Psovod David Hynek: „Záchranáře a jeho psa společná práce baví. Dělají si navzájem radost“

Dnes je u nás ve studiu David Hynek se svým psem Darrenem. Je zvyklý Darren takto veřejně vystupovat?
Je to taková má malá mediální hvězda, on má zkrátka rád pozornost, hlavně lidský kontakt. Je rád, když může být v kontaktu s lidmi a může se nechat hladit nebo mazlit.

Pro psovoda je výhoda, když je pes plný energie. Jen je třeba tu sílu usměrnit do správného směru a dostat z něj maximum.
pprap. David Hynek, člen záchranného týmu v libanonském Bejrútu

Ohaři mívají ovšem hyperaktivní povahu. Vám se ho ale podařilo zkrotit.
Abych pravdu řekl, moc se mi ho nepodařilo zkrotit, spíš nasměrovat směrem k práci. Protože je to pro nás výhoda, když je pes plný energie. Jen je zapotřebí onu energii dostat do správného směru. Abychom z toho psa dostali maximum.

David Hynek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Darren je srdcař, předpokládám.
Opravdu, pokud tito pejsci začnou dělat nějakou takovouto činnost, tak ji provádí opravdu s chutí. Skutečně je to srdcová záležitost i pro onoho pejska.

Čtěte také

Pes se nesmí bát, musí být kámoš s lidmi i zvířaty. Když má pracovní krev, je to vztah na celý život

Má vynikající čich. A možná to vše dělá proto, aby vás potěšil.
Dá se říct, že těm psům opravdu, když je začneme cvičit, ten úspěch dělá radost. A protože z toho potom máme radost i my, tak oni to opravdu spíš dělají především proto, aby nám tu radost udělali. Ale určitě je to taky baví.

Jak jste se ke kynologii dostal? Jste kynologem Hasičského záchranného sboru, takže kynolog i hasič.
Ano, já pracuji jako výjezdový hasič a kynologii mám nad rámec svých běžných pracovních povinností. Výjezdová hasičská činnost je i můj obrovský koníček, který už 12 let provozuji. A k tomu i záchranářskou kynologii.

Kynolog a záchranář David Hynek se svým svěřencem|foto:archiv Davida Hynka

Kynologie vás baví víc než hašení požárů?
Odmalička mne bavilo pomáhat lidem. Takže práce hasiče nebo záchranáře mě baví. A kynologie se k tomu dostala navíc, moje práce tím získala ještě větší náboj.

Darren každopádně není váš první pes. Slyšela jsem příběhy o Maxovi. Kde ho máte?
Maxík na nás tentokrát čeká v autě, protože už je to trošku takový dědeček, hůř chodí, má nemocné nohy. Musím ho šetřit, takže čeká. Ale neustále se mnou jezdí do práce. Jen už není v aktivní službě. Ale neustále se o něj starám.

Čtěte také

Policejní kynolog si bere práci domů. Výcvik a péče o čtyřnohého parťáka pokračuje neustále

Jak vypadá trénink takovéhoto záchranářského psa?
To by bylo asi na delší povídání. V podstatě nejideálnější je, když se s tím pejskem začne pracovat opravdu už od štěněte. Formou hry toho pejska učíme štěkat, vždy za nějakou odměnu. Postupem času se do toho začne zapojovat figurant, takže začne štěkat na figuranta. Když ten pejsek chápe, co se po něm chce, začne se mu figurant schovávat a postupně se to dělá složitější a složitější. Až to musí být zakončeno tím nejdůležitějším, a to je označení nalezené osoby, což je u nás převážně štěkot.

Takže pes nehledá nějaké piškoty, ale rovnou lidi.
Neustále pejskům vštěpujeme do hlavy lidský pach, který potom oni hledají.

Svěřenec kynologa a záchranáře Davida Hynka|foto:archiv Davida Hynka

Říkal jste, že berete psy všude s sebou. To musí mít vaše rodina radost.
Dětem to nevadí a manželka je z toho nadšená. V uvozovkách nadšená. Jsou to pro nás opravdu členové rodiny, takže se snažíme všechno přizpůsobit tak, aby mohli jet s námi, aby nemuseli být zavření doma.

Trénink se vám určitě hodil při záchranářské misi v Bejrútu. Když jste viděl ty dramatické záběry úplně poprvé, co vás v tu chvíli napadlo?
Když jsme viděli poprvé epicentrem toho výbuchu, když jsme se dostali do zasaženého přístavu, tak opravdu první, co mi proběhlo hlavou bylo, že jde o neuvěřitelné neštěstí. Jaká to musela být neuvěřitelná síla výbuchu, když jsme viděli trosky ocelových konstrukcí.

Svěřenci kynologa a záchranáře Davida Hynka|foto:archiv Davida Hynka

Možná to připomínalo válečnou zónu. Je známo, že Izrael a Libanon jsou oficiálně ve válečném stavu. Nevím, jestli se to podepsalo nějakým způsobem i na záchranářských pracích. Byly nějaké problémy?
Nejsem si vědom, že by byl nějaký problém, protože my jsme vyjeli na záchrannou operaci, tudíž žádný válečný konflikt v místě neprobíhal. Tam spíš byly vnitrostátní protesty, takže libanonská armáda nás musela z bezpečnostních důvodů střežit, i když nám jako záchranářům, nehrozilo nebezpečí. V podstatě i prostor, který jsme prohledali, byl armádou uzavřen. Bylo to i z důvodu bezpečnosti a případného rabování.

Čtěte také

Její miláčci hlídají Trumpa v Bílém domě i Putina v Kremlu. A pořád poslouchají české povely. Proč?

Co bylo nejtěžší na místě pro vás?
Abych se přiznal, tak nejtěžší pro nás bylo zvyknout si na místní klimatické podmínky. Opravdu, když přijedete z Čech najednou do takových klimatických podmínek, tak zvyknout si na změnu podnebí a vlhkost, bylo docela náročné. Lidé si nějakým způsobem poradí, ale horší to bylo pro naše psy. Ti se opravdu první den museli aklimatizovat, v podstatě se potili pod svým kožichem ostošest, než si zvykli.

Viděla jsem fotografii ze zásahu. Darren měl bačkůrky nebo botičky.
Tak, nebyly to bačkůrky, ale botičky. Bylo to z toho důvodu, že v místě bylo neuvěřitelné množství střepů, různých železných konstrukci, o které by si psi mohli poranit tlapky. Ale hlavním důvodem bylo to, že okolí trosek, kde jsme se pohybovali, bylo natolik rozpálené, silnice, a části parkovišť, že se nedala udržet ani ruka na silnici. Tam hrozilo nebezpečí, že by si pejsci mohli popálit tlapky. Takže museli dostávat ochranné botičky.

Svěřenec kynologa a záchranáře Davida Hynka|foto:archiv Davida Hynka

Kolik vás tam bylo celkem kynologů?
Psovodů nás tam bylo pět, ale tým měl dohromady 36 osob. Byli to hasiči, lékař, statik, psovodi. V tom je i management onoho týmu.

Obraz, který mi zůstane před očima, je síla výbuchu v Bejrútu. Celkem jsme tam prohledali zhruba 85 tisíc čtverečních metrů.
pprap. David Hynek, člen záchranného týmu v libanonském Bejrútu

Ta práce byla rozhodně náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. Zůstaly vám nějaké obrazy před očima?
Obraz, který mi zůstane před očima, je opravdu síla toho výbuchu. Co tam dokázal udělat. Jinak pro nás záchranáře a hasiče, kteří jsme na různá neštěstí nějakým způsobem zvyklí, tak už tolik psychika nepůsobí. Nebo si to nesmíme připouštět. Jedním uchem to pouštíme dovnitř a druhým ven, protože jinak bychom se z těchto stresových situací mohli zbláznit.

Čtěte také

První česká psí fyzioterapeutka s prestižním britským vzděláním staví ochrnuté psy zpět na nohy

Jak velkou plochu jste prohledávali a kolik dnů jste tam strávil?
Tým v Libanonu strávil týden. A prohledávali jsme terén určený libanonskou armádou. Konečná informace při odjezdu zněla, že jsme prohledali zhruba 85 000 čtverečních metrů. V tom byly různé budovy, parkoviště plné vozidel, různé odbavovací haly přístavu a podobně.

Vy jste za zásah v Bejrútu spolu s Darrenem dostali medaili od ministra vnitra Jana Hamáčka a generálního ředitele Hasičského záchranného sboru gen. por. Drahoslava Ryby. Jaké to je, patřit mezi ty nejlepší?
Já bych neřekl, že patřím mezi ty nejlepší. Celý tým a všichni, kteří jsme na takové zásahy připravovaní, jsou výborní. Tady jsem měl štěstí v tom, že jsem byl v tu chvíli vybraný a dostupný. Ocenění by si zasloužili všichni, který se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě a organizaci tohoto zásahu. Celý tým tvoří spousta lidí, o kterých se vůbec nemluvilo nebo nebyli ani vidět. Všichni by si zasloužili ocenění.

David Hynek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Říká kynolog David Hynek, který byl i se svým psem Darrenem naším hostem. Hodně štěstí ve všem, co budete dělat.
Děkujeme.