Na souboj bych rád vyzval Alaina Delona, musel to být skvělý šermíř, usmívá se kordista Jiří Beran

V roce 2023 ovládl Jiří Beran jako první Čech prestižní Grand Prix, ale už v roce 2007 triumfoval ve Světovém poháru. Do dějin sportu se zapsal i neobyčejným gestem čestnosti a cenou fair play. Vydal také krásnou knihu Zásahy mého života, ve které jej zpovídali dva novináři, Petra Vykydalová a Patrik Vacek.

Čtěte také

Historický šerm není koníček, ale životní styl. Věnujete mu práci i volný čas, prostě úplně všechno

Na úvod jsme Jiřímu Beranovi položili malý dotazník. Skřivan nebo Sova.
Sova. Jednoznačně. Mám rád noc.

Kord, šavle nebo fleret?
Kord, je to moje životní zbraň, neměnil bych.

Bez čeho se kordista neobejde?
Bez soupeře. To bych tam neměl co dělat.

Kdybyste mohl, koho byste rád vyzval na souboj?
Slavného francouzského herce Alaina Delona. Protože já miluji ty jeho filmové souboje, které byly doopravdy dlouhé, několikaminutové. A muselo dát hodně práce je nacvičit. Takže si myslím, že se z něj stal vynikající šermíř.

Tři mušketýři, kteří byli vlastně čtyři. Athos, Porthos, Aramis a jejich mladý přítel d'Artagnan. Který z nich vám je nejbližší?
Athos. Protože byl nejstarší a nejmoudřejší. Ze mě si stále mladí kluci dělali srandu, že jsem už takový jejich taťka nebo děda.

Jiří Beran v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Největší zásah vašeho života?
Určitě má dcera. Už když se narodila a je dodnes má velká vášeň. Všechno mě s ní moc baví.

Čtěte také

Od svých pěti let se Vilém Janeček pohybuje v šermířském světě. Už to není koníček, ale životní styl

Když se řekne východní Čechy, co si vybavíte?
Nebyl bych tady v Hradci Králové bez Markéty, mé kamarádky, kterou tu také dnes mám. A bez veškeré podpory, kterou tady ve městě máme. A pak, určitě architekt Gočár, to je pro mě Hradec, protože miluji architekturu. A Kuks, kde jsem strávil spoustu krásných procházek s rodinou, když jsem byl malý. Vždy, když jedu kolem, tak si na to všechno vzpomenu a zahřeje mi to srdce.

A co si vybavíte, když se řekne rozhlas?
Rozhlas mám samozřejmě také spojený s dětstvím. Když jsme byli malí, poslouchali jsme rozhlas, leželi jsme na zemi pod stolem a poslouchali jsme. Pokud to nebyly desky Šimka a Grossmanna, tak jsme poslouchali rozhlas, různé pohádky. A teď pro mě rozhlas znamená auto. Poslouchám především na cestách.

Máte nějaké vaše životní motto?
Mám. Vypůjčil jsem si ho už před mnoha lety od Johna Lennona. A zní: Nakonec všechno dobře dopadne a pokud to dobře nedopadlo, ještě to není konec.

Lada Klokočníková a Jiří Beran v rozhlasové kavárně|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celý rozhovor Lady Klokočníkové s kordistou Jiřím Beranem, jedním z nejúspěšnějších českých šermířů novodobé historie, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.