Zdeňka Zetková vyhrála extrémní závod musherů ve Švédsku: Jen jsem spěchala za rodinou do cíle

Před rokem jsme se viděli, byli jste tady s Andulkou, krásná babička tady leží i dnes pod námi. Co se změnilo?
Václav Zetek: 1. října jsme se vzali. Před sezónou, abychom už to měli jednodušší.

Moc blahopřeji.
Zdeňka Zetková: Děkujeme.

Jak to bylo s těmi závody ve Švédsku? V jednom jste zvítězili.
Václav Zetek: Manželka zvítězila. A jednou jsme byli pětadvacátí z 32 startujících, to jsem byl já.

Oproti Seveřanům jsme měli handicap. Ale byli jsme rádi, že jsme závod dokončili a viděli spokojené psy. Tak jsme byli spokojeni i my.
Václav Zetek, musher

Tak nám ty závody představte.
Václav Zetek: Jeli jsme závod ve Švédsku na 180 km, protože letos se u nás nedalo moc trénovat, bylo to jako na houpačce se sněhem. Do Švédska jsme přijeli asi tři dny před samotným závodem, napadl sníh, takže to krásně jelo. Ale pak se změnily podmínky, ze sněhu se stala krupice a nebylo to tvrdé, hrozně se nám to bořilo. Takže nám to moc nešlo i přesto, že jsme měli dobře natrénováno. Oproti Seveřanům a lidem, kteří tam žijí třeba měsíc dopředu před závodem, jsme měli trošku handicap. Ale byli jsme rádi, že jsme závod dokončili, a viděli jsme, že psi byli spokojeni. Tak tím pádem i my.

Čtěte také

Láska k psům spojila cesty Zdenky a Václava. Životní parťáci a rodina nejen pro musherské závody

Před rokem jsme si povídali o také o velkém závodě ve Švédsku, který se jel na 300 kilometrů. Můžete oba závody porovnat?
Václav Zetek: Musím říct, že ten letošní závod byl sice jen na 180 km, ale pro mě, a myslím i pro pejsky, byl těžší než ten loňský na 300 km. Protože tady se jede dlouho po rovině a pak se to najednou zvedne a vjedete do hor, kde stále stoupáte. A kvůli sněhovým podmínkám to bylo mnohem těžší.
Zdeňka Zetková: A já se synem jsem zase dělali pomocníky. A opravdu, tam byly tak vysoké hory, že i při jízdě autem to bylo, jako když jedete na sjezdovku. Takže když jsme jeli čekat do cíle, tak jsem si myslela, že to ani nevyjedeme. Úzká, zasněžená cesta až nahoru na sjezdovku. Tam měl závod cíl. Takže kilometrově to bylo kratší, ale co se týká profilů, bylo to o hodně náročnější.

Čtěte také

Husky má vzhled vlka, huňatý liščí ocas a svéhlavou kočičí povahu, říká chovatelka Petra Plisková

Jaké bylo počasí, mrzlo?
Václav Zetek: Mínus 15 stupňů bylo určitě. Možná i víc, protože to bylo u lesa.
Zdeňka Zetková: Takže jedno velké dobrodružství, protože ještě na checkpoint byla i objížďka, takže jsme museli autem na jet nějakých 90 km cestou, kde jsou hodně losi a sobi.
Václav Zetek: Tady se startovalo prakticky 65 km na první kontrolní bod, který můžete projet nebo nemusíte. Celkově je na závodě povinná pauza šest hodin, takže si můžete vybrat. Třeba dvě hodiny na prvním checkpointu. Pejsci měli natrénováno, tak jsem se rozhodl, že ho projedu, a to asi nebyla správná volba. Možná jsme tam měli hodinku zůstat a v klidu pejsky nakrmit, protože pak jsme krmili prakticky za výjezdem na trati, zdržovali jsme se a ubírali si čas. Chybami se ale člověk učí. Jeli jsme takový závod teprve podruhé, takže zase nové zkušenosti.

Radost byla obrovská. A největší radost jsem měla z toho, že pejskové po těch 100 km v cíli vypadali, jako že vůbec neběželi.
Zdeňka Zetková, musherka

Jak dlouho vy se vůbec věnujete závodům psích spřežení?
Václav Zetek: 27 let.
Zdeňka Zetková: Šediváčkův long jsme jeli například třináctkrát.

8 fotografií

A teď nám představte ten druhý závod ve Švédsku, kde Zdeňka zvítězila.
Zdeňka Zetková: Jak jsme se k tomu dostali. Já už jezdím na běžkách s pejsky hodně dlouho, zvládla jsem spoustu extrémních závodů v Alpách a podobně. Dva pejsci a já jedu na běžkách za nimi. Oni mě v podstatě táhnou. Kdežto tato disciplína v severských zemích není, tam je disciplína pulka. Což je běžkař, má před sebou pulku a před ní může mít zapřaženo jednoho až čtyři pejsky.

Pulka je co přesně?
Zdeňka Zetková: Pulka jsou takové malé sáňky s brzdou, jen do ruky. Nebo plastový odlitek typu našich delších bobů. Měří třeba metr a půl, tam si můžete naložit plnou výbavu, kterou vezete při závodě v saních.

Čtěte také

Sibiřský husky je nerozbitné zvíře. S nimi je pořád můj život v pohybu. A to je nádhera

Kolik kilometrů to bylo?
Zdeňka Zetková: Bylo to 105 km v kuse. Většinou tyto závody na severu mívají checkpointy, že třeba na 70. kilometru si můžete dojet na checkpoint, tam si odpočinete, nakrmíte pejsky. Kdežto my jsme to měli opravdu v kuse na těch 105 km. Pro mě to byl jeden velký zážitek, protože jsem se bála, že se ztratím, jelikož jsem tam ještě nic takového nejela. Nevěděla jsem vůbec, do čeho půjdu, protože jsem s pulkou začala trénovat až tuhle sezónu. Sněhové podmínky tady nebyly, takže jsme chvíli trénovali v Rakousku v Alpách a pak jsme vše dotrénovávali ve Švédsku. Takže jsem vyjížděla na trať s tím, že se musím nějak vrátit.
Václav Zetek: Pulka je extrémní závod, kdy si můžete zapřahat jednoho až čtyři psy, manželka jela se dvěma. Měla nejmenší počet, ostatní měli 3 či 4 pejsky. Ale tam je problém, že když se vám jeden pejsek unaví nebo se může i zranit, tak končíte. Protože prakticky jeden pes neuveze toho dalšího pejska.

Čtěte také

Musher Aleš Pícl: Jde o spojení přírody, člověka a psů. Žijí svůj život a my se jim snažíme rozumět

Takže se klidně mohlo stát, že byste jela jen s jedním psem?
Zdeňka Zetková: Ale to si nesmíte připouštět. Já jsem vyrazila na trať s tím, že se určitě nic nestane, že to celé projedeme. Jelo se krásně, dalo se i bruslit, pejskové makali, měla jsem mladé psí tahouny. Byla jsem z nich opravdu nadšená, nejhorší bylo stoupání do hor, kde jsme se plácali v hlubokém sněhu.

Vy jste věděla, na jaké pozici se v závodě pohybujete?
Zdeňka Zetková: Vůbec. Měli jsme startovací okna, takže kdo přišel na start, mohl vystartovat. Takže já jsem samozřejmě chtěla co nejrychleji vystartovat, abych se vrátila co nejdřív to půjde. Předjížděla nás spřežení, ale žádného pulkaře jsem nepotkala. Přes hory jsme jeli sami, tam to bylo takové tajemné, začínalo sněžit a foukat. Asi od 50. kilometru už jsme měla takovou vizi, že ke konci uvidím moji rodinu, takže do cíle jsme opravdu dojeli ještě za světla.

Tam jste se dozvěděla, že jste první?
Václav Zetek: Až později. Protože jsme nevěděli, kdo v kolik startoval a jak dojeli do cíle.

Jaké pak byly ty pocity? Asi obrovská radost, ne?
Zdeňka Zetková: Radost byla obrovská. A největší radost jsem měla z toho, že pejskové po těch 100 km v cíli vypadali, jako že vůbec neběželi. Přišla veterinářka, protože v cíli vám musí zkontrolovat psy, a říká, já myslím, že je ani kontrolovat nemusíme, vypadají, že jsou normálně v pohodě.

Jsem moc rád, že jste přijeli i sem k nám do Českého rozhlasu Hradec Králové popovídat o tom, co máte všechno za sebou. Našimi hosty byli manželé a musheři z Náchoda Zdeňka a Václav Zetkovi.