Dagmar Ruščáková: Ubrusy
Procházím jídelnou a s potěšením se zadívám na svůj ubrus. Na režném podkladu je rozkvetlá louka. Žádné divoké barvy, ale podobný klid a radost, jako když se díváte na vázu s chrpami a kopretinami. Po takovém ubrusu jsem toužila už dávno, ale přišla jsem k němu až s koupeným šicím strojem, protože takto… neformální… látky se pro konfekční ubrusy nepoužívají.
Čtěte také
Nikdy bych neřekla, že mi zrovna na něčem takovém může záležet. Jako mladá jsem ubrusy neřešila. Potom jsem měla malé děti, takže jsem v zájmu zachování duševního zdraví na spoustu let zrušila ubrusy úplně a výtvarně se u stolu realizovala pomocí různých prostírání.
No a potom jsme koupili náš poslední stůl - opravdu velký, krásný, z leštěného dubu. A já jsem zjistila, že jednak nemám nervy ho nechat bez ochrany, tedy bez ubrusu, a jednak, že ubrus na tak velké ploše už umí dotvářet atmosféru celé místnosti. Začala jsem experimentovat s barvami i vzory. I když s kupovanými ubrusy byl výsledek vždy jen takový… uměřený.
Začala jsem se rozhlížet po látkách, vlastně prvně v životě. A byla jsem okouzlena… nikdy jsem netušila, jak úžasné vzory existují!
Čtěte také
Takže vedle ubrusu s loukou mám i severské pláže. Látka má jako základ bledou modř letního nebe a na ní jsou malované pohlednicové obrázky. Sytě modré moře, zlatavé duny, nebe, maják, vybledlá prkna plážových chatek. Stačí se na ten ubrus podívat a slyším racky!
Řeknete si - louka, pláže! Co ji napadne příště? No… už vím! Minule jsem zahlédla okouzlující látku. Byla plná domečků. Historických městských domů, jaké bývají v některých jižních přímořských státech. V odstínech letního podvečera.
Jednou ho budu mít a naše jídelna bude vypadat zase jinak. Kdo ví, co uslyším, až se na takový ubrus podívám. Teoreticky bych vsadila na cikády a taneční hudbu.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Děti z volného chovu
Připravuju oběd a co chvíli vykouknu oknem z kuchyně na zahradu, abych viděla, co tam tropí můj skoro pětiletý vnuk. Baví se dobře, až mě najednou zalarmuje strašný křik.
-
Dagmar Ruščáková: Cena slušnosti
V domě, kde bydlí můj otec si koupili byt noví lidé. Nejspíš jim při koupi vyhovovala jen poloha domu, protože se rozhodli, že před nastěhováním si byt kompletně předělají.
-
Dagmar Ruščáková: Objetí
Všimli jste si někdy, jak často a při jakých příležitostech se lidé objímají? A přemýšleli jste někdy nad tím, proč to vlastně děláme?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
