Dagmar Ruščáková: Objetí
Všimli jste si někdy, jak často a při jakých příležitostech se lidé objímají? A přemýšleli jste někdy nad tím, proč to vlastně děláme?
Vítání, loučení, radost, smutek, žal či milostné zaujetí - to vše může mít společného jmenovatele. Vedle zjitřených citů je to objetí. Prosté sevření druhé osoby do náruče má na lidskou psychiku překvapivé účinky. Pod vlivem filmů a knih bychom mohli usoudit, že objímání patří především do milostné sféry, že je to hlavně věc muže a ženy. Jenže stačí se maličko zamyslet a zjistíme, že tomu tak zdaleka není - a to teď nemluvím o právech menšin.
Objímá se totiž kde kdo a to bez ohledu na pohlaví nebo věk. Čím to je, že se zrovna tento druh tělesného kontaktu těší tak univerzální oblibě? Kde se vlastně vzala jeho síla? Podle mého názoru je prvopočátek všeho v rodičovské náruči. Bezpečí, konejšení, přirozené lidské teplo a k tomu mumlaná něžná slůvka. Každý normální člověk držící v náručí malé dítě, se instinktivně uchyluje k takovému chování.
Nu a tento vzorec se potom opakuje po celý život. Objímající ujišťuje, chrání, utěšuje a projevuje radost nebo lásku. Objímaný hledá útěchu, ochranu, lidské teplo, péči a lásku. A v objetí se mu toho dostává. Zkušenost ukazuje, že ženy cítí mnohem větší potřebu objímání než muži. Podle vědeckých studií prý mají tenčí kůži a víc receptorů dotyku, takže si ho lépe užijí. A často ho moc potřebují! Když si muži tento fakt v pravou chvíli uvědomí, zjistí, že dokáží mnohem lépe vyjít se svými nervózními, nešťastnými či přepracovanými ženami.
Takže pánové, až příště najdete svoji ženu více či méně úspěšně bojující s nějakým průšvihem nebo jen beznadějí nad tím, jak právě vypadá, tak svoji nejdražší pevně a láskyplně obejměte. A počítejte aspoň do třiceti, než položíte některou z obligátních mužských otázek, jako třeba: „Co sis jako myslela, že děláš?" Šance na rychlé a klidné vyřešení situace se tím totiž znásobí.
Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
