Dagmar Ruščáková: Hlasy v lese
Jdu mokrým lesem. Pozoruju hemžení své dětsko-psí posádky, trpělivě odpovídám na nejrůznější otázky a je mi fajn. Desetiletý Patrick a šestiletá Kačenka lesy dobře znají, však do nich se mnou a se psy chodí, co si pamatují. To jim však nebrání v dalších a dalších objevech. Vůbec, když rostou houby a Rex, naše sedmiměsíční štěně staroněmeckého ovčáka, je šťastně následuje, ať už si vymyslí jakoukoliv ptákovinu.
Jak jsou děti starší, chtějí si v lese i povídat. Témata bývají velmi různá. Zrovna dnes je to první pomoc při drobných úrazech. Probíráme všelijaké aspekty základních kroků ošetření - umýt, vydezinfikovat, přikrýt - a já si najednou připadám jako svůj vlastní děda. Zrovna tak nás bral do lesa, nenápadně učil a my jsme ty vycházky milovali.
Čtěte také
Třeba už jen proto, že děda kráčel pomalu a rozvážně, takže jsme mohli rejdit kolem, a zastavit se u každé zajímavosti, která nám padla do cesty. Nikdy nezvyšoval hlas a trpělivě vysvětloval cokoliv, na co jsme se ptali. Když jsme byli na houbách, dbal, aby naše úlovky byly aspoň trochu vyvážené. Takže pokud se někomu nedařilo, volal ho k houbám, které našel on.
I když jsme k němu vždycky běželi všichni, běda, kdyby někdo porušil právo volaného si houbu opatrně sebrat! Pod dědovým velením se podvádět nesmělo.
Ten den jsme se s dětmi na zpáteční cestě z lesa museli stavit na veterině, kde brali fence Ari krev. Držela jsem ji a děti přihlížely, jak veterinář upevňuje škrtidlo, holí potřebný kousek tlapky a chystá se na odběr.
Automaticky jsem se zeptala Patricka: „Jestlipak víš, co teď dal pan doktor na tu packu? Bude to do krve…“ napovídám. Mladý veterinář se usmál, když chlapec vyhrkl: „Dezinfekci?“
Pochválila jsem ho, a v duchu se musela smát. Je to jasné - jsem jako můj děda!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Vždy ve střehu
Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes zase něco má!
-
Dagmar Ruščáková: Kam se ztratily stařenky?
Moje úvahy nastartoval rozhovor nad obrazem Jakuba Schikanedra „Stařena s dítětem“. Na typicky temném plátně drží v malou holčičku v náruči stará, v černém oděná žena.
-
Dagmar Ruščáková: Jak si přitáhnout štěstí
To vám byl minulý týden moc hezký čtvrtek. Povinnosti mě ráno poslaly cestou, kterou obvykle nejezdím. Tam, na hřebeni kopce, je kolem silnice úžasná třešňová alej.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
