Dagmar Ruščáková: Odpady a odpadky
Dívám se zamyšleně do kalendáře. Kruci, nebudu doma na popelnicový den! To je pořádná komplikace. Nad jejím řešením se musím zamyslet - a patrně požádat sousedy o pomoc. Popelnicový den je totiž v naší vísce pouze každou druhou středu, takže ho určitě nechci zmeškat.
Čtěte také
Vždy, když předtím procházím dům a zbavuji ho odpadků, myslím s vděčností na to, že mohu. Že někdo přijede a postará se. Pořád si nemyslím, že je to samozřejmost. Stačilo by, aby služby párkrát vynechaly a máme problém. Sakra velký problém!
Ovšem může být i hůř. Zkuste si představit - myslím, že většina z vás má své zkušenosti - že vám přestanou v bytě nebo v domě fungovat odpady. Nejen u dřezu nebo umyvadla, ale i na záchodě. Nevím jak vy, ale já jsem v tomto ohledu kapku panikář. Kdybyste jako já nějaký čas bydleli ve starém činžáku, kde prastaré stoupačky měly tendenci hnát svůj obsah výš, měli byste fóbii taky.
Umyvadlo i vana odtékaly víc než váhavě a žádný zásah instalatéra tomu nepomohl. Nešlo o akutní závadu, bylo to systémové. Nepříjemné, ale dalo se s tím žít. Záchod byl horší. Když už se mi podařilo úspěšně spláchnout, nikdy jsem nevěděla, co se k nám vrátí. Obvykle to byl náš příspěvek i s posilou.
Čtěte také
Málokdy jsem se cítila tak bezmocná, jako ve chvíli, kdy se před mýma očima začala záchodová mísa zezdola sama od sebe plnit. Ta hrůza - zastaví se to včas? Většinou ano, ale doteď s sebou se strachem trhnu, pokud voda z toalety neodteče odpovídajícím způsobem.
A tak bych dnes chtěla vzdát hold všem, kdo se v naší společnosti starají o to, abychom se neutopili ve… ve špíně. Poděkovat jim, protože dělají práci, která je zásadní, a přesto nemá potřebný společenský kredit. Věřte, že pokud by nefungovali, nános civilizace by se v naší společnosti rychle rozpustil.
Vím, že je to na nedělní ráno poněkud nečekané téma. Ale je důležité o něm promluvit.
Přeju vám krásnou, čistou a voňavou neděli!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
