Mykoložka Tereza Tejklová si s houbami i povídá: Když najdu pěkného hříbka, musím se s ním přivítat!
Teď půjdeme na houby a zeptáme se, jestli rostou. Naším hostem je totiž Tereza Tejklová, známá mykoložka, vášnivá houbařka a především velká odbornice na houby z Muzea východních Čech v Hradci Králové. V historické budově muzea na hradeckém Eliščině nábřeží se koná až do soboty tradiční podzimní výstava Houby živé, jedle i jedovaté.
Na výstavě čekají zájemce také komentované prohlídky, povídání s mykology i tradiční určování donesených vzorků. Už je tedy vše připraveno a hlavně nasbíráno?
Je nasbíráno. Já jsem se zase tradičně bála, kolegové už si ze mě dělají legraci, já před výstavou nespím. Zdá se mi pokaždé, že tam budou prázdné stoly a že nám lidi budou nadávat. Tak letos určitě nebudou nadávat, protože prázdné stoly rozhodně nejsou. Dokonce jsem konstatovala, že některé by měly být i delší, protože hub tam máme opravdu hodně. Zatím to nemáme ani spočítáno, ale ve spodním patře, kde jsou klasické lupenaté a hřibovité houby, je okolo 350 druhů. A to nepočítáme horní patro, kde jsou choroše, kuřátka, lišky a různé rosoly.
Houby rostou, ale je to nevyzpytatelné. Měli jsme lokalitu, kde se opakovaly stejné houby. A o dva kilometry dál to bylo velmi pestré.
Tereza Tejklová, mykoložka
Kdo to všechno sbírá na výstavu? Neříkejte, že jen vy osobně.
Já osobně jsem byla také včera po lesích, ale sbírá nás to samozřejmě několik zaměstnanců muzea. Potom také kolegové z mykologického klubu, případně asi čtyři lidé z veřejnosti, co občas chodí do mykologické poradny. Ti nám také nasbírali košík, takže ono se to pak sejde, když každý jede do jiného typu lesa.
Čtěte také
Byla jste tedy včera na houbách. Rostou, Terezo?
Rostou, ale hodně daleko od sebe a je to hodně nevyzpytatelné. Měli jsme třeba lokalitu, kde jsem si říkala, tady se stavíme na 20 minut, jestli náhodou něco nepotkáme. A zdrželi jsme se tam přes hodinu a museli jsme odtamtud utéct. A pak byl les, který jsme procházeli a pořád se tam opakovaly stejné houby, bylo to hodně jednotvárné. A zase o dva kilometry vedle to bylo velmi pestré. Prostě je to letos hodně nevyzpytatelné.
Jaké houby tedy ještě v lesích najdeme?
Máme tam hodně hřibovitých hub, teď docela i začínají hřiby smrkové, hřiby hnědé, jak tady na Hradecku, tak i třeba na Rychnovsku, kde jsme něco sbírali. Ryzce smrkové najdete docela ve velkém. Ale určitě bych dávala hodně pozor, upozorňuji, že letos roste enormní množství muchomůrky zelené. Jsou roky, kdy ji hledáme cíleně, abychom na výstavě alespoň jednu měli, ale letos jsme ji potkali úplně na každé lokalitě. Tedy opravdu pozor, už bylo po ní v tomto roce několik otrav.
Upozorňuji, že letos roste enormní množství muchomůrky zelené. Opravdu pozor, už po ní bylo v tomto roce několik otrav.
Tereza Tejklová, mykoložka
S jakou houbou si muchomůrku zelenou lidé nejčastěji pletou? Je to muchomůrka růžová?
Ne, muchomůrku zelenou si podle svědectví pletou lidé třeba s bedlou. Ovšem muchomůrka zelená vyrůstá z pochvy, bedla z pochvy nikdy neporoste. A bedla bývá klasicky vysoká, taková šedohnědá, má šupinky na klobouku. Kdežto muchomůrka zelená bývá v zelených, šedozelených, béžových tónech. A nemá třeba posuvný prsten, šupinatý klobouk, prostě určitě na ni pozor.
Čtěte také
Muchomůrku růžovku si lidé nepletou?
Tu si někdy pletou s muchomůrkou tygrovanou. Ale to není tak fatální otrava, dokonce někteří lidé to bez jakéhokoliv zásahu lékaře zaspí. Jednou jedna paní přinesla muchomůrky citronové s tím, že se jde zeptat, jaký druh bedly to našla. Tam by to také zase nebylo tak fatální, ale určitě by to nebyl příjemný večer, sníst muchomůrku citronovou. My jsme rádi, když se lidé přijdou zeptat, pokud si nejsou s určením houby jistí.
Cokoliv, co v lese najdeme a nebudeme si jisti, můžeme na výstavu přinést a vy nám řeknete, co to je?
Přesně tak. Ať lidé donesou, s čím si nebudou jistí. Je ale důležité houbu neočišťovat, neokrajovat, přinést ji celou. A ideálně, když třeba lidé vědí, pod jakým stromem nebo v jakém typu lesa ji našli. Jestli v jehličnanech, nebo v listnáčích. Podíváme se jim na to.
Vaši kolegové mykologové pořádají výstavy hub i v jiných městech našeho Královéhradeckého kraje.
Je to tak. Od od pátku do neděle mají výstavu například v Rychnově nad Kněžnou, ta se koná na tamním zámku. A 10. a 11. října mají výstavu i Trutnováci. Ta je v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově.
Hodně mých dovolených se zvrhlo směrem do lesa, takže jsem začala jezdit k moři. Ale jinak mne houby provází celým životem.
Tereza Tejklová, mykoložka
Houbaři jsou jedna velká rodina a ta naše česká je opravdu velká. Každá česká domácnost údajně průměrně nasbírá ročně 6 kg hub.
To je docela dost, ale na druhou stranu, když někdo chodí každých 14 dnů do lesa a přinese si košík, který klidně váží dvě až tři kila, tak těm číslům věřím. Houby jsou dobré, mají různé minerály a vitamíny, takže proč ne? Je to určitě zpestření jídelníčku.
Čtěte také
Kterou nejvzácnější houbu jste vy našla?
Máme na výstavě po delší době například čirůvku hořkou, to je velmi pěkný nález. Máme tam štítovku šarlatovou, kterou jsem já osobně ještě nikdy sama nenašla. Tu se nám podařilo při sběrech najít. Je to vzácná houba, roste na rozloženém dřevě a my jsme ji našli v takové puklině na stromě. A včera nám jeden ze sběračů donesl například podloubník siný, což je také vzácná houba, ta roste pod olšemi.
Bude ještě nějaká další taková houbařská zajímavost na výstavě k vidění?
Je tam celá řada pavučinců, které jsou velmi pěkné, hodně z nich je vzácných, některé velmi jedovaté. A z dalších druhů samozřejmě pěkná kolekce hřibů a klouzků. Určitě je na co se podívat.
Čtěte také
Jinak vy jste byla nedávno hostem u Lucie Výborné v televizi a tam jste prozradila, že si s houbami i povídáte!
Tak jasně, občas jdu po lese a říkám, ale podívej se, tys tady na mě počkal. Protože já nechodím ráno, to na houby špatně vidím. Když sbírám jedlé houby, jdu raději po obědě, kdy je přeci jen lepší světlo. Tak často na mě zbude v lese jen to, co mi tam ostatní nechají. A když najdu nějakého pěkného hříbka, musím se s ním přivítat. Pak skončí v košíku.
Také jste se mi svěřila, že když jedete na dovolenou, snažíte se vybírat lokality, kde nerostou houby.
Hodně mých dovolených se zvrhlo směrem do lesa, takže jsem začala jezdit k moři, ideálně tam, kde není zeleň. Třeba na Kanárské ostrovy, Fuerteventura, což je poušť a točí se tam filmy, které se odehrávají například na Marsu. Tam opravdu hub moc nebylo, ale jinak mne houby provází celým životem.
Kdybyste chtěla houbařský ráj, byla jste někdy v Norsku? Tam jsou plné lesy hub a oni je nesbírají, představte si. Vůbec nemají onu houbařskou vášeň jako my.
Můj kamarád Libor byl minulý týden ve Švédsku na houbách a zásoboval nás mnoha a mnoha fotkami. Tam je to skutečně hezké i proto, že tamní lesy jsou v přirozenějším stavu, je tam spousta padlého dřeva a další zajímavosti oproti nám.
Mykoložka Tereza Tejklová byla dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
