Zdeněk Bardon: V chilské poušti vyrostlo monstrum, největší dalekohled světa. Výzva pro chytré hlavy

8 fotografií

Zkušenosti Zdeňka Bardona ze stavby automatických dalekohledů hojně využívají po celém světě. Tentokrát se ovšem v Chile potkal i s panem prezidentem Petrem Pavlem, a podařilo se mu vyfotit i kometu. Tak nám připomeňte, proč vlastně jezdíte tak často do Chile?
Protože jsem upřímně řečeno takový blázen. A myslím si, že nejsem sám. Když se člověk zamiluje do nějakého místa a zrovna tady v poušti je samozřejmě obloha naprosto fantastická, nejlepší na světě, proto tam stojí observatoře. Takže já se tam vracím rád. I když jsem už v důchodu a je to čím dál víc náročnější, nakonec teď jsem sundal límec z krku, protože tato mise byla opravdu náročná. Sedm letadel, několik aut, 40 000 km, bylo to opravdu náročné, ale stálo to za to.

Zdeněk Bardon ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt, Český rozhlas

Takže se rozbolí krk pak po tak náročné zkušenosti.
Už jsem starší pán, ano.

Jsem takový kočkopes, ne čistý astrofotograf, z půlky jsem fotograf a z půlky technik. Já mám rád tu techniku možná víc.
Zdeněk Bardon, astrofotograf a stavitel automatických robotických observatoří

V Chile je tedy obloha bez světelného znečištění, takže tam se krásně kouká na hvězdy. A firma z Hradce Králové tam jezdila stavět dalekohledy?
Ano, já jsem takový kočkopes, ne čistý astrofotograf, z půlky jsem fotograf a z půlky technik. Já mám rád tu techniku možná víc. A kdysi jsem byl představitel královéhradecké firmy, která, bude to znít divně, jako vytahování, ale je to holý fakt, jako jediná firma na světě dokáže rekonstruovat velké astronomické observatoře po celém světě. A Chile je samozřejmě Mekka všech astronomů, protože tam se staví ty největší dalekohledy díky tamní čisté obloze. Je tam extrémní sucho, vysoká nadmořská výška a téměř nulové světelné znečištění.

Čtěte také

Přišli jsme o tmu. Mléčná dráha zmizela. Ona tam tedy pořád je, ale my ji už bohužel nevidíme

Vaše sedmnáctá mise teď vedla konkrétně za třemi dalekohledy?
Mělo to více důvodů, byl jsem na třech observatořích. Ta nejstarší, která patří pod Evropskou jižní observatoř, tak se to jmenuje, to je společenství evropských států, dnes tedy nejen evropských států, protože jeden stát by to neufinancoval, není šance, všichni se skládají na společný výsledek. Onomu společenství patří v podstatě čtyři observatoře a já byl na třech. Nejstarší se jmenuje La Silla, pak ta nejlepší, co momentálně existuje, je Paranal. Vedle se staví největší dalekohled na světě, to je Cerro Armazones, extrémně velký dalekohled, ELT, Extremely Large Telescope. A čtvrtá observatoř, kam mě už s mým chorobopisem nepustí, je Chajnantor. Radioteleskop ve výšce 5 600 metrů nad mořem. Tam já už opravdu nepojedu. Tam musíte mít horolezecký výcvik a kyslík.

Čtěte také

Ve 12 letech sestrojil z babiččiných brýlí dalekohled. Výprask jej neminul, ale vášeň zůstala

Zaujal mě ten největší dalekohled na světě, to je úžasné monstrum, ne?
To je monstrum. Jen pro představu, kopule má průměr, ono už to dnes stojí, ale ještě to nepracuje, kvůli covidu tam je zpoždění, ale kopule má průměr 88 metrů. Takže naše královéhradecká lízátka, myslím fotbalový stadion, by se v podstatě vešel dovnitř, když vezmu rozměry hřiště. Je to kulaté, takže ne, ale v podstatě od brány k bráně ano. Ten dalekohled bude mít průměr segmentového zrcadla 39,3 metru, což je neuvěřitelné, bude vážit 4 700 tun a kopule má 6 700 tun. To jsou nepředstavitelný čísla, je to skutečné monstrum ve výšce 3 150 metrů nad mořem, takže se tam už velmi špatně dýchá. Bude to absolutně největší přístroj na světě.

Češi jsou šikovný národ takových v uvozovkách univerzálních vojáků, kteří umí svářet ploty a zapojit kdeco. A sestrojí i dalekohled.
Zdeněk Bardon, astrofotograf a stavitel automatických robotických observatoří

Co bude sledovat nebo pozorovat?
Cílem toho dalekohledu je, že tím půjdou vyfotit s vysokou pravděpodobností exoplanety. Takovým jedním z cílů je hledání druhé Země. To není o tom, že bychom se tam přestěhovali, ale o tom, jestli jsme opravdu tak unikátní ve vesmíru, jestli existuje další Země. V době mého mládí, v šesté třídě, to je historka, kterou si pamatuji ze školy, paní učitelka řekla, že hvězdy jsou stálice, které stojí na místě. A já jsem se přihlásil a řekl, že to není pravda. A byl problém na světě. Dnes víme, že téměř každá hvězda má svůj planetární systém a je otázka času, než zjistíme, jestli opravdu jsme tak unikátní, nebo ne.

Čtěte také

Bačkorový astronom Zdeněk Bardon pomáhá robotizovat obrovské dalekohledy doslova po celém světě

Vy jste se při své sedmnácté misi v Chile v poušti Atacama letos dokonce potkal i s panem prezidentem Petrem Pavlem. Jak k tomu došlo?
Došlo k tomu z mé strany úplnou náhodou. Byl jsem tam spíše jako zástupce firmy, která tam někdy něco vůbec dělala, protože upřímně, dostat se k těmto zakázkám je nesmírně obtížné, ta konkurence je tak obrovská, protože to je úplná špička technologického ledovce. Tam se popere člověk s Francouzi či Němci, je fakt velmi obtížné ukázat, že člověk něco umí. A Češi jsou šikovný národ takových v uvozovkách univerzálních vojáků, kteří umí svářet ploty a zapojit kdeco a sestrojí i dalekohled.

Jsme národ kutilů.
A to je obrovská výhoda. Já jsem to zažil mnohokrát, takže teď tam vlastně, jak se staví ten největší dalekohled světa, tak k této zakázce, která má hodnotu 1,5 miliardy euro, se dostat je téměř nemožný. Nicméně musím říct, že i pan prezident tomu pomohl, protože se tam podepisovala smlouva ANDES mezi chilskou a českou vládou, Evropskou jižní observatoří a ještě nevím, koho všeho. O přistoupení české vědy a českých firem k zakázkám budování těchto přístrojů. U onoho dalekohledu už jsou tedy karty rozdané, ale jde ještě o přístrojovou část, která bude mimořádně náročná. Chci říct, že to není jen o tom něco vyrobit, ale hlavně to vymyslet, protože to ještě neexistuje. Tak velká věc se ještě nikdy nepostavila. Takže o tom to celé je, to je výzva pro hlavy.

Tady je ukázka, co lze dokázat. Že nejsme banánová republika a neprodáváme párátka. Děláme skutečně na naprosto špičkových věcech.
Zdeněk Bardon, astrofotograf a stavitel automatických robotických observatoří

Takže to není jen o šikovných ručičkách, ale i o hlavičkách.
Myslím, že to je dobrá zpráva i pro naše děti a studenty, že když se budou snažit, tak tady je ukázka, co lze dokázat. Že nejsme banánová republika a neprodáváme párátka. Ale že děláme na skutečně naprosto špičkových věcech.

Čtěte také

Co je bačkorová astronomie? Když si na střeše domu postavíte automatizovanou observatoř

Pan prezident, všichni víme, také rád fotografuje. Takže si v Chile jistě také něco vyfotil.
Já jsem si tam s ním popovídal na téma fotografování, takže to bylo velmi příjemné. A pro mne vrcholem bylo, takový fotografický majstrštyk z mého pohledu, víc než vyhrát jakoukoliv soutěž, že mi prezidentský pár ochotně zapózoval pod Mléčnou dráhou. Tam bylo asi 80 lidí, takže tohle není jen taková soukromá věc. Byla to má iniciativa a byl jsem velmi příjemně překvapen, že to proběhlo. Sám nevím, jak jsem to dokázal. Ten snímek mám doma na zdi, které říkám Zeď nářků, kde jsou i mé diplomy a všechny možné věci, protože za každou z nich je neuvěřitelné množství úsilí. A tohle se prostě nestává každý den. Kdo může říct, že má prezidentský pár vyfocený pod Mléčnou dráhou. Když to přeženu, tak jsem možná jediný na planetě.

Čtěte také

Na cestách za hvězdami. Astrofotograf Petr Horálek doputoval do NASA i do vesmíru v podobě planetky

A podařilo se vám prý vyfotit také kometu?
Ano, to byl jeden z cílů. Ta fotografie je dárek pro vnoučka, který se teprve narodí mému kamarádovi. Už třetí vnouček to bude, už mi pomalu docházejí komety. To vymyslela moje žena, že tomu miminu dá dupačky a medvěda. Tak jsem říkal, ale v padesáti už dupačky neoblékne a medvěd zpráchniví. My ale věříme, že hvězdáře na tuhle planetu nosí komety. Tak jsem vyfotil kometu, udělal jsem k tomu povídání, na obálce je napsáno Otevřít v padesáti. Jenže za dva roky se narodil další a teď se má narodit třetí. A komety došly, kde sebrat jasnou kometu? Komet je na obloze dost, ale jsou slabounké. A aby se vyfotila nějaká opravdu fakt hezká, tak tahle Panstarrs je z La Silla, vychází nad pouští Atacama nad Andami a já myslím, že až si tu obálku opravdu v padesáti otevře a přečte si, to už tady samozřejmě nebudu, kdo jsem a proč a jak jsem to udělal, tak si myslím, že lepší věc asi člověk v domě nemůže mít.

Takže holky nosí vrány, kluky čáp a hvězdáře komety. To jsem nevěděl. Tak hodně komet přeji, ať je hodně takových hvězdářů, jako jste vy, pane Zdeňku.
Děkuji.

Zdeněk Bardon byl naším dnešním hostem. Ať se daří i u vás v Rasoškách vyfotit něco pěkného.
Přeji jasné nebe a klidnou mysl.