Jediná naše psovodka, hledající v přírodě nelegálně nastražené otrávené návnady a uhynulé ptáky
Psovodka Klára Hlubocká dříve pátrala po pohřešovaných lidech, teď hledá v přírodě nelegální otrávené návnady a uhynulé ptáky. Je jedinou psovodkou s takovým zaměřením v celé České republice. A fenku Irbis vzala dnes do rozhlasového studia s sebou.
Irbis je vaší novou posilou, představte nám ji. Je to speciální rasa retrívra?
Ano, je to Chesapeake Bay retrívr, za pár dní jí bude pět měsíců. Pochází z rakouské chovatelské stanice, která se zaměřuje na pracovní retrívry, takže oproti českým liniím, které se zaměřují spíše na výstavy, je ona drobnější a živější, což tady předvádí. Má úplně vynikající povahu, myslím si, že bude hodně velkou posilou našeho týmu.
Tedy jste si toto plemeno záměrně vybírala?
Já Chesepeaky mám už dlouhé roky, v podstatě je Irbis můj čtvrtý Chesepeake, první tři předchozí byly pejskové a dva z nich se věnovali záchranařině. Její současný kolega Viki už je také specialista na vyhledávání otrávených zvířat a návnad. Tohle plemeno je celkově naprosto úžasné na práci. Oni jsou prostě ideální do terénu, neunavitelní, přiměřeně temperamentní a tvrdohlaví.
Tři roky spolupracuji s ornitology na projektu vyhledávání otrávených návnad pomocí speciálně cvičených psů.
Klára Hlubocká, psovodka
Mají pro vás ideální vlastnosti.
V zátoce Chesapeake hledali nějakého vytrvalého a odolného psa, který vydrží opravdu těžké, náročné podmínky, které tam jsou, zima, déšť, bahno, mořská voda. Oni údajně přikřížili do retrívrů další rasy, takže tito retrívři mají vlnitou, tvrdší srst, která výborně odpuzuje vodu a nechytají se na ni žádné bodláky, nic.
Čtěte také
Je to prý snadno ovladatelný pes, takže, co už se naučil? Návnady ještě asi nevyhledává.
Ještě ne, ale už se to učíme. Máme za sebou základní výchovu, což je socializace, návyk na jméno, přivolání, základní ovladatelnost. Chodíme na cvičák s ostatními pejsky, děláme tam překážky, aby se pejsek uměl pohybovat ve všech druzích terénu, aby se nebál v žádném prostředí. Proto je také dneska se mnou, protože si zase vyzkouší další typ prostředí, které se může někdy v životě vyskytnout. A umí už na krátko vyhledat zatím neotrávené, mrtvé zvíře. Umí mi ho označit.
Jak vychází s Viki?
Výborně, jsou to parťáci. Samozřejmě ona ho zlobí, protože je ještě štěně a on, i když ostatní psy moc nemusí, tak ji přijal velmi dobře. Asi protože je to ženská, udělala na něj oči.
Omotala si ho kolem tlapky, toho svého parťáka. Ale mám pocit, že omotanou mají i vás. Protože vy je chováte na klíně oba dva. Jak dlouho je takto unesete?
Ano. (smích) No, to já nevím, je to otázka několika minut.
Pojďme k vaší specializaci. Jak dlouho už spolupracujete s ornitology?
Od roku 2017, kdy byl spuštěný projekt zaměřený na ochranu orlů královských. Právě stěžejní součástí tohoto projektu je vyhledávání otrávených návnad a uhynulých živočichů, pomocí speciálně cvičených psů.
Slyšela jsem, že jsou to desítky případů ročně, je to možné?
Bohužel ano. Samozřejmě ne všechno se týká orlů královských, ale těch případů, kdy někdo dá otrávenou návnadu do přírody, jsou opravdu desítky. Letos máme už předaných odhadem 24 takových případů.
Do terénu tedy vyrážíte každý den?
Každý den ne, musím nějakou dobu věnovat i tréninku psů, ale v průměru bych řekla tak dva až tři dny v týdnu strávíme v terénu. Práce je to sezónní, otrávené návnady se v terénu objevují hodně v předjaří, v zimě a něco málo teď na podzim. Tedy v chladnějších měsících roku. Léto tedy mohu věnovat přípravě psů a dalšímu výcviku.
Čtěte také
Pocházíte z východních Čech, jak si vede Královéhradecký kraj?
Letos jsme tady měli případ otráveného orla v Roudnici u Hradce Králové. V minulých letech tu byl částečně klid, ale než jsem já nastoupila do této práce, tak v letech 2015 a 2016 tady byly takové případy bohužel také. Všechno se dá najít na webu www.karbofuran.cz, kdyby to někoho zajímalo. Máme tam databázi všech případů. Dá se tam listovat zpětně do minulých let.
Co si myslíte o lidech, kteří nastraží otrávenou návnadu?
Je to samozřejmě člověk, který nemá všech pět pohromadě, když to řeknu slušně. Bohužel na ty otrávené návnady dost často zahynou i psi, i psi speciálně cvičení. Znám případy psů záchranářů, asistenčních psů, kteří během procházky návnadu sežrali, a než se dostali k ošetření, už bylo pozdě. Bohužel, ten jed si nevybírá. A kdo to do přírody dá, ten si zaslouží nejpřísnější trest.
Jak vypadá vaše práce v terénu? Představuji si to jednoduše, přijedete na místo, které vám někdo nahlásil a řeknete, hledej ptáčka?
Ano, to je povel pro vyhledávání. Psovi dám najevo, že začíná práce. Takže přijedeme na místo a pes se nejdříve vyvenčí, potom vytáhnu z auta GPS obojky a začnu si oblékat boty. Vlastní hledání začíná nasazením obojku, případně dečky a povelem. Jedeme na to místo většinou proto, že tam někdo něco našel a ohlásil to. A já je jdu zkontrolovat. V momentě, kdy zjistíme, že je to opravdu otrávené zvíře, tak začíná prohledání terénu. Potřebuji najít co nejvíce obětí a další návnady, abychom to vše z terénu odstranili. A přivolávám k tomu policii, která si odebírá stopy a celé dokumentuje jako místo činu.
Musí být náročné naučit psa, aby se té návnady nedotknul.
Je to proces, kdy musíme ve výcviku jít opravdu po maličkých krůčcích. Opravdu psa ubezpečuji, že ideální je, když to nebude ani příliš zblízka očichávat. Ale jakmile už uvidí, že to co cítil, našel, tak se vrací ke mně a provádí značení.
Takže přiběhne zpátky nebo na místě zaštěká?
Ano, přiběhne zpátky, zaštěká u mě a dovede mě na místo. Já jsem nechtěla, aby pes po tom nálezu zůstával a štěkal přímo u nálezu, protože ten jed je nebezpečný. Pes by se mohl přiotrávit jenom tím, kdyby nad tím místem zůstal dlouho a během štěkání dýchal výpary. Proto jsem zvolila tento způsob, který jsem používala i na záchranařině v terénu. Mí psi nevyštěkávají, ale chodí ke mně a vodí mne na místo.
Když se vše povede, psa pochválím. On pozná, že je to opravdové. To je častá chyba, že lidé neumí správně pochválit.
Klára Hlubocká, psovodka
Když se vše povede, tak psa pochválíte?
Samozřejmě, pracujeme pozitivně. Dostává odměny ve formě pamlsků, jídla, balonků, chválíme. Oni reagují na tón hlasu, rozumí mé intonaci, takže člověk musí chválit opravdu upřímně, protože jedině tak pes pozná, že je to opravdové. To je častá chyba lidí, že neumí správně pochválit.
Čtěte také
Po pohřešovaných osobách už nepátráte?
V současné době na to nemám psa, ale jsem členem záchranné brigády a pomáhám s výcvikem. A když je potřeba, tak jsem ochotná jet do terénu jako navigátor, jako doprovod psovoda, jako člověk, který pomáhá, protože většinou chodíme ve dvou. Když se pátrá v noci, tak je jeden psovod někdy málo.
Viki a Irbis jsou tedy platnými členy České ornitologické společnosti, jako jediní psi v této republice. Děkujeme jim a také vám, za to všechno, co děláte pro přírodu.
Nemáte zač, doufáme, že se nám brzy podaří tento zlozvyk a nešvar vymýtit nebo aspoň výrazně omezit.
Psovodka Klára Hlubocká byla naším dnešním hostem. Děkuji za rozhovor.
Já také děkuji. Na shledanou.
Související
-
Na Hradecku byl karbofuranem otráven orel mořský. Jeho hnízdění bylo zmařeno travičem
Ve středu 25. března 2020 byl v katastru obce Roudnice na Královéhradecku nalezen otrávený orel mořský. Pták pocházel z nedalekého hnízdiště vzdáleného 6 kilometrů.
-
Roman Habásko: Žiju tím, že jezdím se psy po závodech. Je to víc o životním stylu než o medailích
V úterý 21. ledna bude v Deštném v Orlických horách slavnostně odstartován další ročník jednoho z nejnáročnějších evropských závodů psích spřežení, Šediváčkův long.
-
Její miláčci hlídají Trumpa v Bílém domě i Putina v Kremlu. A...
Jeden z našich hostů přišel pěkně po čtyřech. S ním dorazila také Jitka Pospíchalová, psí chovatelka z Lejšovky, což je nedaleko Hradce Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
