Dagmar Ruščáková: Oběd ve dvanáct
„Upozorňuju tě, že asi za půl hodiny podávám oběd. Tak s tím počítej!“ volám na svého muže a doufám, že mě zaslechne - když pracuje, umí se tak dokonale soustředit, že okolí nevnímá. Hm. Vezmu do ruky mobil - možná mu to ještě napíšu. Je to lepší, než se pak… no… nad stydnoucím jídlem hlasitě nedohodnout.
Čtěte také
Kdysi dávno jsem jako dítě u babičky ve Dvoře Králové strávila nespočet lenivých dní s pozdním vstáváním. Nebylo divu, že jsem se ke snídani kolikrát dostala až někdy po deváté. Mělo to jedinou nevýhodu - ve dvanáct jsem málokdy měla ten pravý hlad, abych ocenila oběd.
„Babi, proč musíme jíst tak brzy?“ ptávala jsem se sedíc bez nadšení nad talířem polévky. Babička obvykle odvrkla „Nemluv a jez!“ Takže jsem jedla a nechápala, proč to nemůže počkat. Skutečnou odpověď jsem dostala, až když mi bylo asi čtrnáct.
„Podívej, dokud není po obědě uklizená kuchyň, nemám šanci si ten den užít,“ vysvětlila mi babička jednoduše. Opravdu jsem to však pochopila až v době, kdy jsem začala být za rodinné obědy zodpovědná já. Právě na to jsem si vzpomněla, když jsem se před časem snažila vysvětlit svému muži, proč se tak vztekám, pokud nepřijde k jídlu včas.
Čtěte také
„Pochop, že to není jen to každodenní vaření. Já musím vědět, co bude ke snídani, obědu i k večeři den co den. Myslet na to, aby doma byly potřebné suroviny, plánovat nákupy a uskutečnit je. Dohlížet na to, abychom jedli zdravě a ne pořád to samé. Totéž musím zajistit i pro psa! Zkombinovat to se svojí vlastní prací. A mám to na doživotí. Přijít k jídlu včas je tak minimálně… zdvořilé.“
Přikývl, pochopil a už pozdě nechodí. Já mu zase dávám dopředu varování, aby s časem na jídlo počítal.
Takže vy, kdo máte to štěstí, že pro vás někdo pravidelně vaří, vezměte na vědomí celou tu nikdy nekončící síť myšlenek a činností, které se za talířem s obědem skrývají. A… oceňte to.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Ubrusy
Procházím jídelnou a s potěšením se zadívám na ubrus. Na režném podkladu je rozkvetlá louka. Jako když se díváte na vázu s chrpami a kopretinami.
-
Dagmar Ruščáková: Podstata rodiny
Dívám se na fotku novorozeňátka a srdce mi jihne - další člen rodiny je na světě! Na prvních fotkách je ještě znát jisté rozladění, však se mu od maminky nechtělo.
-
Dagmar Ruščáková: Kuchařky
Bylo to pár dní po Vánocích, když mi můj mladší syn poslal sérii fotek, dokumentující precizní přípravu chilli noc carne včetně velmi lákavě vypadajícího výsledku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
