Dagmar Ruščáková: Kam se ztratily stařenky?
Moje úvahy nastartoval rozhovor nad obrazem Jakuba Schikanedra „Stařena s dítětem“. Na typicky temném plátně drží v malou holčičku v náruči stará, v černém oděná žena. Debata se točila kolem otázky - kolik asi mohlo být té malované paní let?
Čtěte také
Těžký život, stejně jako limitovaná šance na péči o sebe, po staletí přidávaly pracujícím ženám roky. Oné stařeně na obraze mohlo být klidně méně než šedesát! Ale nebyla to jen vráskami rozrytá tvář nebo ohnutá záda, která z ženy udělala stařenu. Byla to i nepsaná pravidla, týkající se oblečení a chování, limitující a někdy i trestající snahu vymanit se z mantinelů, nalinkovaných pro tu či onu společenskou třídu tehdejší společnosti.
Napadlo mě, jestli u nás slovo stařena zmizelo jen z běžného mluveného jazyka, nebo se vytratil i jeho reálný předobraz? Když jsme loni jezdili italským jihem, takové typické stařenky jsem vídala - v černém a v šátcích. Podobné jsem potkala i v Izraeli. Samozřejmě jsou i jinde. Naše starší ženy však už většinou vypadají jinak. Je jen na nich, jak se svým zjevem v pokročilejším věku naloží.
Čtěte také
Třeba moje babička Růženka byla až do smrti dáma každým coulem - nosila šaty, kabáty, rozumné, ale pěkné botky. Žádný šátek! Jednou šokovala své sousedky, když si - považte - v pokročilém věku oblékla růžový kabát! On tedy byl spíš světle vínový, ale na malém městě způsobil poprask, jako by si babička vyrazila v něčem pošitém blýskavými flitry. Přesto se v podstatě oblékala velmi tradičně.
Moje maminka už chodila oproti babičce ustrojená rozmanitěji, i když pořád dávala sukni přednost před kalhotami. Ráda nosila pozoruhodné klobouky a tradice se jí už fakticky nedotkly. Podívám-li se na svůj velmi přírodní a psí životní a oděvní styl, nejspíš jednou posunu slovo stařenka zase jiným směrem - pokud se tedy onoho požehnaného věku dožiju.
To je totiž další věc! Když se dnes koukám kolem sebe, na zařazení mezi stařenky aspirují dámy až po devadesátce!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Gratulace
„Všechno nejlepší k narozeninám tvého syna ti přeju!" zahlaholil na mě vesele do telefonu minulé pondělí můj otec. Poděkovala jsem a vůbec se nedivila.
-
Dagmar Ruščáková: Dráždit hada bosou nohou
„Víš, když tady je tak divnej klid,“ svěřila jsem se před časem kamarádce. „Naše fenka Ari je tak hodná a poslušná, že mám obavy, jestli jí něco není. Potřebujeme štěně!“
-
Dagmar Ruščáková: Oběd ve dvanáct
„Upozorňuju tě, že asi za půl hodiny podávám oběd. Tak s tím počítej!“ volám na svého muže a doufám, že mě zaslechne - když pracuje, tak okolí nevnímá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
