Je to svoboda, tak létají ptáci, usmívá se mistryně světa v bezmotorovém létání Klára Teichmannová
Teď se trošku proletíme a budeme hovořit o historickém úspěchu českých plachtařek na letošním mistrovství světa žen ve Zbraslavicích u Kutné Hory. Triumfovaly tam ve všech soutěžních třídách a získaly celkem šest medailí. Jednu z nich má doma i trutnovská rodačka Klára Teichmannová, dvaatřicetiletá plachtařka, která pracuje jako průvodčí na dráze.
Klára Teichmannová na mistrovství světa v bezmotorovém létání letos ovládla třídu standard s výsledkem 3 689 bodů. Blahopřeji k úžasnému úspěchu. Takže jste mistryní světa. Hezky se to poslouchá, ne?
Přesně tak, jsem mistryní světa ve standardní třídě. A poslouchá se to moc hezky, je to příjemné.
Plachtění je nejlepší, ovšem motorové létání má také něco do sebe. Já jsem především milovníkem starých československých letadel.
Klára Teichmannová, plachtařka a mistryně světa
Jak jste se připravovala na letošní mistrovství světa? Protože když my jsme se tady spolu povídali v roce 2016, tak jste měla za sebou první mistrovství světa, které se konalo v Dánsku.
Tam jsem tenkrát skončila osmá.
Čtěte také
A teď jste mistryně světa. Těšila jste se na mistrovství světa doma, u nás?
Těšila jsem se. Hlavně, že jsem dostala vůbec nabídku se zúčastnit, protože jsem měla chviličku takovou pauzu od soutěžního létání. A taková nabídka nešla odmítnout, když se to konalo u nás doma ve Zbraslavicích, kde to mám moc ráda a mám to nalétané, je tam spousta kamarádů. A ještě to byla nabídka do standardní třídy, ve které jsem předtím nelétala. To je zase o třídu výš, výkonnostně lepší větroně.
Takže jiný kluzák, jiný větroň.
Jiný kluzák. Tam už se létá s vodní zátěží, je to trošičku jiný styl létání.
Díky té zátěži má pak letadlo větší energii ve vzduchu. Je to prostě standardní třída, má to svá pravidla, patnáctimetrové rozpětí, beztlakové klapky a vlastně všichni mají stejnou váhu 525 kilogramů na vzlet.
Vy létáte i s motorem?
Ano, létám. Když jsem tu byla tenkrát před lety, tak jsem začínala. V té době jsem si dělala výcvik na motorový kluzák. Létám tedy i motorová letadla.
Čtěte také
Takže vytahujete i kluzáky nahoru do nebes?
Taky, to mě hrozně moc baví. Ale plachtění je samozřejmě nejlepší, je to taková svoboda. Ovšem motorové létání má také něco do sebe. Já jsem především milovníkem starých československých letadel. To se nedá ani popsat, když takovým letadlem letíte.
Můžeme připomenout princip bezmotorového létání? Kluzák nemá motor, jak je možné, že na něm dolétnete třeba až na vzdálenosti 500 km a víc?
Protože vyhledáváme tzv. stoupavé proudy. Vytáhne nás do vzduchu na laně motorové letadlo, my se třeba ve výšce 600 metrů nad zemí odpojíme a začneme vyhledávat stoupavé proudy. Ty se tvoří za hezkého a slunného počasí, když prší, tak to úplně nefunguje. Sluníčko totiž zahřívá povrch země nerovnoměrně. Je tam kontrast barev, pole, louky a v těch místech se vytváří teplý vzduch, tam se hromadí. A pak třeba, když foukne vítr nebo tam třeba, jak se říká, projede kombajn, tak se bublina teplého vzduchu utrhne a začne stoupat, má menší hustotu. A s určitou vlhkostí, která tam je, vznikají na nebi krásné mráčky, ti beránci.
Bylo by to hezké titul obhájit, ale já budu spokojená, když se nám to povede zase týmově. Aby prvenství zůstalo doma.
Klára Teichmannová, plachtařka a mistryně světa
A vy podle toho poznáte, kde je ten stoupák?
Tak. Když jsou mraky, když není ta vlhkost, tak to člověk odhaduje, protože je bezoblačná termika. A když pak vletíme do stoupavého proudu a začneme v něm kroužit, tak nás to vynese nahoru. Tak létají i ptáci. Jsem nahoře pod mrakem a pak zase pokračuji na stanovené trati dál. Klouzavým letem ztrácím výšku a hledám další stoupavý proud, který mne opět vynese nahoru. To je můj motor.
Čtěte také
Jaký máte rekord ve vzdálenosti, na kterou jste takto dolétla?
V Austrálii to bylo necelých 1 000 km.
Jak to vypadalo tady při mistrovství světa? Jakou trasu jste měli vytyčenou?
Každé ráno byl brífink a podle předpovědi počasí se určovala daná trať pro ten konkrétní den, pro každou třídu zvlášť. Po okruhu se vracíme zpátky na výchozí letiště. Nejlépe je přistát na letišti. Když přistanete v poli někde po trase, tak se vám let ukončí a samozřejmě ztrácíte body.
Vy pracuje jako průvodčí na dráze, takže máte ráda i vlaky?
Mám ráda vlaky, mám ráda auta, jsem takový technický typ.
A co technické problémy, byly nějaké při mistrovství světa?
Byly. A samozřejmě v poslední disciplíně, když už jsem byla ve vedení a všichni se na mě soustředili. Odstartovala jsem a sesypal se mi budík, který mám v kluzáku, obrazovka, kde je navigace a rádio. Buď by mi šla navigace, nebo jen rádio, ale já jsem potřebovala obojí. To jsem už ale byla ve vzduchu, takže to byl trošku stres. Je ale možnost startovat třikrát, máte tři možnosti. Tak jsem okamžitě přistála, vyřešili jsme to a hned mě vystřelili zase do vzduchu. Holky z mé závodní třídy jsem hned dostoupala a ulevilo se mi.
Čtěte také
Jak jste si užívala okamžik, když jste už věděla, že jste nejlepší ve své kategorii?
Docházelo mi to pomalu, ale bylo to krásné. Protože má spoluletkyně Barča Moravcová, hned po přistání na mě začala křičet a tak mi to došlo. Říkám si, asi to klaplo, to není možné. Prožila jsem si nádherné emoce.
Létá se teď vůbec na podzim? Nebo jaká je sezóna, létá se v létě a potom už ne?
Nejlepší sezóna na přelety je od jara do léto. Pro onu termiku. Na podzim se pak létá třeba v dlouhé vlně. Nejsou to ty klasické stoupavé proudy, ale k létání je potřeba nějaké pohoří, což u nás jsou třeba Jeseníky nebo Krkonoše, a vítr. Aby foukal ze správného směru, nejlépe jihozápad. A aby s výškou vítr zesiloval. A za tím pohořím vítr, který samozřejmě narazí do těch hor, musí je překonat, se zvlní. A ve stoupavých místech, když pak létáme, lze dosáhnout výšky třeba až 7 kilometrů bez motoru.
Tam už potřebujete kyslík, ne?
Ano, od 3 km výšky už kyslík a dodržovat vzdušný prostor. Protože v České republice máme jako jedni z mála vyhrazený přímo vzdušný prostor, který aktivujeme přes řízení letového provozu. Tam se tomu třeba dopravní letadla vyhýbají, protože tam visíme my ve větru. My můžeme létat tak do 3 km výšky v našem prostoru a nad to se jedná už o řízený prostor.Čtěte také
Jak jste se dostala k létání? Vím, že u vás je to snad rodinná tradice.
Ano, můj dědeček přišel na letiště ve Velkém Poříčí, když mu bylo asi 16 let a začal plachtit. Potom začal tatínek plachtit, teta plachtila. My jsme jako rodina prostě trávili naše dětství na letišti. Bylo to krásné.
Co vás čeká teď, v příští sezóně? Už se připravujete na nějaké další závody?
Už se chystáme, včera jsme to řešili. Přišel e-mail od našeho trenéra, protože mistrovství světa žen je jednou za dva roky a to další bude ve Slovinsku, v Celje. A tam jsou hory. Příští rok se chceme zúčastnit předzávodu, jít si to tam nanečisto vyzkoušet. Létání v horách je zase trošičku jiné, má svoje specifika. Když je třeba větrné počasí, tak jsou tam různá závětří a turbulence, funguje to trošičku jinak, než když létáte tady nad Vysočinou.
Mistrovský titul mistryně světa už máte, bylo by hezké jej za dva roky obhájit.
Bylo by to hezké, ale já budu spokojená, když se nám to povede zase týmově obhájit. Aby titul zůstal doma.
Říká letošní mistryně světa v bezmotorovém létání Klára Teichmannová. Ještě jednou k úžasnému úspěchu moc blahopřeji. Ať se vám daří dál.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
