Senioři potřebují žít svůj život i bez dětí. Když na ně budete trošku „prdět“, budete zajímavější

Co to je ta sebeláska?
Sebeláska znamená, zjednodušeně řečeno, přijmout sebe sama tak, jak jsem. Prostě máme nějaké chyby, máme něco, co se nám na sobě nelíbí, přestože se snažíme pořád zlepšovat a učit se ze svých chyb. Je důležité také akceptovat, že prostě nejsme dokonalí a že jsme jen lidi.

Lucie Kolaříková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Že jsme takoví, jací jsme. Nejsme třeba jako některé naše idoly, které následujeme nebo sledujeme. Prostě každý jsme tady jako obyčejný člověk sám za sebe. A to musí stačit.

Když mají děti hezký vztah s rodiči, ledacos si odpustí, vyjasní si věci, které nebyly úplně v pořádku. Hledají způsob, jak se potkávat.
Lucie Kolaříková, psycholožka

Jak poznám při sebelásce, že už se nejedná o nějaký nezdravý egoismus?
Je tam určitě tenká hranice. A myslím si, že v průběhu života, když si řekneme, že chci sebe sama přijímat a akceptovat, tak se může stát klidně, že se někdy přehoupneme do nějakého nezdravého egoismu. A pak se zase přehoupneme zpátky. To znamená, že vlastně pořád hledáme, v každé situaci.

Čtěte také

Řada seniorů trpí osamělostí. Podle některých odborníků samotu zažívá polovina lidí starších 75 let

Myslím si, že by si člověk měl snažit zachovat nějakou zdravou sebereflexi. Když nám třeba někdo řekne o tom, že jsme jednali nějakým nevhodným způsobem a my jsme ochotni se nad tím zamyslet. Zamyslet se nad svými kroky, nad svými motivy. Tak třeba dojdeme k tomu, že by to mohlo být jinak či lepší. Zkusím se do budoucna poučit.

Můžeme se ale dostat do nějaké traumatické situace, kdy se nám třeba rozpadne vztah. Jak to překonávat, aniž bychom komukoliv ublížili?
Podle mě je to hodně o určité sebedisciplíně a o jistých standardech, které si nastavíme. Můžeme si říci, že nepůjdu pod určitou úroveň způsobu jednání, chci jednat s tím člověkem slušně, třeba proto, že jsme spolu strávili pár desítek let života, nebo proto, že spolu máme děti.

Proto mi to za to stojí a budu se ovládat a budu na tom makat. Emoce si budu ventilovat někde jinde, najdu si psychologa, svěřím se kamarádkám, vybrečím se, odžiju si to. Ale budu se chovat důstojně k tomu, s kým jsem strávila kus života.

Střední generace je takzvaně sendvičová. Máme své děti a zároveň stárnoucí rodiče. Takže jsme často sevřeni mezi těmito mlýnskými kameny.
Lucie Kolaříková, psycholožka

Otázkou je, jestli s tím umíme dobře pracovat. Vztahy dětí vůči starším lidem, to je také složité téma. Starší člověk už není často brán coby zdroj zkušeností. Jak se k tomu postavit?
Střední generace je takzvaně sendvičová. Máme své děti a zároveň stárnoucí rodiče. Takže jsme často sevřeni mezi těmito mlýnskými kameny. Nicméně to, co je vždy důležité, jsou dlouhodobé vztahy. Když chceme mít hezké vztahy s dětmi, tak je důležité pěstovat vztahy odjakživa a vytvářet si nějaké společné rituály a tradice.

Čtěte také

V Čisté u Horek se žáci připojili ke světovému Dni laskavosti. Navštívili a potěšili osamělé seniory

A děti, když mají hezký vztah s rodiči, ledacos si odpustí, vyjasní si věci, které třeba nebyly úplně v pořádku. Když máme tu snahu jako rodiče mít s dětmi hezký vztah a hledáme způsob, jak se potkávat a jak si vzájemně pomáhat, tak děti to také budou vyhledávat.

Vždy máme šanci něco měnit, zlepšovat a určitě není cestou, když rodiče vyčítají svým dětem, že za nimi nepřijedou. Zahořknou, zlobí se, vyčítají, manipulují.

Jak se k tomu ale postavit z pozice seniora, který si třeba připadá opuštěný?
Senioři mají velikou výzvu v tom, že potřebují žít svůj život i bez dětí. To je téma každého rodiče, kterému dítě vylétává z hnízda. Tak už předtím, když děti odrůstají, je dobré začít se zajímat o to, co mě baví, co mě naplňuje. A když děti odejdou a přestanou se mi hlásit, co budu dělat se zbytkem svého života.

Čtěte také

O čem sní a po čem touží senioři? Samota je to nejhorší, co může stáří doprovázet

A ten zbytek života může být ještě hodně dlouhý. Tedy je to pro každého osobně výzva, aby měl svůj život, aby měl přátele, aby vyhledával nové přátele, začal hledat nové aktivity. Byl prostě aktivním seniorem. Protože senioři nemusí sedět doma před televizí, mít jen bolesti, ale mohou jíst zdravě, mohou se hýbat, chodit mezi lidi.

Existuje spousta různých spolků, facebookových skupin, mohou senioři jezdit společně na výlety, mít svůj život. A tak trošku na ty své děti také v uvozovkách prdět. Také můžou zažít to, že si děti řeknou: mami, kde ty pořád jsi?

Protože taková babička nebo dědeček začnou být zajímavější. Není z nich cítit ten tlak, kdy zase zavoláš. Jakmile mají rodiče svůj život, tak to setkávání začne být zase pro všechny atraktivní.

Lucie Kolaříková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu s psycholožkou a lektorkou Lucií Kolaříkovou, autorkou Učebnice sebelásky, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.