Husky má vzhled vlka, huňatý liščí ocas a svéhlavou kočičí povahu, říká chovatelka Petra Plisková

Jako pátečního hosta si 7. ledna po 11. hodině pozvala moderátorka Lada Klokočníková Petru Pliskovou, chovatelku psího plemene sibiřský husky. A nepřišla sama, byla s ní i krásná psí slečna Bria. Kolik je jí let?
Je jí teprve rok, takže to je ještě takový malý, nejmladší člen naší rodiny. Sibiřský husky se chová v několika liniích, ve výstavních či v pracovních, nebo něco mezi. My se snažíme chovat právě něco mezi a spíše ta výstavní ocenění sbíráme. Tedy na výstavy se těšíme, ale Bria už má dokonce spoustu ocenění i v tomhle věku. I štěňátka mohou už získávat své tituly.

Kdo jednou pozná sibiřské husky, zamiluje se opravdu na celý život. Jsou velmi inteligentní, možná někdy až nadmíru.
Petra Plisková, chovatelka sibiřských husky

Husky je taková nádherná sněhová vločka se stříbrným zbarvením. Krásné černé oči. Kolik takových krasavic a krasavců chováte?
Mám doma celkem sedm pejsků a v tomto zbarvení jsou tři.

Jak jste se dostala k chovu sibiřských husky? Protože jde o plemeno severské, nepoddajné, není to pejsek do paneláku. Je jim lépe ve smečce a při skotačení venku.

Čtěte také

Sibiřský husky je nerozbitné zvíře. S nimi je pořád můj život v pohybu. A to je nádhera

K pejskům jsem se dostala přes jiné plemeno, přes bílého švýcarského ovčáka, kterého jsem chovala už v letech 1990 až 1992 kdy se tady objevili první jedinci. Vždy se mi strašně ten bílý ovčák líbil. Ale přestěhovali jsme se potom na Vysočinu do výšky kolem 600 metrů nad mořem a tam byla tužší zima. A zdálo se mi, že ji ti ovčáci nezvládají úplně dobře.

Tak jsme se rozhodli trošku pozměnit plemeno, samozřejmě bílé ovčáky stále milujeme, i když už žádného nemáme. A vyhrál právě sibiřský husky, jak svou velikostí, tak povahou, a hlavně svým huňatým hornatým kožichem a odolnými vlastnostmi do zimy. A myslím si, že plemeno už měnit, zůstanu u něj.

Jak jste na něj přišla? Hledala jste v atlasech nebo jste ho někde spatřila a oslnil vás natolik, že jste si řekla, to je ono?
Byl to takový malý příběh, protože shodou okolností si kamarád kupoval plemeno sibiřského husky a věděl, že chovám jiné plemeno. Tak mě poprosil, jestli bych mu nepomohla s výběrem štěňátka a s dovozem.

Jeli jsme spolu k chovateli a tam jsem se do nich zamilovala. To jsem ještě netušila, že si ho také pořídím. Ale když jsme potom přemýšleli na plemenem a postupně spíše eliminovali, co ne, tak byl najednou sibiřský husky ideální.

Teď už máte chovatelskou stanici, kde jsou pejsci z různých zemí. Znamená to, že stále jezdíte po Evropě, a když narazíte na nějakého huskyho, tak se do něj zamilujete a uděláte vše pro to, abyste ho měla u sebe?

Čtěte také

Roman Habásko: Žiju tím, že jezdím se psy po závodech. Je to víc o životním stylu než o medailích

To úplně vypadá, jako bychom si tuto otázku domluvili, ale je to náhoda, že se ptáte. Shodou okolností právě Bria pochází z Ruska a přijela k nám až z 3000 km vzdáleného města u Kazaně, což je až za Uralem. Ona byla láska na první na internetu, na Facebooku, to se přiznám.

Mám spoustu kamarádů a známých po světě, jak je ten svět elektronicky propojený. A kamarádka měla štěňata, já jsem na Briu pořád koukala, viděla jsem, jak se narodila, jak se vyvíjí. A když jí bylo asi osm týdnů, tak jsem neodolala a kamarádce napsala, jestli nemá ještě některé štěně volné. Ona odpověděla, že má ještě jednu volnou holčičku. A ona to byla zrovna ta, na kterou jsem stále koukala. Láska na vzdálenost 3000 km a co teď? Ale už je u nás.

Čím se tedy vyznačuje sibiřský husky?

Čtěte také

Musher Aleš Pícl: Jde o spojení přírody, člověka a psů. Žijí svůj život a my se jim snažíme rozumět

Pokud bych ho měla popsat pro úplné laiky, tak je to středně velké plemeno. Pejsci dosahují výšky z kohoutku, což je za hlavou, ne na hlavě na uších, ale na zádech, v tom místě asi 56 až 60 cm, takže přes půl metru nad zemí, fenečky jsou trošku menší. Ty mají v průměru 52 až 53 cm. Váha je kolem 20 kg u holčiček a 25 kg u kluků.

A co je na huskym asi nejzajímavější, tak je to jedno z plemen, které se hodně podobá vlkům, má takový přirozený vlčí vzhled. Takže ouška krásně nahoru vytyčená a čumáček prodloužený, žádný zploštělý, jak je u jiných plemen. Krásný kožich a hlavně huňatý ocas, jako liška. Což je hodně důležité i proto, když se pak chrání před sněhem, tak oni si do něj schovávají čumáček a hlavu, když leží. Vlastně se ním přikryjí jako dekou, takže se dá říct, že je to jedno z nejhuňatějších plemen.

Dá se husky vycvičit? Protože je to prý dost tvrdohlavé plemeno.
Řekla bych, že se husky nedá vycvičit a že se chová tak, jak momentálně chce. Ale samozřejmě nějakým způsobem je musíme vychovávat. Je to hodně svéhlavé plemeno, povahou se podobá kočce. Nejsou hloupí, naopak, jsou velmi inteligentní, až nadmíru inteligentní. Naučí se cokoliv chcete, aby se naučili, ale vy je pak musíte donutit, aby to udělali, aby to chtěli udělat. Což už bývá problém. Oni se chovají přirozeně a jak jim velí situace.

Petra Plisková, chovatelka plemene husky, hostem Lady Klokočníkové v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celá rozhovor Lady Klokočníkové s chovatelkou sibiřských husky Petrou Pliskovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.