud v sobě navíc nesou nějaký oheň - v práci nebo v umění, umějí očarovat i davy. A pak je třeba i vést.
Napadlo mě to, když na víkend přijela vnoučata a s nimi hudba z právě skončené soutěže Eurovize. Skoro jedenáctiletý Patrick byl naprosto okouzlen vítězem. Nejen jeho písní, kterou už po společném víkendu nejspíš nezapomenu, ani kdybych chtěla.
Zejména pak absolutní radostí, s jakou Nemo prožíval svoje vítězství. Když potom zpíval, byl sám písní a lidé v ten moment jásali s ním.
Vím, že charizma umějí do jisté míry používat i manipulátoři a populisté. Ale stejně o něm radši přemýšlím jako o daru. Daru, jehož držitelé dokážou v běžném lidském životě ostatní potěšit, povzbudit nebo i rozesmát.
Případně se na ně kouknout s hlavou lehce nakloněnou na stranu, plandajícím jazykem a přátelsky mávajícím ocasem. Nechat je, ať zaboří ruce do huňaté srsti. A pak je třeba i olíznout. Pokud o to tedy ten hladící stojí!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají.
-
Dagmar Ruščáková: O důvěře
Jdu se psy známou cestou lesem a očima propátrávám okolí. A to přesto, že jsem v příměstském lese, kde díky většímu množství lidí a cyklistů na zvěř narazíme jen málokdy.
-
Dagmar Ruščáková: Ten pes!!!
Našemu Rexovi, štěněti staroněmeckého ovčáka, bylo tento týden 7 měsíců. Je to čtyřiatřicetikilový halama s huňatým kožichem, veselou povahou a instinkty pasteveckého psa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
