Policejní kynolog si bere práci domů. Výcvik a péče o čtyřnohého parťáka pokračuje neustále
Jaká jsou nejčastější plemena využívaná u Policie České republiky? Přebírají policisté už vycvičeného psa nebo se mu věnují osobně od štěněte? Jak probíhá výcvik? Co všechno musí umět hlídkový a pátrací pes? Co patří k nejtěžším psím disciplínám? Mají všichni policejní psovodi sjednocené povely? Existuje něco jako policejní psí akademie?
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes vedoucí oddělení královéhradecké služební kynologie Policie České republiky mjr. Bc. Jaromír Kyselo. Budeme si povídat o práci policejních psovodů a jejich čtyřnohých parťáků, kteří dohromady tvoří skvěle sehraný tým. A jejich práce u policie je určitě nenahraditelná.
Kolik slouží v našem kraji u policie psovodů a psů?
V Královéhradeckém kraji slouží 30 psovodů. Na základních skupinách a na speciálních skupinách. Dohromady jich je 30. A na starost mají, kolísá to mezi 60 až 70 služebními psy.
Tak to vychází na jednoho psovoda vždy dva pejsci.
Tak to úplně není. Specialisté u nás mají víc psů a pak dochází k přirozené obměně. To znamená, že někdy se u specialisty setkáme i s tím, že najednou má doma, protože máme psy individuálně ustájené, psovodi si je berou po službě domů, tak se stane, že má specialista na zahradě třeba 4 služební psy. Což je pro sousedy určitě zajímavé.
Na práci kynologa mě baví opravdu ta nenahraditelnost psů. Myslím, že si sami ani neuvědomujeme, co jsme schopni od nich získat.
mjr. Bc. Jaromír Kyselo, policejní kynolog
A pro mě je zajímavé, že si vlastně psovodi práci berou i domů.
Služební pes, to je veliká odpovědnost. Znamená to péči nejen ve službě, ale i o svém volnu, o dovolené. Ať to jsou rehabilitace nebo i nemoc, což je určitá zátěž nebo handicap pro toho psovoda. Stále má toho svého čtyřnohého parťáka na starost. A musí se o něj starat, musí o něj pečovat.
Takže psovoda nemůže u policie dělat každý. Protože na to člověk musí mít čas, možná i rodina tím někdy trpí, ne?
Rodina trpí určitě a jak jste říkal, je to hlavně čas, který se té rodině ukrajuje. Záleží na psovodovi, jestli chce dokázat, jak policejní práci úspěšně zvládat. I nějaké sportovní výsledky mít u policie. Ta práce nikdy nekončí. Nejenom péče, ale i výcvik stále pokračuje.
K čemu se psi u policie cvičí? Jsou nějaké předpoklady, které by měli ti psi mít, aby vůbec mohli u policie sloužit a pracovat?
Předpoklady, to je vlastně to první. Výběr vhodného psa pro výcvik nebo pro policejní práci. Prvním předpokladem je určitá odolnost toho psa, houževnatost, dobré povahové vlastnosti. To znamená, že se nebojí, nereaguje, jak agresivně tak bázlivě na různé podněty, jako je třeba střelba. S tím u policie prostě přijde do styku.
To je běžná věc, ano.
Ale jsou tam i maličkosti, které si ani neuvědomujeme. Jako je třeba jízda vozidlem. Protože tak jako i někteří lidé, tak i někteří psi nesnáší dobře jízdu automobilem. Každý pes prostě není na to stavěný nebo nesnese tu jízdu a má s tím problémy.
Bonny je nejlepší pes na hledání drog u nás. K odhalení mu stačí pár molekul zakázané látky
V terénu je i 12 hodin denně a jejím revírem je například bývalý hraniční přechod s Polskem v Náchodě Bělovsi. Řeč je o fence Bonny. Tříletý německý ovčák je velmi platným členem hlídek Celní správy, které pravidelně kontrolují auta a kamiony. Bonny se specializuje na vyhledávání drog a ve svém oboru je nejlepší v celém Česku.
Co psí plemena, to mě zajímá? Pro každou činnost se asi hodí jiný pes, jiné plemeno. Jsou nějaká, která se hodí víc pro tuto práci?
Jako pracovní plemeno preferujeme německého ovčáka. Pro jeho všestrannost. A postupně máme i belgické ovčáky malinois, nebo-li maliňáci. Ti jsou menší, rychlejší, houževnatější, ale bývá u nich větší problém té vyrovnané práce u pachových prací, ta důslednost. Jsou to psi, kteří jsou víc kořistníci a mají zájem spíš o tu kořist, o toho pachatele, než sledování pachové stopy. Pečlivost u německých ovčáků je prostě větší. Ale samozřejmě zase je to na úkor těch obranných prací, ta všestrannost není někdy výhodná. Určitě je to, dá se říct, jako u elektrických spotřebičů. Pokud ten spotřebič toho umí moc, tak není tak dobrý, jako spotřebič, který je specializovaný na výkon. Tak je to i u psů, ano.
Kolik psů už prošlo vašima rukama za dobu, co děláte kynologii u policie?
Kynologii u policie dělám od 1997. Nemám to tedy spočítané, to jste mě překvapil, kolik mi prošlo rukama psů. Prvního jsem dostal předpřipraveného, jako mladý, nezkušený psovod, vůbec jsem netušil, co mě všechno čeká. Dostal jsem psa, který učil mě. Takže to bylo naopak. Samozřejmě jsem se i trošičku vytahoval, protože když jsem přišel do základního kurzu pro psovody, tak oproti ostatním jsem měl výhodu, protože můj pes to uměl. A já se učil od něj. Byl to takový mazák proti mé maličkosti.
Tedy na svého prvního služebního psa s velkou láskou vzpomínáte.
Určitě. Jmenoval se Aran. Na něj nezapomenu.
Pojďme si říct, kdy vlastně výcvik služebních psů začíná? Je to asi už tím, aby se vybral ten správný pes.
Je to tím výběrem. Už u toho samotného chovu, toho spojení fena - pes. Podívat se na historii v tom chovu a podívat se, jestli tam byly nějaké problémy. Jestli je předpoklad pro tu všestrannost u služby policie. Tedy první se rozhodneme, z jakého chovu psa chceme. Potom si ze samotného vrhu už vybírám štěně, které bude mít správný předpoklady. Což ještě pořád nevíme, protože ta štěňátka jsou samozřejmě všechna stejná. A roztomilá. Snažíme se ty vlastnosti uhodnout. Také se mi stalo, že jsem několikrát psa vzal a při tom výběru potom odmítnul, protože jsem si najednou nevěděl rady, jestli je to on, ten pravý. A potom už samozřejmě dojde k výběru a začíná vlastní výcvik.
Takže klasicky lehni, sedni. To asi musí umět každý pes.
To jsme už předběhli. Protože nejdřív si musí psovod to štěňátko socializovat, přivézt domů, naučit ho, zvyknout ho jezdit tím dopravním prostředkem. Zvykají na sebe. To se vše učí dřív než vlastní povely. Samozřejmě ty povely už tam postupně začínají, je to všechno na odměnu, je to na pamlsky a tak. Aby to bylo pro pejska příjemné, aby tam nemuselo docházet k žádným korekcím a všechno ten pejsek věděl. Tak, aby pes věděl, že když to udělá dobře, je odměna.
Takže takhle to funguje?
Tak to funguje. Pejsci jsou prospěcháři.
Metoda biče tedy asi není dobrá.
Korekce nikdy není dobrá, protože tam se narušuje vztah pána se psem. To je rada i pro rodiče, protože výchova dětí je podobná.
To máte pravdu. A pak musíme připomenout, že se asi každý pes specializuje na něco jiného. Nebo zvládnou někteří úplně všechno? To znamená, jak tu pachovou stopu, tak třeba vyhledávání drog, vyhledávání výbušnin? Jsou takoví borci mezi psy?
Asi by se možná i našli takoví borci mezi psy, ale není to pro tu službu vhodné, míchat ty specializace dohromady. Pro základní výkon má každý pes trošičku jiné předpoklady a vždy je to tak, že je něco na úkor něčeho. To znamená, jestliže potřebuji psa na vyhledávání bomb, výbušného systému, musím vědět, že je to stoprocentní výkon toho psa. Klást na něj další požadavky, přidávat mu něco, co by ho mohlo potom při tom výkonu třeba zmást, že vy falešně značil, to by byla chyba. Tady jde opravdu o lidské životy a ten výkon musí být stoprocentní. Záleží prostě na předpokladech toho pejska. Některý pes je víc kořistnický, to znamená, že chce víc toho pachatele, u něj jsou na prvním místě ty obranné práce a ty pachové práce pak jdou trošičku do útlumu. Protože ten jeho vzruch je tak silný, že prostě soustředění na tu pachovou stopu už není takové. Naopak zase jsou psi pro které není ta kořist tak silná. To znamená, že to soustředění na pachové práce, ač vypadají, že jsou jednoduché, že je to přirozenost psa, vyhledávat kořist, nebo vyhledávat pachovou stopu, tak my ho musíme přesvědčit, že nám to musí dělat dobrovolně a rád.
Byl jste někdy sám překvapen z toho, když jste koukal na psa, co všechno zvládá a umí?
Samozřejmě. Jak jsem říkal, když jsem nastoupil, dostal jsem toho starého pardála, Arana, který uměl všechno. Já jsem mu našlápl skutečně první těžkou praktickou stopu, to znamená stopu v terénu, s jakou on už se dávno před tím, než jsme se poznali, setkával, když sledoval pachatele. A byl jsem překvapený, že ten pes prostě přesně prošel ta místa a označil, kudy jsem šel před tím já.
Jak dlouho je takový služební pes v té aktivní činnosti u policie? Tam to také bude asi individuální.
Je to určitě individuální, je to zase o fyzické stránce toho psa, o jeho zdravotním stavu. Většinou to bývá tak, že na osmý rok života psa ve službě, připravujeme obměnu. Aby psovod měl připraveného dalšího pejska, ale je to individuální. Některý pejsek slouží, je mu ještě 11 let, některý opravdu na těch 7 i 5 letech se nám stává, že ty zdravotní problémy jsou tak vážné, že službu pejska musíme ukončit.
Ono to loučení psovoda se psem, když odchází do zaslouženého psího důchodu, když to tak řeknu, po těžké a náročné službě, musí být asi hodně těžké, ne?
Nastávají tam těžké okamžiky, když ten zdravotní stav psa je tak závažný, že musí dojít například k jeho uspání. Nebo když dojde ještě před vyřazením z aktivní služby ještě k úhynu, nebo k takovému zranění, že mu ten pes podlehne, tak to bývá smutné. Ale jinak ten důchod pro toho pejska ani pro toho psovoda smutný není. Protože samozřejmě za ta léta, když si na sebe zvykli, tak se většinou už nerozdělí. To znamená, že pejsek zůstává u psovoda většinou na zahradě.
Takže je to dál už kromě práce taková příjemná a milá společnost.
Když je všechno v pořádku, tak ano.
Kdybyste měl říct, proč máte tuto práci rád a co vás na ní nejvíc baví? Dokázal byste odpovědět, pane Kyselo?
Co mě na té práci baví, je opravdu ona nenahraditelnost psů. Co všechno dokáží. Myslím si, že si ty hranice my sami ještě ani neuvědomujeme, co jsme schopni od nich prostě získat.
Myslím, že to byla hezká slova na konec. Vedoucí oddělení královéhradecké služební kynologie Policie České republiky Jaromír Kyselo byl naším hostem. Moc děkuji za návštěvu a přeji, ať se vám i vašim čtyřnohým parťákům v práci dál daří. Děkuji.
Děkuji. Na shledanou.
Související
-
Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka
Tříletý zlatý retrívr Ralf se stal minulý týden oficiálně nejen přítelem, ale i pomocníkem pětadvacetiletého Bohumila Sokola z Trutnovska, který byl následkem úrazu...
-
Vodicí pes a jeho pán se musejí sehrát. Trpělivost je potřeba...
Vodící psi jsou pro většinu nevidomých nepostradatelní. Jedním z nich je i Xanto. Nový, mladý pomocník pro Renatu Moravcovou z Dobrušky na Rychnovsku. Po jejím boku...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
