Dagmar Ruščáková: Dětská práce

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Pod kapotou

Patrick byl nadšen. Už na pražském knižním veletrhu za mnou denně zaběhl, věděl tedy, oč jde. Navíc je na moje psaní náležitě hrdý, což zase velmi těší mě.

Nebývalo tomu tak vždy. Malý Patrick k nám odmala jezdil, a já jsem tak nějak klasicky babičkovala. Teprve když mu bylo asi tak sedm mě napadlo se ho zeptat, jestli ví, co dělám. Jako za práci.

Zvedl ke mně nevinné modré oči a s přesvědčením odpověděl: „Vaříš!“ Přiznám se, že mě to zaskočilo. Jistě, jako každá babička vařím, když přijedou děti! Ale aby to bylo to jediné, co ho napadne… to fakt ne. Zahájila jsem tedy osvětu.

Dagmar Ruščáková: Dětská práce|foto:Dagmar Ruščáková, Český rozhlas

Vyprávěla jsem mu, co a proč píšu. Ukazovala jsem mu kulisy našeho divadla, kostýmy, a vysvětlila mu, o čem jsou moje divadelní hry. Vzala jsem ho na naše představení. Díky tomuto vzdělávání byl na veletrh vybaven potřebnými vědomostmi. Ostatní mu ukážu na místě.

A víte co? Fungovalo to!

Patrick nejen pomáhal a hlídal stánek, když jsem si musela odskočit. Opravdu aktivně knihy nabízel!

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Od moravského vinaře

Sice jsem se musela - potají - smát, když jsem slyšela, jak prezentuje můj román Alžběta a drak, ale lidé ho poslouchali, a občas si skutečně po jeho doporučení některou z knih koupili. Byl tak hrdý!

Když jsem však jednou pokynula zákaznici, že drobné jí vydá Patrick, překvapeně se na mě podívala. Opravdu? Kudrnatý kluk s rošťáckýma očima a pihami na nose vůbec nevypadal jako pokladník! Usmála jsem se na ni. „To víte, pokud mají děti doopravdy pracovat, nemůžete z nich dělat jen podrž podej. Potřebují mít zodpovědnost!“

Paní pochopila. Také se usmála, a v klidu dokončila svižně provedenou platební transakci. Však měl Patrick drobné dokonale srovnané!