Dagmar Ruščáková: Lovci a sběrači
Jdu se psy lesem a moc si to užívám. Je vrcholné léto, les voní pryskyřicí, huňaté borůvkové keře se modrají bohatou úrodou. Na kraji lesa už dozrávají maliny, ostružiny zatím jen kvetou. Na jednom jediném místečku vím o lesních jahodách - to je u nás hodně zřídkavá laskomina!
Čtěte také
Sem tam sklopím oči a pátrám po houbách. Letos prý rostou už teď i tady u nás, protože les není zdaleka tak vysušený, jako v předchozích letech.
Prakticky nikdy nic nenajdu a nevadí mi to. Už proto, že i kdybych náhodou nějaké našla, neměla bych je kam dát. Když jdete ven se psy, ruka na košík prostě chybí.
Miluju procházky lesem, kdy mám smysly nastražené a snažím se vnímat všechno kolem sebe. Je to takové… existenciální. Že by se ve mně ozývalo dědictví našich předků, lovců a sběračů? Musím se v duchu smát. Copak sbírání mi jde, prsty fialové od borůvek mluví jasnou řečí. Ale lov? Já?
Najednou automaticky tlesknu rukama před obličejem a vím, že vlastně taky lovím! Třeba tyhle pitomé mušky, které se co chvíli rozhodnou, že mi budou poletovat přímo před obličejem, s občasnou snahou vlézt mi do nosu a do očí. Jedeš ty potvoro! Nebo… Plesk!
Čtěte také
Fuj! To nebyl komár, to bylo hovado… pardon, ovád. Honem pryč! V tomto případě jsem spíš kořistí než lovcem.
Po chvíli mi je jasné, že mě čeká další lov. Uá, mám ve vlasech kloše! A možná je jich víc! To jejich rejdění po kůži hlavy je opravdu těžko snesitelné. Mám chuť ječet a divoce se drbat, ale musím se ukáznit. Tyhle broučky velikosti klíštěte totiž ulovíte pouze s chladnou hlavou. Už i proto, že moje husté a kudrnaté vlasy pro ně představují ideální úkryt.
Takže určit jeho polohu, bleskově přitisknout prst… Vedle! Tak znovu. Zase utekl. Teď! Kloš je odhozen a já v pociťuju pýchu pravěkého lovce. Zvítězila jsem! Aspoň pro teď.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Hory v duši
„Vyšla z průjezdu a překvapeně se zarazila - tam, kde měly být zadní dvory městských domů se k nebi tyčily rozeklané vrcholky hor.“ Právě to jsem napsala ve svém románu.
-
Dagmar Ruščáková: Nepropást přítomnost
„Už zase! Jak ti můžu volat v devět, když v rádiu nikdy devět doopravdy není? Zase řekli… bylo devět hodin. Já vím, že se čas nezastaví.“
-
Dagmar Ruščáková: Jak si přitáhnout štěstí
To vám byl minulý týden moc hezký čtvrtek. Povinnosti mě ráno poslaly cestou, kterou obvykle nejezdím. Tam, na hřebeni kopce, je kolem silnice úžasná třešňová alej.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
