Dagmar Ruščáková: Na křídlech radosti
Sedím na židli, dívám se na elegantního šedovlasého pána bravurně hrajícího na klavír. Kolem nás tiše bzučí lidské hlasy, občas zazvoní projíždějící tramvaj. Jsme v kavárně Slavia v Praze a ty ukázky Beethovena, Hapky a Chopina zahrál pianista hlavně pro mě.
Čtěte také
Cítím se… neuvěřitelně krásně. A už čtvrtý den v řadě! Oslava jubilejních narozenin se mi velkolepě natáhla od čtvrtka až do neděle. Blahopřání pršela z nejrůznějších míst, od rodiny i přátel. Tleskali mi dokonce i cizí lidé, protože jsme v tu dobu ve Dvoře Králové hráli moji divadelní hru - a líbila se!
Let na křídlech radosti vcelku přirozeně skončil v pondělí. Svět začal jako obvykle oscilovat mezi drobnými potěšeními a mrzutostmi. Nevadilo mi to. Jsem už dost zkušená, abych věděla, že to jinak nejde. Navíc jsem si zvykla potěšení cíleně vyhledávat, stejně jako se opravdu snažím, abych si nenechala mrzutosti přerůst přes hlavu.
Ani snaha však někdy nestačí, protože člověk má v povaze považovat všechna zlepšení ve svém životě velmi brzy za samozřejmost. A požadovat další. V zásadě to není špatný přístup, pokud se nepřekmitne do svého opaku - tehdy hledání nedostatků na čemkoliv.
Od právě snědeného oběda až po povahu svého partnera v domnění, že vždy existuje lepší varianta, a tu osud dotyčnému zlomyslně upřel. Věřte, že není přímější cesta k trvalé nespokojenosti!
Čtěte také
Vánoce jsou pak obdobím, kdy se běžná oscilace mezi příjemným a rozčilujícím umí pořádně rozkmitnout. Pocit štěstí a pohody dělí od vzteku, smutku a zoufalství jen tenoučká a velmi snadno překročitelná hranice. Zkrátka pokud chcete mít opravdu hezké Vánoce, musíte na tom vědomě zapracovat! Jen tak máte šanci si je skutečně užít na křídlech radosti.
Takže vám přeju, abyste letos svátečními dny projeli na vysoké vlně a nenechali se potopit. A to ani v případě, že váš stromek zdobí hlavně kočky, děti se popraly kvůli dárkům, sousedka vám zkritizovala cukroví a váha si vás už zase neváží.
Ta radost za to určitě stojí!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Umění darovat
Koukám se hezky na ozdobený plátěný sáček, ve kterém mi předala vánoční dárek moje kamarádka Dana. Vím, že ho malovala už v červenci při svém pobytu v Kyrgystánu.
-
Dagmar Ruščáková: Radujme se, veselme se…
„Ten kluk se zbláznil!“ vyhrkl do telefonu můj otec místo pozdravu. „A jak se to projevilo?“ zajímala jsem se. „Koupil mi vánoční strom!“
-
Dagmar Ruščáková: Rodinné zrcadlení
Když jsem byla dítko školou povinné a čas od času navštěvovala svoje rodiče v jejich zaměstnáních, docházelo vcelku pravidelně k pro mě tehdy matoucímu jevu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
