Vladimír Burjánek: Hokej
Mnozí prarodiče mi možná potvrdí, že úspěchy, radosti i strasti vnuků berou dědečkové i babičky nějak víc a emotivněji, než prožívali to samé u svých dětí, jejich rodičů. To platí i na sportovním poli. S několika dědečky a dokonce i babičkami chodíme našim potomkům fandit na hokej. Od malých žákovských let nejen doma, ale jezdili jsme s nimi i na venkovní zápasy.
Čtěte také
Na internetové stránce nás nazvali přehnaně rowdies a zveřejnili i naši skupinovou fotografii. Někteří z nás chodí dokonce i na tréninky. Sledovali jsme naše kluky od minižáků a za ta léta jsme zažili mnohé. I několik veselých situací.
Ve starších žácích měli třeba trenéra, bývalého hokejového ligového brankáře. Dnes na něho vzpomínají jako na vůbec nejlepšího, který je vedl. Neslevil jim nic. Památný je jeho výrok, kterým obvykle hodnotil slabou střelu. Tohle je rána? Než ten puk doletí k brance, tak to podělají mouchy.
Čtěte také
Trenéři se měnili a každý přinesl něco nového. Kliďasové i nerváci, dobří i méně dobří měli své reakce. Jeden po prohraném zápase rozkopával v šatně ze zlosti odpadkový koš. Nejen v domácím prostředí.
Další kouč se proslavil tím, že při odpískaném zákroku proti nám vyletěl jako čert z krabičky a žádal na hlavním sudím vysvětlení. Když mu to arbitr u střídačky vysvětloval, nebyl spokojený, popadl z lavičky hráčů láhev s pitím a překvapeného rozhodčího několikrát pokropil proudem vody. Od svazu dostal trest a několik zápasů pak sledoval dění na hřišti pouze z tribuny.
Související
-
Vladimír Burjánek: Farmaření
Jeden můj známý biofarmaří. Není to jednoduché, protože taková továrna pod širým nebem má své problémy. Tím prvním a nejdůležitějším je počasí.
-
Vladimír Burjánek: Lazar
Stáli jsme na autobusové zastávce a vedli řeči. Jak už to u důchodců bývá, hlavně o počasí, ovšem záhy se debata zvrtla na další oblíbené téma - zdraví.
-
Vladimír Burjánek: Vzpomínky
Když jedu do Prahy, téměř pokaždé se podívám na fakultu, kde jsem prožil čtyři roky studia v posluchárnách i při zkouškách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
