Láska k psům spojila cesty Zdenky a Václava. Životní parťáci a rodina nejen pro musherské závody

8 fotografií

Václav dokončil jako jediný Čech těžký závod ve Švédsku na úžasném osmém místě, je to tak?
Václav Zetek: Nakonec to bylo 9. místo. Původně jsme byli uvedeni na osmém místě, ale protože tam byla chyba ve výsledcích, kde se jede hodně podle GPS, tak jedna posádka tam nebyla vidět.

Mohu říct, protože závodím už přes 20 let, tak dělat dog handlera je snad ještě psychicky náročnější než když je člověk někde na trati.
Zdenka Dušková, musher a dog handler

Vy jste k nám dnes ale dorazili dokonce ve třech.
Zdenka Dušková: Vzali jsme s sebou naši psí babičku, ale letos ještě závod ve Švédsku běžela s námi také. Je to fenečka Andy, sibiřský husky.
Václav Zetek: Je to už taková naše dámička, leží si tady v klidu a má nožky křížem, nohu přes nohu.

Čtěte také

Husky má vzhled vlka, huňatý liščí ocas a svéhlavou kočičí povahu, říká chovatelka Petra Plisková

Co vás dva spojilo dohromady? Byla to právě láska k psům?
Václav Zetek: Určitě, my jsme se poprvé viděli na závodech, které jsem spolupořádal. A Zdenička si tam tenkrát přijela za jedním musherem pro pejska, pro štěňátko. Tam jsme se poznali a potom jsme 15 let kolem sebe chodili při závodech.

Jak velká je vaše domácí smečka? Protože máte také syna.
Zdenka Dušková: Ano, máme devítiletého syna, který je součástí naší člověčí smečky, a pak máme 15 pejsků. V současnosti je z nich 9 aktivních, běhacích, a zbytek jsou psí důchodci, zhruba od 11 do 16 let. Říkáme jim naše psí babičky a dědečkové.
Václav Zetek: Naši psí důchodci mají volnost na zahradě, takže teď chytají sluníčko a opalují se.

Čtěte také

Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest

A vaše láska k těmto severským psím plemenům začala jak?
Václav Zetek: Já jsem byl od malička velký milovník zvířat, nosil jsem domů slepýše, užovky a morčata. Dokonce jsem i králíka jako dítě ukradl jednomu chovateli. A potom to prostě přerostlo v pejsky, protože to je zvíře, se kterým si rozumíte. Po vojně jsem si pořídil svého prvního psa v roce 1996. A od té doby život se psy miluji.
Zdeňka Dušková: Já jsem zase odmalička sportovala, běhala, jezdila na běžkách a na kole. A když jsem dostudovala, tak jsem hledala psího parťáka, který by to se mnou zvládal. Jezdila jsem chvíli po závodech a pak jsem se rozhodla pro sibiřského huskyho. Protože to je pes, který, když jedete na běžkách, tak to s vámi zvládá i v zimě.

Je to zkrátka kamarád, který vás nenechá ve štychu.
Zdenka Dušková: Přesně tak. No a potom se to nabaluje, pořídíte si jednoho a potkáte někoho, kdo vám řekne: tak zkus závody, když tak hezky běhá. Jsou psi do smečky, takže zjistíte, že jeden je málo, takže chcete dva, a už se to rozběhne tím vaším životem.

Nejkrásnější byla jízda v noci. Člověk jede sám pouze se svými psy, kouká jak oni šlapou a přemýšlí o životě, čistí si hlavu, Je to super.
Václav Zetek, musher

Kolikrát jste jeli například slavný závod Šediváčkův long v Orlických horách?
Zdenka Dušková: Jela jsem ho třináctkrát, ale vždy na běžkách. A letos jsem nejela, protože jsem dávala přednost tomu, aby Vašek natrénoval na závody ve Švédsku. Tak jsem byla pasována na zimních závodech na dog handlera, což je pomocník a trenér.
Václav Zetek: Ovšem ten je nejdůležitější. Potřebujete se na něj spolehnout. Musí zajistit vše kolem pejsků. Pomáhá se vším. A teď si v létě zase závodí Zdenička na canicrossových závodech. Takže si to tak prostřídáme.

Čtěte také

Sibiřský husky je nerozbitné zvíře. S nimi je pořád můj život v pohybu. A to je nádhera

Jaký byl onen velmi těžký závod ve Švédsku? Mistrovství světa na dlouhých tratích, 300 km nonstop. V čem je rozdíl mezi Šediváčkem a tímto závodem?
Václav Zetek: Šediváčkův long je etapový závod, my jezdíme verzi nějakých 220 km, pak je tam ještě 300 km. Ale rozdíl mezi těmi dvěma závody je ten, že na Šediváčkově longu jedete etapu, třeba 65 km. A dojedete k autu, kde máte přepravní boxy, a psi si zalezou na slámu, prakticky do tepla, takže se krásně vyspí a odpočinou si. To je velký rozdíl oproti závodu ve Švédsku, kde odstartujete, vyjedete do divočiny a vrátíte se prakticky, když to dojedete, až třeba za tři dny.

Takže tři dny a 300 km v nohách.
Václav Zetek: Plus minus. Vyrazili jsme hromadným startem, startovalo 16 týmů najednou, takže to byl pěkný zážitek. A večer přijedete na kontrolní bod, kde se na vás vrhnou veterináři, kteří prohlédnou pejsky, což je dobře, protože je potřeba, aby byli v pořádku na tak velkých závodech.
Zdeňka Dušková: Lékaři poslechnou srdce a zkontrolují packy. Protože je to tak velký závod, tak je opravdu potřeba, aby byli pejsci v pohodě. Veterinář má i právo některé psy ze závodu vyřadit.

Čtěte také

Musher Aleš Pícl: Jde o spojení přírody, člověka a psů. Žijí svůj život a my se jim snažíme rozumět

Zkontroluje se zdravotní stav a jede se dál.
Václav Zetek: Při závodě jsou také povinné pauzy. Musíte udělat pauzu, ale můžete si vybrat, jestli si ji uděláte po první části závodu nebo až po druhé. Potom přijedete po 85 km na kontrolu, my jsme si dali první pauzu 4 hodiny, protože nás celou noc čekalo jet 120 km. To pak už k ránu vidíte andělíčky, zavírají se vám oči, říkám: nesmí za tím volantem usnout. A stále pozorujete pejsky, protože hlídáte, aby nezačal některý kulhat. To ho pak hned naložím do saní a nechám odpočinout, třeba ho chvíli svezu. Ale oni se po pěti minutách už hrnou zase ven.
Zdenka Dušková: A já celou noc nespím, sleduju GPSku, jak se pohybuje po mapě, kde už jsou a kolik ujeli kilometrů. A mohu říct, protože člověk už přes 20 let závodí, tak dělat dog handlera je snad ještě náročnější psychicky, než když je člověk někde na trati. Když se vám zastaví GPS, tak si hned říkáte, neděje se něco?
Václav Zetek: Smůla v tomto případě byla, že v těch horách nebyl signál.

Čtěte také

Roman Habásko: Žiju tím, že jezdím se psy po závodech. Je to víc o životním stylu než o medailích

Co bylo nejkrásnější na tom všem?
Václav Zetek: Nejkrásnější asi byla jízda v noci. Tam prostě jedete úžasnými místy sám, pořád sám pouze se svými psy. Koukáte, jak oni šlapou, přemýšlíte nad tím, co jste mohli udělat líp, co jste nestihli natrénovat nebo neudělali dobře. Přemýšlíte o životě a čistíte si hlavu, je to zkrátka super.

A co bylo nejkrásnější pro Zdenku?
Zdenka Dušková: Já mám sever moc ráda celkově, takže jsem tam byla jako dovolené. Závody a prostě vše okolo, bylo to úžasné. Ani se nám nechtělo domů.

Myslel jsme, že řeknete, že když jste se mohla zase pomazlit s pejsky. Protože vy se prý nesmíte, jako dog handler, s nimi při závodech mazlit.
Zdenka Dušková: To je pravda, na checkpointu se to nesmí. To pro nás bylo nejhorší, kdy jste zvyklí, je to vaše rodina a teď přijedeme na checkpoint a nemůžeme pomoci. Syn mohl pejsky mazlit, ale je to vše na musherovi a na smečce. To pro nás bylo nejtěžší.

8 fotografií

Co vás čeká v nejbližší době? Jaké jsou plány na léto?
Václav Zetek: Zdenička bude teď zaučovat mladé psy a bude trénovat na individuální závody. Naučí je zatáčet. A potom v canicrossových závodech běhat samotné. Já pak mám velkou výhodu, protože když jsou pejsci unaveni, tak je mohu vepředu střídat, prakticky úplně celý tým. Sedm psů se vystřídalo bez problémů vepředu na pozici lídra. Prostě to umějí všichni.
Zdeňka Dušková: Dělám jim takovou mamku.

Našimi hosty byli dnes musheři z Náchoda a životní parťáci Zdeňka Dušková a Václav Zetek. Moc děkuji za rozhovor.