Vodicí pes a jeho pán se musejí sehrát. Trpělivost je potřeba u obou

Cvičitelka předává Xanta nové paničce a ta s ním hned vyráží na první cestu ven. Musí, přijeli za ní přátelé a čekají na autobusové zastávce. Doprovod jim dělá i cvičitelka se Sonym.

„Musím vyzkoušet, co všechno mi vyznačí, o co budu zakopávat,“ říká Renata Moravcová.

Xanto jde poměrně pomalu. „Běžně chodí rychleji, ale v posledním týdnu zpomalil. Přišlo mi, že začal být otrávený z výcviku. Jsem přesvědčená, že až bude vědět, že se jde z místa A do místa B, tak se rozchodí,“ myslí si cvičitelka.

Xanto už v Dobrušce několikrát byl, aby si zvykal. Po delší době je to ale jeho první cesta a navíc se spěchá. Tak se stane, že průvod zabloudí.

Paní Renata v tu chvíli neumí dát povel, protože neví, kde přesně je. I když ostatní autobusovou zastávku vidí, slovy ji navigují špatně. Nakonec k ní ale zdárně dojde.

„Xanto obstál. Sony je starý mazák, cítíte se vedle něj v absolutním bezpečí. Vedle Xanta se tak samozřejmě ještě necítím a musíme se ještě sehrát. Ale to u žádného pejska nejde hned. Teď ho čeká hodně práce a trpělivosti a mě samozřejmě také,“ dodává Renata Moravcová.

Ani jeden z nich to nebude mít lehké, nějakou dobu bude Xanta učit procházet stálé trasy také Sony.