Při mém prvním závodě jsem byl většinou já před psem a on až za mnou, směje se musher Roman Zavadil

15. leden 2025

Největší audioportál na českém internetu

Závody psích spřežení (ilustrační foto) | Foto: Licence Public domain CC0, Fotobanka Pixabay

Musher Roman Zasadil hostem u mikrofonu Jakuba Schmidta

Chtěli jsme vás pozvat na saňové závody psích spřežení Janovičky, které se o víkendu měly jet na Janovičkách u Broumova. Máme ovšem aktuální, ne příliš potěšující zprávy. Za organizátory závodů vše vysvětlí Roman Zasadil ze Stěžer u Hradce Králové, který také před lety podlehl lásce jménem husky.

Jaké jsou tedy ony aktuální zprávy?
Mám bohužel špatné zprávy. Závody se neuskuteční, jelikož bylo málo sněhu a my jsme nechtěli pustit závodníky do něčeho, co by bylo nebezpečné pro ně i pro pejsky. Takže závody jsme museli dnes ráno stopnout, i když se nám do toho moc nechtělo. Tedy závody nebudou, ale uděláme malé setkání musherů, takže se bude na co koukat. Můžete se přijít podívat.

Čtěte také

Tedy přeci jen se něco na Janovičkách bude dít.
Udělali jsme takové malinké soustředění, závodníci tedy mohou přijet, vezmou si horší saně, protože ty nejlepší by si mohli zničit, a mohou si přijet s námi zatrénovat a užít si víkend. Aspoň tady tímto způsobem, ale nebude to oficiální závod.

Lidé, kteří mají rádi musherské závody, se tedy mohou přijet podívat a uvidí mushery?
Určitě se mohou přijet podívat, mohou se pomazlit s pejsky, bude jich tam dost. A uvidí samozřejmě jak závodníky, tak zapřahání, plus na úvazišti budou pejsci, které si můžete pohladit a užít si to. Jen se prostě nepojede závod na čas. Nebudeme závodit, budeme si to setkání užívat.

Vůdcem smečky musí být musher. Ten když něco řekne, tak psi musí poslechnout. Ale potom máte také vůdčího psa, to je lídr.
Roman Zasadil, organizátor závodů psích spřežení Janovičky

Můžeme představit Janovičky? Známe Ledovou jízdu, závod, který se jezdí pravidelně v Krkonoších, známe Šediváčkův long v Orlických horách, to jsou opravdu velké závody. V čem jsou Janovičky jiné?
Janovičky mají své kouzlo v tom, že to jsou hory, kam skoro nikdo nejezdí. Nejsou to moc známé, ale nádherné hory. Je to hodně kopcovité a složité, oproti Šediváčkovi nebo Ledovce jsou tratě upravené jen skútrem. Takže pro závodníky to je trošku složitější, jedou kolem starých klasických patníků na hranicích s Polskem. Musí být obratní, aby to někde nerozsekali. Je to dobrodružství, Janovičky byly nazvané jako cross country, protože skutečně to byl cross.

Čtěte také

Jak je tento závod vůbec dlouhý? Etapové závody, Šediváček a Ledová jízda, to jsou mnohakilometrové trasy.
Šediváčkův long je zkrátka long. To jsou závody skutečně dlouhé, vícedenní. Na Šediváčkovi se jede přes 200 km a na Ledové jízdě 160 km ve třech dnech. My to máme dvakrát zhruba 30 až 35 km podle podmínek. Rozdíl je i v tom, že závodníci nemají s sebou povinnou výbavu, jako na Šediváčkovi a na Ledovce. Tam si vezou všechno s sebou. U nás jedou, jak se říká, nalehko.

Musheři, to je taková jedna velká rodina. Vy se asi mezi sebou všichni znáte.
Známe se velice dobře, protože samozřejmě jezdíme i na mezinárodní závody. A zase k nám na závody jezdí závodníci z ciziny. Takže známe se velice dobře.

Jak vy jste se dostal k mushingu?
K mushingu jsem se dostal asi před 20 lety, když bratr měl jednoho malamuta a teď to řeknu šeredně, chtěl s ním chodit na výstavy. A ten pejsek samozřejmě, aby šel na výstavy, tak musí mít nějaký vzhled. Což si bratr nebyl úplně tak jistý. Pak je tzv. pracovní třída, aby získal nějaké ohodnocení, tak pejsek musí odjet určitý počet závodů. Tak jsem si ho půjčil na běžky a odjel jsem s ním jeden závod, právě Janovičky. To byl můj první závod v životě. Nebylo to úplně ideální, protože pejsek trošku stávkoval, půlka trati vypadala asi tak, že já jsem byl před psem a on až za mnou. Ale i tak mě to okouzlilo a prostě jsem u toho zůstal. Věděl jsem, že chci do budoucna s pejsky pracovat a že tento sport je přímo pro mě stvořený.

Říkáme tomu nemoc husky. Pořídíte si jednoho, ale pak přidáváte a přidáváte, až to skončí na počtu, že jedete třeba dvanáctispřeží.
Roman Zasadil, organizátor závodů psích spřežení Janovičky

Kdy jste si pořídil svoji vlastní smečku?
Pokračovalo to tak, že jsme si vzali jednu devítiletou fenku husky, která měla skončit v útulku. Zkusili jsme s ní sportovat, což se docela dařilo, protože i na svůj věk začala běhat krásně. A pak už to jelo dál. My tomu říkáme nemoc husky. Pořídíte si jednoho, je super na koloběžku a na běh. Ale když už pak jsou čtyři, můžete vzít saně. A tak člověk přidává, přidává a přidává, až to skončí na počtu, že jedete třeba dvanáctispřeží. A to kouzlo tam zůstává. Čím více psů, tím lépe.

Čtěte také

Kolik jich máte teď?
Teď momentálně máme doma 11 psů. Ale přímo závodní sibiřské husky mám tři. Pak mám jednu devítiletou fenku, kterou to mohu doplňovat, plus máme ještě evropské saňové psy, které hlavně používají děti a manželka na koloběžku, na canicross. Protože tito ohařoví psi mohou běhat i v létě, kdežto husky ne. Když je víc jak 15 stupňů, už je jim teplo, zapařují se a mohlo by jim to ublížit.

Jsou to tedy opravdoví členové rodiny?
U mě jsou od narození až do konce života. Vždy říkám, že sibiřští husky u mne do 10 let závodí a od 10 let mají důchod. Jsou na pozemku a užívají si svůj důchod, mají se tam krásně.

Kde je u vás vůdcem smečky?
Já. Tato otázka padá vždy. A já pokaždé odpovídám, že vůdce smečky musí být musher. Protože ten když něco řekne, tak psi musí prostě zpozornět a poslechnout ho. Musí to být dokonalé. Samozřejmě potom máme také vůdčího psa, to je lídr. Ten tam musí být. Já mám perfektního psa, který dokáže opravdu udělat všechno, co potřebuji. A poslouchá mě na slovo.

Jeli jsme minulý rok Šumava Trail se 12 psy, a to je paráda. To se vezete, člověk se ani neodrazí. To jede samo, když ti psi fungují.
Roman Zasadil, organizátor závodů psích spřežení Janovičky

Pozná se to už na štěňátku, že to může být ten vůdce?
Ano, je to trošičku jiné. Já mám Bahníka a na tom to bylo už odmala vidět. Štěňata se držela po kupě a on jediný byl pořád zvlášť. Byl jakoby stranou, až jsme si říkali, že je to samotář, asi ho pošleme dál, když někdo bude chtít štěňátko. Ale nakonec jsme se rozhodli, že on bude ten správný lídr a udělali jsme velice dobře.

Čtěte také

Jak vůbec vypadá výcvik pejsků k tahání saní?
Dá se říci, že až do zhruba desátého či jedenáctého měsíce věku ti pejskové vůbec nevědí, co to je postroj. Nevědí, co to je mushing. Jsou ve smečce, užívají si to tam. Až pak začínáme pomalinku dávat postroj, vezmou ho dcery, jdou se někam proběhnout s pejskem. Pak okolo roku věku ho začínáme začleňovat do smečky, do spřežení. Ti sibiřští husky to mají v sobě, nemusí mít žádný dlouhý výcvik. Jeden trénink zmatkují, ale druhý trénink už je to dokonalý tažný pes. Mají to v sobě, jsou to pracovní psi. Jeli jsme minulý rok Šumava Trail se 12 psy, a to je paráda. To se vezete, člověk se ani neodrazí. To jede samo, když ti psi fungují.

Na co musher myslí, když jede krásnou zasněženou krajinou? Je tam ticho, jen psi poštěkávají.
Já to řeknu na rovinu, kolikrát, když jsem trénoval v Orlických horách sám, vyjížděl jsem třeba už o půl šesté ráno, abych nikoho nepotkal a nikomu nepřekážel, tak pak nemyslíte na nic. Opravdu si jen užíváte ten klid, to ticho. A když vám vyjde slunce na horách, jste tam sám, víc vám nikdo nedá.

Roman Zasadil ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To bylo dnešní povídání s musherem Romanem Zasadilem, . A ještě jednou připomeňme, že Janovičky na Broumovsku se letos nepojedou jako závod, ale bude to jen v neděli soustředění musherů.

autoři: Jakub Schmidt , baj

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.