Kate Maple, kapela kolem Kateřiny Javůrkové, hraje folkrock šmrncnutý Americanou a miluje pestrost
Představíme vám kapelu Kate Maple, která v sobotu 6. prosince v poledne zahraje v Třebechovicích pod Orebem na vánočních trzích. Tohle hudební uskupení vzniklo v roce 2023. Od té doby vydalo už několik singlů, letos dokonce i debutové album. Kate Maple má úspěchy nejenom doma, ale i na zahraniční hudební scéně.
V létě skupina vystupovala na velkých festivalech jako je například Rock for People, Praha žije hudbou nebo také na hradeckém divadelním festivalu Regiony. Našimi hosty jsou zpěvačka Kateřina Javůrková, která pochází z Černilova, a dva kluci z kapely, kteří prošli ZUŠkou v Třebechovicích pod Orebem, bubeník Jindřich Šlapák a kytarista Vojtěch Polehla.
Kdo nám chybí? Protože vás je víc!
Kateřina Javůrková: Je nás víc, my jsme vlastně hrozně velká kapela. Chybí nám náš klávesista Dominik Ulbrich, chybí nám vokalistka Anička Seifertová a chybí nám basistka Péťa Kubošková.
Píšu o tom, co se děje, jsou to střípky z mého života. Album se jmenuje Those days before, Ty dny předtím. Je to taková deníková zpověď.
Kateřina Javůrková, zpěvačka Kate Maple
Tak se nám představte. Angličtináři určitě pochopili, že Kate Maple, to je vlastně vaše jméno, Kateřina Javůrková, v překladu Kateřina Javorová dalo by se říci, Kate Maple. Jak dlouho spolu hrajete?
Vojtěch Polehla: Spolu jsme teď dva roky, ale Káťa už předtím skládala nějaké písničky do šuplíku. Takže dva roky zpátky jsme se setkali, když jsme připravovali vystoupení na soutěž kapel. Tak to jsme se poprvé potkali.
Čtěte také
Slyšel jsem, že jste se potkali skoro náhodou, dá se říct.
Kateřina Javůrková: Já jsem hrozně panikařila, protože jsem poslala jednu svoji písničku do soutěže a oni ji vybrali. Takže během asi tří týdnů jsem musela dát do kupy kapelu. Napsala jsem všem kamarádům, které jsem znala. A tady kluky jsem neznala vůbec. To jsou kamarádi kamarádů kamarádů.
Jaké to bylo, když jste se potkali na první hudební zkoušce?
Kateřina Javůrková: To bylo asi dva dny před soutěží.
Vojtěch Polehla: Bylo to trošku stresující. Protože my jsme s Jindrou bydleli v Praze, tak jsme se narychlo s Káťou domluvili, že dorazíme do zkušebny. Tam se zjistilo, že od zkušebny nemáme klíče, tak jsme asi dvě hodiny čekali.
Kateřina Javůrková: Já jsem to brala jako takové prověření skvělého charakteru. Kluci vydrželi, neodešli, nebyli naštvaní. Tak jsem si říkala, tohle bude fungovat. Když už zvládli tohle. Ten den se už nemohlo stát nic horšího, všechno bylo špatně a za dva dny jsme měli mít koncert. A já jsem si říkala, že to bude dobré.
Jak ten váš první koncert dopadl?
Kateřina Javůrková: Vlastně skvěle, já si myslím, že jsme měli úspěch. My jsme byli prostě jen šťastní, že jsme to odehráli, ale lidem se to líbilo a kluci zůstali.
Desku jsme nahrávali minulé prázdniny. Byli jsme týden zavřeni ve studiu a pracovali hodně intenzivně. Doufám, že se nám to povedlo.
Vojtěch Polehla, kytarista Kate Maple
Dá se nějak specifikovat vaše muzika? Můžete popsat muziku, kterou děláte nebo jakou třeba máte rádi?
Kateřina Javůrková: Tím, že písničky skládám já, tak do toho ten žánr hodně vkládám. Specifikuji to jako folkrock lomený Americanou. Ještě se ale hodně hledáme, máme některé písničky vyloženě rockový, jiné zase folkové. Baví nás hudební různorodost. Nehrajeme pět písniček, co zní jako jedna.
Takže vy, Kateřino, vždy něco složíte a napíšete i slova písničky?
Kateřina Javůrková: Pak to hodím na kluky, aby s tím udělali něco hezkého.
Jak jste se vůbec dostali k muzice?
Jindřich Šlapák: Mě už odmala vedli rodiče k tomu, abych hrál na nějaký hudební nástroj. Ze začátku to byla akustická kytara, protože rodiče byli trampové. Ale to mě moc nebavilo. Potom se otevíral na ZUŠ v Třebechovicích obor bicí nástroje, kde učil Pavel Plašil, tak jsem se tam přihlásil a od té doby bubnuji.
Vojtěch Polehla: U mě to je vlastně hodně podobné, jen jsem asi neměl takový odpor vůči akustice. Akorát jsem přešel na elektrickou kytaru. Takže také hraji odmalička, pod vlivem rodičů.
Mě odmala vedli rodiče k muzice. Akustická kytara mne moc nebavila, pak se ale otevíral na ZUŠce obor bicí nástroje a od té doby bubnuji.
Jindřich Šlapák, bubeník Kate Maple
A Kateřina si odmalička zpívala?
Kateřina Javůrková: Moje maminka chtěla, abych šla hudební cestou. Asi v první třídě to však se mnou vzdali, že nemám žádný hudební talent, protože mě samozřejmě flétna vůbec nebavila. Ale pak jsem se k muzice sama vrátila, ale nikdy jsem ji nestudovala. Vlastně jsem v kapele jediný člen, kdo neumí noty. Tedy je to vše hodně intuitivní.
Teď váš čeká živý koncert v Třebechovicích pod Orebem. Živé zpívání, vystupování a hraní máte rádi?
Kateřina Javůrková: Myslím si, že živé hraní je pro každého hudebníka důvod, proč dělá muziku. Mě osobně třeba baví hodně i nahrávání ve studiu, ale to, když si stoupnete před lidi a můžete jim ukázat, co jste vytvořili, to je ono, to je to pravé.
Pojďme ještě okomentovat titulní píseň vaší první desky, která se jmenuje Dny předtím? Dá se to tak přeložit?
Vojtěch Polehla: Desku jsme nahrávali zhruba rok a čtvrt zpátky, minulé prázdniny. Byli jsme týden zavřeni ve studiu a pracovali hodně intenzivně na pěti písničkách. Já doufám, že se nám to povedlo. Tak napůl desku produkoval, ale hlavně zvuk nám dělal Honza Brambůrek. Jinak jsme si to produkovali tak trošku sami, on nám tam ale přinesl pár zajímavých nápadů a tak deska vznikla.
Kateřina Javůrková: Bylo to v podstatě naše první setkání s nahráváním ve studiu. Předtím jsme nahrávali ještě jednu píseň v Praze, ale tohle bylo vážně hodně intenzivní v jedné místnosti, museli jsme se rychle poznat. Taková práce vás vždy sblíží, to je jasné.
Čtěte také
Říkali jsme, že Kateřina je autorkou všech vašich písniček. Co vás inspiruje?
Kateřina Javůrková: Asi každodenní život. Já píšu o tom, co se zrovna děje. Takže jsou to takové střípky z mého života. Proto se i album jmenuje Those days before, Ty dny předtím. Protože je o věcech, co se staly předtím, než jsme nahrávali desku.
Tedy je to možná takový váš deník?
Kateřina Javůrková: Ano, je to taková deníková zpověď.
Kam byste chtěli do budoucna zamířit? Jste spolu dva roky, jaká je budoucnost ve vašich představách? Máte za sebou krásnou šňůru i po letních festivalech, například Rock for People.
Kateřina Javůrková: Jsme moc rádi, že se nám podařilo dostat na tak velké akce, ono to není úplně jednoduché. V nastávajícím roce bychom chtěli zvládnout ještě další šňůru a dohnat festivaly, kam jsme se nedostali.
Čtěte také
Ale asi zamíříme trošku i do zahraničí. Máme tady u nás pořád trošku problém s angličtinou, pořád nám někdo předhazuje, že nezpíváme v češtině. Tak doufáme, že třeba v Německu nebo v Polsku budou lidé angličtině otevřenější.
Stále je to u nás handicap, nezpívat česky?
Kateřina Javůrková: Je to obrovský handicap. Nevím, jak to cítí kluci, ale já už jsem to slyšela za ty dva roky asi tak 500 tisíckrát.
A co tedy zkusit napsat text v češtině?
Kateřina Javůrková: Proti češtině nic nemám, české interprety mám ráda, přijdou mi skvělí a píší nádherné texty, ale myslím si, že by měl každý dělat to, co umí. Protože jinak to nemá cenu a je to nafejkované. A tohle já neumím a nemám to ráda. Vždy poznám, když je písnička napsaná tak, aby se zavděčila českému obecenstvu. A to mě nebaví.
Takže přijďte v sobotu 6. prosince na trhy v Třebechovicích pod Orebem. Dejte si svařák a určitě se tam s kapelou Kate Maple potkáte. Našimi hosty byli Kateřina Javůrková, Jindřich Šlapák a Vojtěch Polehla. Ať vám to dál krásně hraje.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
