Z jazzové oper(k)y Štěpánky Balcarové O ztracené vodě se stala na cédéčku hudební jazzová pohádka
Před dvěma lety měla v Broumově premiéru operka O ztracené vodě skladatelky a trumpetistky Štěpánky Balcarové. Na jejím vzniku se podílel i Matěj Forman, ale především děti ze Základní umělecké školy v Broumově pod vedením ředitele Štěpána Přibyla. A teď se operka O ztracené vodě dočkala vydání na cédéčku.
Proto si povídáme s autorkou, skladatelkou a vynikající jazzovou trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou. A také se zpěvákem Martinem Růžou.
Štěpánko, připomeňte nám svoji operku O ztracené vodě. Před dvěma lety jste byli s Matějem Formanem hosty v naší rozhlasové kavárně a zvali jste na premiéru do Broumova.
Štěpánka Balcarová: Přesně tak, my jsme byli na cestě do Broumova a zastavili jsme se tady ve vaší kavárně vaší. A udělali jsme dlouhý rozhovor. Byli jsme trošku napjatí, protože to bylo před generálkovým týdnem. Měli jsme ještě před sebou spoustu práce a zaťaté zuby, jestli to dopadne dobře. A dopadlo to skvěle. A teď jsme na cestě zase s Martinem, který ztvárnil v operce velmi důležitou roli jelena, který provádí zvířátka a hledá s nimi tu ztracenou vodu. Takže jsme opět na cestě do Broumova. Mám v ruce ještě teplé cédéčko z lisovny, včera jsem si ho byla vyzvednout. A jedeme ho do Broumova pokřtít, protože dnes je vánoční koncert Základní umělecké školy v Městském divadle v Broumově a v rámci něj CD pokřtíme.
Chtěla jsem jazzovou hudbu, kterou miluji, přiblížit dětem, aby si ji také zamilovaly. Aby neměly předsudek, že je to něco těžkého.
Štěpánka Balcarová, skladatelka a jazzová trumpetistka
Co vás vedlo ke zkomponování operky O ztracené vodě?
Štěpánka Balcarová: Já jsem to v hlavě nosila dlouho a pak jsem se stala maminkou, takže má pozornost se samozřejmě spojila s dětským světem a začala jsem trošku víc přemýšlet o tom, jak jazzovou hudbu, kterou miluji, přiblížit dětem, aby si ji zamilovaly. Aby neměly předsudek, že je to něco těžkého a nestravitelného. Tak jsem jim napsala takovou lehčí a stravitelnější operku.
Martin Růža: Učili jsme se to asi jen dva roky, takže...
Čtěte také
Operka je tedy určena dětem, ale děti v ní také vystupují a účinkují.
Štěpánka Balcarová: Přesně tak, je to s dětmi a pro děti.
Jak se povedla tenkrát ta premiéra? A Martin už byl u toho a zpíval?
Martin Růža: Já jsem se stal jelenem v podstatě v obýváku. Nechci ale aby to nevyznělo nějak lascivně, byl jsem prostě osloven Štěpánkou úplně normální cestou a od začátku jsem byl parohatým členem souboru.
Štěpánka Balcarová: Já totiž znám Martina z konzervatoře Jaroslava Ježka, kde jsem ho chviličku učila dějiny jazzu. Zpívá úplně nádherně, takže jsem ho oslovila.
Kolik následovalo repríz?
Štěpánka Balcarová: V Broumově bylo premiérové čtyři představení, pak jsme reprízovali v Praze na festivalu Aréna Divadla bratří Formanů na Lodi tajemství a minulý rok na jaře jsme reprízovali na akci Struny dětem v Praze.
Party jelena, ač zní dětsky přívětivě, nejsou ve všech místech tak jednoduché. Skutečně jsem se je musel učit docela dlouho.
Martin Růže, zpěvák
Rád bych zmínil i Matěje Formana, který režíroval celé představení. Vy jste ho teď nominovala do role vypravěče na nahrávce.
Štěpánka Balcarová: Je to tak. Matěj nám dělá vypravěče a z takového přísného revírníka, kterým byl, když režíroval a vodil účinkující po pódiu, se stal bodrým vypravěčem, který posluchače příběhem provede. Svěřil se mi, že to je poprvé, co takto oficiálně něco vypráví. Často dělá krátké spoty na začátku představení ve velmi vtipném hávu, jako vypněte si telefony a tak. Přistupoval tedy k tomu s velikou pokorou a byl z toho trošičku nervózní. Ale myslím si, že se to krásně povedlo.Takže si troufám říci, že z jazzové operky se stala na cédéčku hudební pohádka.
Jak probíhalo natáčení cédéčka s dětmi? Natáčeli jste v broumovském klášteře?
Štěpánka Balcarová: Děti jsme natáčeli v broumovském klášteře, ale jinak se to točilo dost netradičně, a to vlastně po částech. Nejdříve jsme točili rytmickou sekci v Praze, pak jsme dotočili dechy, potom smyčce, pak jsme to všechno museli dát dohromady a v lednu minulého roku jsme přijeli do Broumova a tam jsme tři dny s dětmi točili v nahrávacím studiu v tamním klášteře.
Práce s dětmi byla pro nás všechny velká škola i veliké osvěžení, protože přenesly svoji euforii na nás. Je to s dětmi a pro děti.
Štěpánka Balcarová, skladatelka a jazzová trumpetistka
Musela to být určitě úplně jiná práce, než na představení. To máte nacvičené, ale na nahrávce se vše musí rozkouskovat, natočit zvlášť, pak do toho ještě zapojit děti.
Štěpánka Balcarová: Práce s dětmi byla pro nás všechny veliká škola, zároveň také velké osvěžení, protože děti jsou radostné, neunavené a přenesly tu svoji euforii na nás. Ale zároveň jsou také lehce unavitelné. Pamatuji, že na zkouškách s Matějem Formanem jsme měli rozplánovaný celý den, že odpoledne doděláme druhé dějství. Ale pak jsme zjistili, že po obědě už to druhé dějství s nimi opravdu nedoděláme, už to nešlo. Naplánovat čas na práci, to byl docela oříšek. Jsem zvyklá pracovat s dospělými profesionály, kteří se zakousnou a jsou schopni pracovat dlouho. Ale s dětmi jsme to museli opravdu i rozfázovat.
Na cédéčku ovšem hrají také fantastičtí muzikanti.
Štěpánka Balcarová: Já jsem moc pyšná, byť se říká, že se nemá chválit, ale kluci to zahráli skvěle. Mám tam skvělé jazzový trio v rytmice Vítka Křišťana, Kamila Slezáka a Jirku Slavíka. Pak tam máme smyčcový kvartet Pavla Bořkovce. Já jsem si zahrála na trubku, Marcel Bárta na klarinety, Robert Fischmann na flétny. A pak ještě vedle Martina vystupovala v roli žabky rosničky Andrea Šulcová.
Martin Růža: A Barbora Muchová jako stará moudrá sova, ač je velice mladá. A pak ještě Vítek Křišťan tam byl muzikant a zároveň také prasetem.
Štěpánka Balcarová: Vítek Křišťan hrál na klávesy nebo na piano, podle toho, kde jsme hráli. A v jednom momentě si nasadil na hlavu masku prasete a všechny vystrašil.
Čtěte také
Martine, jak tobě se na projektu pracovalo? Jak se zpívá Jelen?
Martin Růža: Party jelena, ač zní dětsky přívětivě, nejsou ve všech místech tak jednoduché. Skutečně jsem se je musel učit docela dlouho. Štěpánka se se mnou trápila v oboře, ale pak si to snad sedlo. A nosit parohy také nebylo úplně jednoduché, člověk na to není zvyklý. Maximálně v tom přeneseném smyslu slova, ale ne fyzicky. Najednou narážíš do lidí, jsi pro ostatní nebezpečný.
Štěpánka Balcarová: Byl jsi takový strnulý.
Martin Růža: Ty masky jsou udělané tak, že máš čumák na čele, takže v některých pózách jsi ještě v předklonu, plus myslíš na rozsah těch parohů, takže si připadáš jako zvláštní geometrický obrazec, který lítá po jevišti.
U toho ještě musí být dechová opora a krásně všechno zazpívat.
Martin Růža: Ano, ještě do toho máš zpívat nebo mluvit. Byl to tedy pro mě takový zajímavý tělocvik zkombinovaný s divadelní záležitostí.
Bavíme se o cédéčku, ale zajímá mne, bude ještě někde příležitost vidět operku znovu na jevišti? Jaký bude další život představení?
Štěpánka Balcarová: To je ve hvězdách. Máme maličký problém, že děti z Broumova nám slušně odrůstají. Už minule jsme při repríze museli přešívat kostýmy. Některé děti už jsou na středních školách, možná někdo už šel i na vysokou. Takže bude hodně záležet i na posluchačích. Nebo jestli by si třeba někdo nechtěl operku nastudovat ve své základní umělecké škole nebo pojmout představení jako divadlo. Na www.stepankabalcarova.cz je na mě kontakt.
Štěpánka Balcarová, vynikající jazzová trumpetistka, a skvělý zpěvák Martin Růža byli dnes našimi hosty. Ať se vám daří. Přeji krásný advent a příjemné Vánoce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
