Profesor Zdeněk Zadák hledá celý život elixír mládí: Jak zpomalit stárnutí a zachovat kvalitu života

Po roce 1989 pan profesor vybudoval ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové gerontologickou a metabolickou kliniku, která se stala vzorem pro celý obor. Mezi jeho pacienty patřil například i prezident Václav Havel, jehož zdravotní stav profesor Zadák konzultoval i v nejtěžších obdobích jeho hospitalizace.

Z 2,5 milionu jedinců starších 65 let v České republice se může stát místo oblasti, která spotřebovává peníze, přínosem pro společnost.
prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., odborník na gerontologii a interní lékařství

Blahopřeji k medaili, kterou jste dostal od města Hradce Králové u příležitosti výročí založení samostatného Československého státu od paní primátorky. Co jste na to ocenění říkal, když jste si medaili přebíral?
Bylo to pro mě překvapení, neočekával jsem něco tak významného, jako je medaile Hradce Králové. Protože Hradec je mimořádné město s velkou kulturní tradicí a dostat se do tohoto výběru, to se jistě člověku trošku zatají dech. Takže mě to překvapilo.

Čtěte také

Stárnutí je podle mě nejspravedlivější proces na světě, usmívá se geriatrička Božena Jurašková

Vy jste studoval lékařskou fakultu v Hradci Králové, ale pocházíte z jižních Čech, narodil jste se ve Zbytinách u Prachatic v roce 1937. Chtěl jste být odmalička lékařem?
To rozhodování bylo poměrně složité. Chodil jsem do gymnázia v Soběslavi, sice do Tábora ze Sezimova Ústí, kde jsme bydleli, bylo velmi blízko, ale tatínek byl poštmistrem v místě, kde působil prezident Beneš, tak to byl prostě pro mne velký handicap. Takže řekli, že do Tábora na gymnázium ne. Ale v Soběslavi vzniklo nové gymnázium, které nebylo plně obsazené, takže asi po 14 dnech nebo třech týdnech, kdy jsem byl doma tak trošku už naměkko, mi přišel dopis, že neobsadili všechna místa a ještě potřebují další žáky, aby mohli gymnázium otevřít. To byl pro mě velký zisk, protože tam byli podobně v uvozovkách uschováni vynikající profesoři, skutečně úrovně až vysokoškolské, kteří tam byly také z trestu. Takže jsem sice dojížděl ze Sezimova Ústí do Soběslavi každý den při nevytopených vagonech, ale společně s profesory, kteří jezdili také z Tábora z trestu do Soběslavi. To mě přivedlo k tomu, že jsem tam měl na škole několik skutečně vynikajících osobností. A jeden z nich mě získal, že jsme chodili a sbírali minerály. Blízko Soběslavi je naleziště rutilu, kysličník titaničitý, velmi vzácný minerál. Pak jsme tam měli také krásné záhnědy. Zdálo se, že ze mě bude chemik či mineralog Ale pak jsem se zhlédnul v medicíně, přihlásil jsem se na přijímací zkoušky do Hradce Králové a tam jsem uspěl. Tím bylo prakticky rozhodnuto o mé další kariéře.

V krátké době budeme mít 8 procent populace starší 80 let, a zachovat kvalitu života těchto lidí, to znamená velký ekonomický zisk.
prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., odborník na gerontologii a interní lékařství

Vím, že k přírodovědě jste se potom ale ještě vrátil, protože jste také vystudoval přírodovědnou fakultu, ne?
Ano. Protože jsem zjistil, že stále více do oblasti klinické medicíny vstupuje velice sofistikovaná chemie a různé další přírodovědné obory, jako je genetika a podobně. To mě zaujalo a z toho důvodu jsem prakticky už jako atestovaný internista začal při zaměstnání studovat přírodovědeckou fakultu, která byla v Brně také na velmi vysoké úrovni. Po anexi Československa v roce 1968, to jsem byl už v pátém ročníku školy, mi bylo toto studium násilně ukončeno. Ale v podstatě to, co jsem potřeboval vědět o chemii a o přírodovědných oborech jsem získal. Takže pro mě nebyl problém například se okamžitě vpravit do problematiky genetiky, metabolismu a podobně. Což mi udělalo velkou výhodu proti ostatním, jen klasicky vzdělaným klinikům.

Čtěte také

Nezabývejte se jen sami sebou, udělejte také něco pro druhé. To by mělo být hnacím motorem života

V Hradci Králové jste vybudoval ve fakultní nemocnici gerontologickou a metabolickou kliniku, která se stala vzorem pro celý obor, to bylo v roce 1991. Ještě předtím jste také založil první metabolickou jednotku intenzivní péče na Pospíšilově třídě. A těch prvenství je mnohem víc. Co vás vedlo k tomu, abyste se pouštěl do takových výzev?
Těžko říci, kde je ono natažené pero uvnitř člověka, které ho žene. Možná, že je to do určité míry zvědavost, která stále člověka žene do nových a nových otázek. A to ho také předurčuje k tomu, že se zabývá věcmi, které nejsou úplně probádané. Včetně dnešní současné situace, kde teda také pracuji na podobných problémech.

Můžeme tedy pro nás laiky přeložit do češtiny, na čem jste celý život pracoval. Hledal jste elixír mládí, dá se to tak říci?
Obecně ano, protože dnes je medicína na tak vysoké úrovni, že například vlivem transplantačních programů, biologické léčby a podobně lze zachránit lidi, kteří byli dříve naprosto fatálně ztracení. Ale co pak? Jak zachovat kvalitu života? Anebo i u lidí, kteří prostě jen stárnou, zajistit, aby byli nejen samoobslužní, ale aby ještě i přinášeli svou zkušeností a svým zájmem nové věci? Čili najednou se z těch 2,5 milionu jedinců starších 65 let v České republice může stát místo oblasti, která zpracovává a spotřebovává peníze a kapacity, naopak oblast, která je produkuje a je přínosná pro společnost.

Možná, že se mnou nebudou někteří psychologové úplně souhlasit, ale je to tak, že jestliže člověka něco zajímá, tak si to pamatuje.
prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., odborník na gerontologii a interní lékařství

Jak ovšem udělat přínosnou tuto skupinu lidí 65+?
Pokud jde o tuto skupinu osob, tak ti jsou velice dobře využitelní tím, když se použije metoda antiaging.

Čtěte také

Sám doma? Na Vánoce by ale neměl být nikdo sám, navštěvujme se! Dobrá rada MUDr. Boženy Juraškové

Pojďme přeložit do češtiny, co to přesně znamená.
Aging z anglického stárnutí a antiaging znamená, jak zpomalit stárnutí a zachovat kvalitu života. To se v podstatě dá dnes už poměrně dobře rozvíjet, protože existují nové metody intenzivní péče, biologické léčby a podobně. Není sice k dispozici skutečně v pravém smyslu slova elixír mládí, ale lze podstatně zlepšit kvalitu života starších jedinců, řekněme, nad 65 let. Vcelku v krátké době budeme mít 8 procent populace starší 80 let, a zachovat kvalitu života těchto lidí a jejich ekonomický přínos, to znamená velký ekonomický zisk. Ale je pravda, že dnes mnoho lidí vůbec neví, jaké metody jsou k dispozici. A tyto metody se do značné míry rozvíjejí právě na pracovištích, které si vytkly za cíl emancipovat oblast gerontologie a problematiky stárnutí.

Čtěte také

Senioři, myslete víc na sebe! Ke zdravému stárnutí je nejdůležitější pohoda

Říkáte, že se vám nepodařilo objevit elixír mládí, ale podle mě určitě ano, protože vy jste je podle mne musel aplikovat sám na sebe. O víkendu jste přednášel na konferencích v Brně a v Olomouci, takže vy jste stále velmi aktivní.
Myslím si, že to je jedna z věcí, která člověka udržuje. Protože z hlediska například kognitivních vlastností, vlastností učení a podobně, je tam totiž velká pověra. Řada lidí si třeba stěžuje, že si nepamatují jména. A přičítají to změnám, stárnutí mozku, cévním důvodům a podobně. To není pravda. Možná, že se mnou nebudou někteří psychologové úplně souhlasit, ale je to tak, že jestliže člověka něco zajímá, tak si to pamatuje. Když se setká s něčím, například by se měl učit nějaký cizí jazyk a je mu 80 let, tak si řekne, nač mi to bude? Už to nevyužiji. Zatímco ten, kdo má v sobě motor, řekne, tady jsou nové věci, musím se je ještě naučit. A jestli je něco spojeno například s emocí, že to člověka rozčílí nebo naopak rozradostní, tak si to pamatuje. Jestliže je naopak ten základ, který vyjadřuje, že mi to už k ničemu není, nebudu se to učit, tak se mi to pak v mozku nezafixuje. To je jedna z věcí. Druhá věc je skutečně otázka mobility a fyzického zapojení jedince a udržení si svalové hmoty.

Zdeněk Zadák ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tedy to jsou ony hnací motory. Zvědavost a touha po objevování. A to je krásná rada pro nás všechny na závěr našeho dnešního povídání. Profesor Zdeněk Zadák, oceněný za celoživotní práci v lékařství medailí města Hradec Králové, byl naším hostem.