Vladimír Burjánek: Farmaření

8. září 2024

Nedělní káva

Jeden můj známý biofarmaří. Není to jednoduché, protože taková továrna pod širým nebem má své problémy. Tím prvním a nejdůležitějším je počasí. Zejména nyní, v době klimatických kotrmelců nemůžete věřit rosničkářům, jaké vám předpovídají počasí. Všimli jste si, že už i oni jsou opatrní a některé své předpovědi hlásí s jistou dávkou neurčitosti a pravděpodobnosti?

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Mazlíčci

Druhé nebezpečí hrozí samozřejmě od lidí. Ani byste nevěřili, jak nenechavce láká takové pole hrachu, nebo máku. Škoda z toho co si sklidí, bývá menší, než to, jak rozšlapou a podupají pole.

Nedávno řešil můj známý farmář jiný problém. Někde na jaře sklízí seno, jinde balíkuje a na dalším místě pase. Vedle vlastních pozemků si pronajal dost hektarů luk v krásném prostředí v Podještědí. Jednu louku objevili lufťáci z města. A co čert nechtěl, usídlili se tam. Přijížděli na to samé místo, grilovali tu lahůdky a veselili se na častých sedánkách.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Zuby

Známá farmáře je objevila a nahlásila mu to. On udělal opatření. Požádal kamaráda, který na cestě k místu vyhrabal rýhu, zákop, aby sem cizí návštěvníci nemohli jezdit auty. Jak se ukázalo, málo. Nezvaní hosté nebyli líní a vlastními silami zákop zaházeli, aby mohli pokračovat ve výletech.

Farmářovi nepomohla ani policie, tak si pomohl sám. Udělal rýhu u cesty znovu a hlínu odvezl pryč. Tohle opatření už pomohlo. Zatím.

autoři: Vladimír Burjánek , baj