Dagmar Ruščáková: Rodinné zrcadlení

Rodinné zrcadlení matky s dcerou (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rodinné zrcadlení matky s dcerou (ilustrační foto)

Když jsem byla dítko školou povinné a čas od času navštěvovala svoje rodiče v jejich zaměstnáních, docházelo vcelku pravidelně k pro mě tehdy matoucímu jevu: když jsem byla u maminky, říkali její kolegové - podívejte se na ni, celá maminka! No, a u tatínka jsem zase byla celá tatínek. Přitom jsem si byla jistá, že jsem to pořád já!

Teprve jako mnohem starší mi došlo, že lidé v mých rysech prostě hledali a nacházeli to, co znali. Bylo to snadné, protože v naší rodině se geny mezi dětmi a rodiči rozdělily tak nějak rovnoměrně - ani já ani můj bratr jsme nebyli výslovnou kopií jednoho z rodičů.

Se mnou, mým mužem a dětmi je to stejné

Až na jednu věc a tou jsou moje poměrně nápadné kudrnaté vlasy. Ty podědil jak starší syn, tak obě vnoučata.

Dvojčata

A co myslíte - každý mi tvrdí, jak jsme si všichni strašně podobní. Přitom to není pravda. Když si onen kudrnatý syn vezme čepici, mohou lidé klidně říkat, že je celý tatínek!

Rodinné zrcadlení však nespočívá jen ve společných fyzických rysech

Zrcadlí se toho víc, protože co není dědičné, to se může odkoukat. Zájmy, způsoby, do jistého věku i názory - aspoň na něco.

Například moje malá vnučka mi kromě těch kudrn nijak moc podobná není.

Ale přesto… něco v tom, jak se rozhlíží po světě, její nápady a postřehy jsou mi velmi blízké. Někdy v překvapivých souvislostech!

Minulý pátek jsem měla den, který si vyžádal zahrát písničku Extreme Ways od Mobyho. Asi tak šestkrát za sebou.

Odpoledne jsem k nám přivezla vnoučata. Když si vnuk vyrazil na výlet s dědou, poslouchaly jsme s malou Kačenkou muziku. Chtěla Believer od Imagine Dragons. Jednou, podruhé... „Už stačí, Kačenko?“ zeptala jsem se. Krásně se na mě usmála a řekla: „Ne!“ A tak jsme si to přehrály ještě dvakrát. Holčička moje!

Spustit audio

Související