Film Krkonoše: Cesty Vlachů = vědecká detektivka i dobrodružný biják na české i polské straně hor
Představíme vám nový český film Krkonoše: Cesty Vlachů, který právě vzniká pod rukama skvělých a zkušených filmařů z Trutnova Denisy a Petra Špetlových. Ti už v roce 2015 zaujali sportovním motivačním dokumentem Gravitation, který je o překonávání překážek nejenom fyzických, ale i mentálních.
Představte nám nový film o Krkonoších. O čem je?
Denisa Špetlová: Krkonoše: Cesty Vlachů je film, který sleduje cestu badatele Otta Štemberky, který v roce 2020 spolu s kamarády ze spolku Trutnov - město draka učinil úžasný nález. Oni objevili rukopis z roku zhruba 1430 v berlínské knihovně, který se dlouho považoval za ztracený. Ještě badatelé někdy ve 30. letech 20. století ho měli k dispozici, ale potom se ztratil. Myslelo se, že zmizel během druhé světový války. Ale oni ho našli. Je to malý pergamenový sešitek, do kterého je zapsána cesta k pokladům, podle které šli Italové, Vlaši, když objevovali poklady u nás v Krkonoších. Protože oni byli zvyklí hledat drahé kameny u sebe doma v Alpách, a když přicházeli za obchodem do Polska, do Wroclawi, tak si nemohli nevšimnout našich hor a zkusili stejné metody aplikovat i na naše hory.
A nacházeli nějaké poklady?
Denisa Špetlová: Nacházeli. Na spoustě míst, která jsou v těch pergamenových zápiscích zaznamenána, tak se opravdu později těžilo. A byla tam naleziště. Nemůžeme si to představovat tak, že jsou pod Krkonošemi naleziště typu Kutná Hora nebo něco podobného, ale opravdu se tam potom léta, ne-li staletí těžilo. Oni tam popisují potoky, které jsou zlatonosné, dá se na nich vyrýžovat zlato, nebo dokonce Hüttlova mapa z 16. století mluví o zapomenuté štole, která je v Krkonoších a ještě ji dodnes nikdo znovu nenašel. Takže jsou tam místa, která nejsou turisticky tolik známá, ale mají neskutečnou historii a kouzlo. Stojí za to je navštívit.
Nachodili jsme hodně kilometrů a ne po cestách, ale úplně panenskou přírodou, kam se nechodí. Nebo kam lidé nemají důvod běžně chodit.
Petr Špetla, filmař
Jinak ti Vlaši zanechávali po Krkonoších i takové značky, podle kterých se snad dá i dnes chodit po horách?
Denisa Špetlová: To je taková trošku romantická představa. Já jsem si to tak také nejdříve představovala, že to bude taková šipkovaná trasa a půjdeme od stromu ke stromu. Oni tak možná opravdu reálně šli. Jenomže problém je, že ty stromy tady po šesti či sedmi staletích už nejsou a jen na prominentních místech, kde opravdu potřebovali, aby značka vydržela, tak ji vytesali do kamene. A takové značky v krajině můžeme najít. Víme o několika na místech, která potvrzuje právě ona Vlašská knížka. Ale abyste tomu rozuměl, pokud byste neměl k dispozici Vlašskou knížku, a zároveň, když máte jen Vlašskou knížku a nepotvrdí vám to znamení z toho terénu, tak nevíte, kde jste.
Čtěte také
To mi trošku připadá jako záhada hlavolamu. Prostě jedno bez druhého se neobejde.
Denisa Špetlová: Přesně tak. Otto Štemberka je velký milovník Rychlých šípů a já jsem naopak vyrostla na knížkách od Enid Blyton, takže i tohle je pro mě splněný dětský sen, kdy opravdu můžu chodit za pokladem po horách.
Otto Štemberka napsal také spoustu knih, ta nejnovější se jmenuje Tajuplné Krkonoše.
Denisa Špetlová: Ano, jeho nová knížka znovu rozšiřuje jeho bádání a představuje ho čtenářům. Jsou tam zajímavé věci, které doposud nikdo nevěděl. A elán celé té badatelské skupiny, ale především jeho, se kterým se vrhá do historických materiálů a starých archivů, do věcí, které jsou napsané staroněmčinou a překládá je za pomoci svých kolegů, hlavně Pavla Zahradníka, tak je neskutečný.
Petr Špetla: Je to takový český Indiana Jones. Akorát už nebojuje s nacisty.
Cesty Vlachů jsou pro mě filmem o tom, že dobrodružství se dá prožít i za barákem. Že kvůli němu nemusíte cestovat na druhý konec planety.
Denisa Špetlová, filmařka
Tak by měl ostatně vypadat i vás dokument.
Petr Špetla: Bude to hodně dobrodružné. Nebude to jen chození po horách, ale pokusíme se ve filmu i vystihnout to, jak se asi Vlachové cítili, protože oni tam chodili úplně sami do divočiny, neměli žádné světlo, moc jídla, sbírali si houby a bylinky, snažili se přežít. Byli tam vlci a medvědi. Takže to bylo velké dobrodružství
Denisa Špetlová: Představte si, že si třeba zlomíte kotník. Tak jste v háji. A když ještě přijde vlk nebo medvěd, to obzláště.
Čtěte také
Jak moc bolelo natáčení?
Petr Špetla: Ze začátku byl film relativně v pohodě, ale když jsme se dostali na polskou stranu a řekli jsme si, že zkrátíme počet natáčecích dní z týdne do dvou nebo tří, tak jsme opravdu nachodili hodně kilometrů a ne úplně po cestách, ale také tokem řeky a úplně panenskou přírodou, kam se nechodí nebo kam lidé nemají důvod běžně chodit. A to bolelo. Takže jsem se chvíli cítil jako Vlach. Naštěstí tam nebyl medvěd ani vlk. Ale mám píšťalku proti medvědům.
Kolik už toho tedy máte natočeno? Protože film se stále ještě vyvíjí a pracuje se na něm.
Petr Špetla: Máme za sebou přibližně 16 natáčecích dní, kdy jsme právě s Ottou Štemberkou natáčeli kolem Trutnova, na české a polské straně v horách. Teď nás čeká natáčení hraných scén. Abychom divákovi přiblížili, jak se asi Vlachové cítili a v co věřili. Protože díky nim pravděpodobně vznikl i duch Rýbrcoul, ze kterého se postupně potom vyvinul Krakonoš. Když to zjednoduším.
Denisa Špetlová: Hlavně jsme natáčeli v Obřím dole v Krkonoších. Získali jsme povolení od Krkonošského národního parku, takže máme opravdu unikátní záběry přímo z Obřího dolu. To byl jedinečný zážitek. A s těmi Vlachy to Otto Štemberka vysvětlí ve filmu.
Čtěte také
Máte nějaké perličky z natáčení?
Denisa Špetlová: Já mám natáčení spojené s tou Petrovou bolestí. A bála jsem se rozvodu. Když spolu něco natáčíme, je to hodně intenzivní a smrdí to pokaždé rozvodem. Když on už nemohl, tak jsem na parkovišti v Polsku šla, že jim koupím kafe. A raději jsem mu šla koupit burger do restaurace. A to prý mě zachránilo.
Petr Špetla: Nejhorší je, že oni se za celou tu dobu necítili zadýchaně. Tak jsem říkal, aspoň to na mě hrajte, ať tu bolest prožíváme společně.
Prý jste také vykřikoval, hlavně ať to nevypadá jako nějaký televizní dokument!
Denisa Špetlová: Ano, to je Petrova oblíbená hláška.
Petr Špetla: To je taková vnitřní motivace. Jde o to, aby film bavil mladé i starší, aby to bylo obecně pro mainstream. Myslím si, že si to takové téma zaslouží.
Kdo viděl váš film Gravitation, tak určitě bude vědět, že vaše záběry jsou vždy perfektní. Takže i teď to budou jedinečné pohledy na naše nejvyšší české hory.
Denisa Špetlová: Já bych řekla, že Gravitation odráželo dobu, ve které jsme ho natáčeli. Bylo nám dvacet a řešili jsme otázku dospívání, jít si vlastní cestou, protože stát se filmařem není rozhodně tak šílené jako jezdit na motorce vestoje. Ale i tak se na vás lidé dívají, jestli jste se opravdu nezbláznil a jestli by nebylo lepší dělat něco smysluplnějšího, u čeho bude jistý příjem a práce bude nalajnovaná od A do Z. Takže Cesty Vlachů jsou pro mě filmem o tom, že dobrodružství se dá prožít i za barákem. Že kvůli němu nemusíte cestovat na druhý konec planety. Že to máme i tady. A že to objevíte je mnohem cennější, než když za tím jedete na druhý konec planety. To, co Otto dělá, je neskutečné v tom, že pomáhá regionální historii a přitom zažívá úžasné dobrodružství.
Kdy bude film na světě, kdy bude hotovo?
Denisa Špetlová: Teď jsme ještě ve fázi, kdy film stříháme. Kdyby se někdo chtěl zapojit do podpory filmu, tak informace zjistí na našem webu. Doufáme, že premiéra bude v příštím roce.
Tak držíme palce. Filmaři Petr Špetla a Denisa Špetlová byli dnes našimi hosty. Děkujeme za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
