Dagmar Ruščáková: Pod kapotou
Občas se mi ta představa mihne hlavou. Nastartuju svoje auto, motor zahučí a já před sebou najednou v duchu vidím široké zadky a mohutné ohony pivovarských koní. Za tuto poněkud nevšední představu může syn, který si rád dělá legraci z mého auta.
Čtěte také
A já se bráním - ne, nemám traktor! Ano, pokud jde o zrychlení z nuly na sto, můj vůz opravdu nebojuje o přední místo v tabulce výkonů. Ale v terénu je jako doma! Tak jsem synkovi s vážnou tváří oznámila, že zatímco on má v motoru evidentně plnokrevníky, já tam mám velké tažné koně. Chvilku trvá, než se rozeběhnou. Ale jak jednou běží, mají sílu, s jakou je třeba počítat. Smál se - což bylo konec konců mým cílem.
Jenže ta myšlenka ve mně zůstala. Miluju koně, odmala. Nedávno jsem se dostala do sporu čistě jen proto, že jsem prohlásila, že jsem vděčná, že naprostou většinu těžké práce dnes dělají stroje - na cestách, polích i v lese. Že ti koně, kteří zbyli, mají přece jen o něco snazší život než ti, kteří sloužili lidem předtím. Setkala jsem se s rozhořčenou reakcí - prý s tímto přístupem brzy nezbudou koně žádní!
Čtěte také
Ach ano, tento argument znám. Jenže nebyla a není pravda, že se všichni lidé o svá tažná nebo jinak pracovně využívaná zvířata vzorně starali. Sedření a týraní koně byli běžným jevem. Ostatně, dosud jsou. Sleduju na FB jeden americký útulek pro tažné koně, a někdy se ve mně budí doslova násilné choutky, když vidím, v jakém stavu se k nim koně dostávají. Dokonce i od Amishů, kde by člověk čekal, že se budou o prostředky své obživy náležitě starat.
I to je důvod, proč jsem spokojenější, když je koní ve společnosti méně, ale o větší část z nich je dobře postaráno. Protože pečovat o tato krásná a většinou dlouhověká zvířata není nic levného. Pokud milovník koní poznamená, že se ve výběhu pase jeho dovolená v Karibiku, nebude moc přehánět. I proto jsem ráda, že většina dnes pracujících koní je schovaná pod těmi kapotami.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Vždy ve střehu
Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes zase něco má!
-
Dagmar Ruščáková: Kus života v kapse
Sedám do auta a provádím obvyklé startovací úkony. Najednou se zarazím - proč vlastně nehraje hudba? Kouknu na informační panel a je to jasné - zařízení nenalezeno!
-
Dagmar Ruščáková: Dráždit hada bosou nohou
„Víš, když tady je tak divnej klid,“ svěřila jsem se před časem kamarádce. „Naše fenka Ari je tak hodná a poslušná, že mám obavy, jestli jí něco není. Potřebujeme štěně!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
