Člověk si nemá dávat malé cíle, takže můj vzdálený cíl je Yukon Quest

24. únor 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 543492_3941164822647_1440357843_n.jpg

V pátek 24. února pro vás Český rozhlas Hradec Králové připravil od 10:00 další přímý přenos z Radiokavárny v Havlíčkově ulici. Hosty byli Aleš Pícl a jeho Sibiřský husky. Zkušený musher a ředitel expedičního závodu Ledová jízda - Memoriál Dr. Václava Vojtěcha přiblížil zájemcům krásu jízdy na saních tažených psí smečkou. Příjemný poslech.

„Jako kluk jsem dostal od táty knížku Bílý tesák, od Jacka Londona. V ten moment se zrodil sen jezdit se psím spřežením. Musel jsem si však počkat až do svých 26 let, kdy jsem si pořídil zahradu a mohl koupit vysněného Huskyho od Krupičků," vzpomíná Aleš Pícl.

Co jí a pije nejraději?
„Mám rád pivo, a kdybych měl jmenovat jedno jídlo, tak Kloboučky (maso v těstíčku, které se jí s octem a hořčicí)," vysvětluje Aleš Pícl.

Co nesnáší?
„Falešné lidi. Raději snesu nepříjemnou pravdu než poslouchat příjemnou lež," říká Aleš Pícl.

Jak dlouho se chce ještě mushingu věnovat?
„Rád bych se mu věnoval do konce svého života, ale každý rok je to boj. Rozdělit čas mezi práci, rodinu, psy. A pak, co si budeme nalhávat, je to hodně finančně náročné," vysvětluje Aleš Pícl.

Rád čtu životopisy lidí. Dává mi to do života inspiraci.Aleš Pícl, musher a ředitel závodu Ledová jízda

„Pořád si pamatuji scénu z mých prvních závodů na Javorovém vrchu, kde mě předjížděl Pavel Kučera s hromadou psů v zápřahu. Volá na mě: „Proč se tady tak dřeš a nekoupíš si víc psů”. Tenkrát jsem si v duchu říkal, že nejsem takovej blázen jako on. Hmm, a dneska jich mám 18," směje se Aleš Pícl.

Člověk si nemá dávat malé cíle a tak hned po skončení sezóny ve mně vždy hlodá myšlenka, co se sezónou další. Nutno říct, že mě k tomu nakopl i Luboš Seidl, který mi po dojetí Šediváčkova Longu řekl: „No a příští rok na malou Odyseu ne?“

Znáte to, jak se vám to zavrtá do hlavy a už začínáte spřádat sny
Vznikl tak plán jet do Francie vyzkoušet tamní hory, a aby to nebyl cíl moc malý, přihlásil jsem se rovnou na Double Trophee, což je půlka velké La Grande Odyssee. K tomu jsem si naplánoval ještě Šediváčkův long, který začínal čtyři dny po dojezdu z Francie a závěrem Ledovku, kterou jsem bral spíš jako závod s kamarády a zábavu.

10929141_10202454773445719_3694736793583952415_n.jpg

Začal jsem jezdit trénovat do Krkonoš, což znamenalo další cestování a tím ještě krácení spánku. Nicméně jsem se prokousal až na start závodu a mohl zúročit vše, co jsem do toho dal. Nutno říct, že abych byl tak dobrý jako soupeři ze zahraničí, tak to by den musel mít pro mne aspoň 48 hodin a věc jako spánek by asi nesměla existovat.

Závod jako takový pouze shrnu, že to byla obrovská zkušenost a pro mne i motivace jet kompletní závod v roce následujícím.

Zkušený musher Aleš Pícl a jeho Sibiřský husky Démon v radioklubu Českého rozhlasu Hradec Králové

Po návratu z Francie jsem jen přeházel věci, nechal chvíli odpočinout psy a hned jsem uháněl na Šediváčkův long.

Byl jsem z obou závodů tak unaven, že jsem už nedokázal znovu nastartovat další tréning na Ledovku a tak bylo naše účinkování spíše jen projížďkou po Krkonoších. Nicméně mně to přineslo jednu skvělou zkušenost a to byla souhra s týmovým parťákem Lukášem Čechurou. Ledovka s ním byla paráda. Myslím, že jsme vytvořili skvělý tým.

A jak s mushingem dál? Uvidíme...

autor: KLO
Spustit audio