Mistři! Čeští junioři zcela ovládli Mistrovství Evropy v bezmotorovém létání. A je mezi nimi i žena!
Členové českého reprezentačního juniorského týmu v bezmotorovém létání letos posbírali všechny medaile na Mistrovství Evropy. A po dlouhých 71 letech je mezi nimi i žena. Jsem moc rád, že do našeho studia dorazili Jaromír Macoun, který má na svém kontě už mnoho úspěchů, a také Michaela Rendlová, novopečená medailistka z Mistrovství Evropy.
Tak řekněte, co se vám to vlastně podařilo na Mistrovství Evropy v Dánsku?
Jaromír Macoun: Měli jsme tam zhruba týden na trénování místního počasí, které je velmi komplikované a značně rozdílné od toho našeho. A pak jsme měli dva týdny na vlastní závody. Pokud jde o to počasí, tak nám vůbec nevyšlo, ale nakonec se podařilo odlétat čtyři disciplíny, což je vůbec nutné, aby bylo mistrovství platné. Normálně se létá alespoň sedm disciplín. Ale my jsme nebyli naštvaní, že bylo málo disciplín, protože jsme přivezli hodně medailí.
Všechny medaile jste přivezli.
Jaromír Macoun: Všechny ve standardní třídě. Protože juniorské závody se létají na klubovou a standardní třídu. Ve standardní třídě létají trošku dražší letadla, která se také dovažují vodou. A my jsme právě v této třídě posbírali všechny tři medaile za první tři místa. Lukáš Kříž zvítězil, já jsem vicemistr Evropy a Michaela má bronzovou medaili.
Co na to říkali vaši soupeři?
Jaromír Macoun: Na závodech je obecně velmi přátelská atmosféra. Nevystoupíme z letadla a jdeme si po krku. Piloti si povídají o tom, jaký byl let. Ale domácí dánská reprezentace byla zklamaná, že jsme jim v jejich domácím prostředí vyfoukli titul. Oni v tom jejich specifickém počasí umí moc dobře létat. Ale my jsme byli lepší.
Na Mistrovství Evropy jsme posbírali všechny tři medaile. Lukáš zvítězil, já jsem vicemistr Evropy a Michaela má bronzovou medaili.
Jaromír Macoun, reprezentant ČR v bezmotorovém létání
Michaelo, vy jste tedy ona žena, která stanula po 71 letech na stupních vítězů v bezmotorovém létání. Je to tak?
Michaela Rendlová: Ano. Před těmi 71 lety to byla velmi významná německá pilotka Hanna Reitsch, která létala i za 2. světové války.
Čtěte také
Pojďme popsat, jak vlastně probíhají takové závody kluzáků?
Michaela Rendlová: Jsou to dva týdny intenzivního soustředění. Máte 13 možných letových dní a dle počasí je každý den zhruba v 10. hodin dopoledne porada, kdy organizátoři vymyslí nějakou trať, na které se má závodit. Tu si pilot připraví do svých leteckých přístrojů a potom se soutěží v tom, kdo onu trať proletí s co nejvyšší průměrnou rychlostí.
Říkali jstem že vám nepřálo počasí. Takže se nedalo létat?
Jaromír Macoun: Hodně foukalo. Místní lidé nám říkali, že oni za posledních deset let tak silný vítr nepamatují. Takže se asi tři nebo čtyři dny v řadě neletělo právě z důvodu velkého větru. Ne, že by se nedalo létat, ale už to přestávalo být bezpečné. Kluzáky jsme dokonce museli rozložit, protože v tom silném větru by se dokázaly samy vznést. A museli jsme i změnit kemp, aby nám neuletěly stany. Do toho také hodně pršelo a v dešti se také úplně nedá létat.
Vypouští vás na trať všechny najednou nebo pěkně postupně?
Michaela Rendlová: Postupně. Protože nás vynášejí nahoru motorová letadla. To nás vynese do výšky zhruba 500 metrů nad zemí. Ale protože jich je na letišti omezený počet, tak nás nezvládnou vytáhnout všechny naráz. Takže celý průběh startu zabere asi hodinu a půl. Než se všichni dostanou do vzduchu.
U nás v rodině je to už tradice. Děda i táta plachtili. A jelikož je táta instruktor, tak jsem ve 14 letech mohla začít s výcvikem.
Michaela Rendlová, reprezentantka ČR v bezmotorovém létání
Ale nehrozí pak, že se v té výšce můžete potkat s jiným letadlem? Protože to musí být přeplněné nebe.
Michaela Rendlová: Rozhodně. Právě v juniorských závodech se to dost často řeší. Letos bylo snad po pěti letech opět juniorské mistrovství, kdy za letu nedošlo k žádné srážce. Takže bezpečnost byla v Dánsku v pořádku.
Jaromír Macoun: Organizátoři na bezpečnost velmi dbali. Dělali takzvané safety brífingy a snažili jsme se o všech nebezpečných situacích komunikovat. Pokaždé se vše vysvětlilo, aby všichni věděli, kdy k nekomfortním situacím dochází a jak jim předcházet.
Čtěte také
Michaelo, jak vy jste se dostala k bezmotorovému létání?
Michaela Rendlová: Já měla tu cestu velmi lehkou. Protože u nás v rodině je to už téměř tradice. Můj dědeček plachtil a táta také. Jelikož je táta instruktor, tak jsem ve 14 letech mohla s ním začít svůj výcvik. V 16 letech jsem dostala pilotní průkaz a pak už následovaly první závody. Takže jsem zázemí měla velmi jednoduché a trénink výborný.
Co se takový pilot kluzáku musí všechno naučit?
Michaela Rendlová: Je toho spousta. Pilotní zkoušky se skládají nejen z praktické části, kdy vyloženě musíte umět řídit kluzák. Ale součástí je i vědomostní část, kde je asi deset předmětů. Ty pokrývají oblasti jako je aerodynamika, meteorologie, ale třeba i lidská fyziologie. Všechny tyto předměty musíte ovládat, složit z nich písemný test a v něm získat dostatečný počet bodů.
Čtěte také
Jaké jsou zatím vaše největší úspěchu v kokpitu kluzáku?
Michaela Rendlová: Tím prvním, na který asi vzpomínám nejvíc a nejraději, bylo, když jsem v 16 letech, pár měsíců po získání pilotního průkazu, získala divokou kartu na mistrovství republiky. A povedlo se mi tam vyhrát jednu disciplínu. Mezi muži, kteří jsou mistry Evropy a světa. Z toho jsem měla velkou radost. A pak se mi loni povedlo vyhrát jednu regionální soutěž u nás, v Toužimi u Karlových Varů. To byl také významný úspěch. Letos jsem pak měla možnost jet na začátku sezóny s ženským reprezentačním týmem do Španělska, kde se mi povedlo vyhrát tři disciplíny a ve finále skončit na čtvrtém místě.
Jaromíre, jak vy jste se dostal k bezmotorovému létání? A řekněte, vy jste už také musel nouzově kdysi vyskočit, protože pokud dojde k nějakému střetnutí ve vzduchu, tak máte padáky.
Jaromír Macoun: Začínal jsem podobně jako Michaela, už v 15 letech. Ale neměl jsem v rodině nikoho, kdo by aktivně létal. Naopak táta dělal se mnou i s mým bratrem onen výcvik. A velice mne chytilo, jak extrémně musí při letu člověk přemýšlet, získávat vědomosti o meteorologii, analyzovat všechna data. Já studuji matematicko-fyzikální fakultu, takže to mi také dost pomáhá. Pak jsem šel na závody a začalo se mi dařit v juniorských soutěžích, až jsem se dostal do reprezentace. A v jednom závodě, do mne narazil místní soutězící a musel jsem kluzák opustit na padáku. Naštěstí se nic nestalo, neměl jsem žádné zdravotní následky. Ale ve stoupavých proudech si teď dávám o něco více pozor, abych soutěžící viděl. Jsem opatrnější.
Co vás čeká dál? V zimě se asi létat nebude.
Michaela Rendlová: Příští rok, v polovině července, nás společně čeká Mistrovství světa juniorů v Polsku. To bude asi největší událost další, nové sezóny.
Členové českého reprezentačního juniorského týmu v bezmotorovém létání Jaromír Macoun a Michaela Rendlová byli dnes našimi hosty. Moc děkuji za rozhovor.
Související
-
V Rakousku jsem viděl letět člověka s kusem hadru a od té doby si za tím jdu, směje se Jiří Šrámek
Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat o létání. Protože naším hostem je Jiří Šrámek pilot motorového, ale i bezmotorového paraglidingu.
-
Judo učí rozvaze, to se hodí potom i v letadle. Říká nositel černého pásku, pilot Maxmilián Politzer
Proletíme se a představíme vám pilota, cestovatele, pedagoga a také držitele černého pásku v judo Maxmiliána Politzera z Hořic.
-
Martin Zahálka vymyslel v Hradci Králové nové letadlo. O Stream turbo má zájem naše armáda
V Hradci Králové se vyvíjejí a konstruují nová letadla. Jedním z těch, kteří letounům pomáhají na svět, je i konstruktér a vývojář Martin Zahálka, který je naším hostem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
