Pes se nesmí bát, musí být kámoš s lidmi i zvířaty. Když má pracovní krev, je to vztah na celý život
Je to pár týdnů, co se na Pražském hradě předávalo ocenění nejlepším policistům. A jedno z nich převzal i policejní psovod Michal Záruba z Trutnova. Ten nepřijel do rozhlasového studia sám, ale samozřejmě i se svým psem.
Jak se jmenuje váš pes?
Jmenuje se Rasty, je to belgický ovčák. Je to pejsek, se kterým v současné době vykonávám službu u Policie ČR. Je mu pět let. Je to malinios.
Takzvaní maliňáci z východních Čech hlídají i amerického prezidenta, je to pravda?
Je to tak, z chovatelské stanice Alphaville Bohemia.
Co jste to vlastně převzal na Pražském hradě za ocenění? Bylo to v rámci ankety Policista roku 2018?
Říkáte to správně, bylo to ocenění v rámci ankety Policista roku ČR. Policejní prezident vyhlásil novou kategorii. Je to specialista roku ze všech specializovaných činností Policie ČR. Takže už z tohoto důvodu si toho velice vážím. Hodně to pro mě znamená.
Pro mne je nejdůležitější, aby zvíře mělo chuť do práce a nebálo se nikam jít. Všechno ostatní se dá naučit.
Michal Záruba, policejní psovod, Specialista roku 2018
Ocenění jste získal za svou práci po celou dobu u policie nebo za něco konkrétního? Povězte.
Bylo to za přípravu služebních psů na situace proti zvlášť nebezpečným pachatelům trestných činností. Zejména jde o situace, kdy se aktivní útočník pohybuje mezi větším množstvím lidí někde na frekventovaném místě a většinou bere život lidem buď střelnou, nebo sečnou zbraní. A je potřeba rychle zasáhnout. Takže jsem se snažil připravit u nás psa, aby nám mohl pomoci při takových situacích.
Tak nám to ještě přibližte.
Začali jsme s pejskem, byl to také belgický ovčák, jmenoval se Centor, ten mi bohužel zemřel ve čtyřech a půl letech, když jsem tuto činnost začal dělat. A hned jsme to začali dělat spolu s Poluxem. To byl německý ovčák, dožil se bohužel jen 10 let a opustil nás loni.
Její miláčci hlídají Trumpa v Bílém domě i Putina v Kremlu. A pořád poslouchají české povely. Proč?
Jeden z našich hostů přišel pěkně po čtyřech. S ním dorazila také Jitka Pospíchalová, psí chovatelka z Lejšovky, což je nedaleko Hradce Králové.
Ale vy jste toho s Poluxem hodně zažili, protože jestli se nepletu, tak jste byli oceněni už v roce 2016, to bylo Statečné psí srdce?
Pamatujete si to dobře, máme toho spoustu za sebou. Ten pejsek mě kolikrát podržel ve službě, našli jsme spolu i pár pachatelů. To bylo samozřejmě nejvíc pro nás oba. Po sedmi kilometrech na stopě v Janských Lázních. Pán, který vykrádal posedy a řešil tak svoji tíživou životní situaci. Nakonec si chtěl asi vzít pravděpodobně život. Došli jsme ho po stopě po sedmi kilometrech.
Polux vám tenkrát hodně pomohl. To bylo na sněhu?
Byl to těžký terén. Byl tam sice sníh, chvílemi jsme měli šanci ty stopy vidět. Pes šel 10 metrů přede mnou a viditelnost byla velice obtížná. Bez něho bych to nedal.
Co vás vůbec přivedlo do policejních řad? A vůbec k práci se psy? Už to ve vás bylo od dětství?
Psy jsem měl vždy rád od malička. Vzhlížel jsem z fotografií od rodičů ke klukům, kteří sloužili v armádě u pohraniční stráže s pejsky. To se mi strašně líbilo, ale nikdy jsem s tím úplně nekoketoval. Nicméně k policii mě dovedlo to, že jsem chtěl dělat něco záslužného pro lidi. Myslím si, že se mi to snad povedlo. A k pejskům mě to pak hodně iniciovalo na vojně. Tam psi byli, bohužel jsem se k nim ještě nedostal. A když jsem nastoupil ve Dvoře Králové nad Labem v roce 1999 jako policista, tak major Macháček tenkrát, který byl bývalým psovodem, mi dal možnost vykonávat funkci psovoda na obvodním oddělení, kde jsem působil s pejskem 12 let. Mám k tomu oddělení velký vztah a hodně to tam pro mě znamenalo, hodně jsem se tam naučil. Po 12 letech mi bylo nabídnuto nastoupit na výjezdovou skupinu v Trutnově, kde působím dodnes.
Na toho svého prvního pejska si vzpomenete?
Určitě, jmenoval se Erko, říkali jsme mu Iry. Byl to pejsek, kterému bylo skoro 8 let a tam to všechno začalo. Bylo to strašně zkušené zvíře. Já jsem se s ním všechno naučil. Moc pro mě znamenal.
Kolik jste měl už psů? Kolik jste jich vychoval a připravil pro práci u policie za těch 20 let?
Neměl jsem jich tolik. Dalo by se to spočítat, bylo to kolem čtyřech, pěti psů. Ale říct, který z nich byl pro mne nejdůležitější, to se opravdu nedá. Ke každému máte vztah, každého oplakáte, když ho zakopáváte na zahradě. Bohužel se dožijí nějakého věku, takže se s tím musí počítat. Polux byl obrovská osobnost. Tady Rasty je to samé, přitom jsou každý úplně jiný. I Car mezi tím, což byl první pes v pořádkové jednotce v Trutnově, německý ovčák, neměl tak bojového ducha, ale zase měl jiné věci. Opravdu se to nedá říci. Ale na Poluxe se zapomenout nedá nikdy.
Rasty nám tady na požádání zaštěkal a vy jste jej potom hned odměnil.
Je to potřeba, protože všechno, co s tím pejskem děláte, tak aby to pro vás udělal i příště. Lidé dělají za peníze, pejskové buď za něco dobrého, nebo za nějakou hračku. Dnes se cvičí opravdu tím, že pozitivně motivujeme zvířata nějakou odměnou. Když si pejska přivezete domů jako štěňátko, tak už s ním začínáte pracovat, že prokrmujete za nějaké polohy, za to, že k vám přijde. A ten pejsek si to vůbec neuvědomuje a začne to pro vás dělat rád. Tím se buduje vztah mezi vámi a pejskem.
Rasty je váš první v uvozovkách skutečný pes, že ho máte od štěňátka.
Je to moje první štěně, ano. Předtím jsem vždy pejska nějakým způsobem podědil. Rasty je první můj odchovanec od mimina. Teď mu je pět let. Je celou dobu se mnou.
Hned jste věděl, že to váš skvělý policejní pracovní parťák?
To jsem věděl, už jak jsem si ho vybíral.
To poznáte na první pohled?
Úplně to nepoznáte, nicméně i výběr chovu, odkud si to zvíře berete, tak tomu přizpůsobujeme, aby to byla opravdu pracovní krev. Aby se chovatel na to zaměřoval. Aby tam byly krevní linie, aby zvíře bylo zdravé, silné a ničeho se nebálo, všude šlo, mělo chuť do práce, což je pro vás nejdůležitější. Všechno ostatní se dá naučit, ale nejdůležitější je socializace toho zvířátka od mimina. Aby pejsek měl dětství, byl kámoš s lidmi, byl kámoš se zvířaty, nebál se všude jít. Pak už se dá leccos. Když má chuť do práce, což tady u toho zvířete je obrovská věc, krásně se s tím pracuje, s takovým psem.
Máte rád, když prostě pes má energii a vy už ji jen modelujete a korigujete. Ubíráte, nebo když je potřeba přidat, tak ho povzbudíte. Tak to funguje?
Myslím si, že to tak má většina psovodů kolem mě. Samozřejmě ne na úplně každou činnost potřebujete draka, který všechno zbourá, což jsou speciální činnosti, hlavně vyhledávání výbušnin. Tam musí být pejsek klidný, ale tu chuť do práce musí mít všichni psi. Takže když máte takové zvíře zdroj energie, tak to je prostě radost. A ideální chvíle, kdy s tím psem pracujete, nemusí trvat dlouho, chvíli ho vypustíte, on má radost, že je s vámi a vy máte dobrou náladu, on má dobrou náladu. To je ideální chvíle pro cvičení. Tak by to mělo být.
Policejní kynolog si bere práci domů. Výcvik a péče o čtyřnohého parťáka pokračuje neustále
Jaká jsou nejčastější plemena využívaná u Policie České republiky? Přebírají policisté už vycvičeného psa nebo se mu věnují osobně od štěněte? Jak probíhá výcvik? Co všechno musí umět hlídkový a pátrací pes? Co patří k nejtěžším psím disciplínám? Mají všichni policejní psovodi sjednocené povely? Existuje něco jako policejní psí akademie?
Vy se s Rastym na něco specializujete? Nebo to je pes, který umí všechno?
Rasty je všestranný pes, je zaměřený stejně jako psi na výjezdových skupinách na vyhledání osob, které se nám někde schovaly, které se ztratily, které se skryly v objektech, na vyhledání předmětů, které pachatel někde zahodil, následování pachových stop z místa činu. Ti psi k tomu musí být samozřejmě ovladatelní, umí najít i vystřelené nábojnice. Pak jsou pejskové, kteří mají pro tu náročnost každý jinou činnost, a to jsou drogy, bomby, požáry, ostatky mrtvých těl nebo zbraně. Na každou takovou činnost je pejsek cvičen zvlášť, jen na tu jednu věc. A to jsou pejskové, kteří u nás tady působí v Hradci Králové a jsou pro celý Královehradecký kraj.
Můžete prozradit, k čemu už jste se s Rastym dostal? Nějaký největší zásah, který máte za sebou?
Vzhledem k tomu, že je Rasty mladý, tak ještě toho nemáme tolik jako s Poluxem, ale pro mě takové nejcennější je asi vyhledání pachatele v obchodním domě Billa ve Dvoře Králové nad Labem. Chlapi mi volali, dostal jsem se tam do sedmi minut a pachatele tam Rasty našel, to je takový zatím jeho největší úspěch.
Vy máte normálně Rastyho doma, to už je také běžná věc u policie. Nechci říct, že si snad nosíte práci domů, ale je to krásná práce, kterou si berete domů, že ano?
Určitě. Je to už běžné v celé republice, možná v nějakých větších útvarech Praha, Brno, nevím, nemohu říct, jestli ti psi jsou někde ustájeni. Ale vždy to funguje tak, že psovod vyjíždí se psem z domu do práce a zase se s ním vrací domů. Takže pes vůbec nevnímá, že patří někomu jinému. Žije s vámi ve vaší rodinné smečce a myslím si, že by to tak mělo být.
Rodinná smečka, to jste řekl hezky. Spí s vámi taky v posteli?
Nespí z toho důvodu, že by se to asi úplně nelíbilo manželce. A další věc je, že pejskové, jelikož s nimi hodně pracujeme venku, tak hlavně v zimním období, není pro ně dobře, aby nastaly velké změny teplot. Je lepší, když je pejsek ustájený venku a nemá takové teplotní rozdíly.
Policejní psovod a oceněný specialista v anketě Policista roku 2018 Michal Záruba byl naším hostem. Moc děkuji za dnešní návštěvu a povídání. Ať se vám samozřejmě i s Rastym daří. Ať jste dál sehraná dvojka.
Já vám za všechno děkuji, děkuji vám za pozvání a posluchačům přeji krásný den. A ať nás moc nepotřebují. Mějte se hezky, na shledanou.
Související
-
Pejsek se nesmí nudit, naučte se spolu bavit, usmívá se kynoložka roku v dogdancingu
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové vítáme Alenu Smolíkovou, což je kynoložka roku 2011, Mistryně Evropy v dogdancingu, účastnice Mistrovství světa v dogfrisbee.
-
Ochrnuté psy staví zpět na nohy. První česká psí fyzioterapeutka s prestižním britským vzděláním
První česká psí fyzioterapeutka s britským vzděláním Stephanie Kašparová v radioporadně: manuální terapie, regulující nesprávné postavení kostí, obratlů a kloubů.
-
Jezevčice Eida pomáhá při léčbě pacientů v lázních Janské...
Ve státních lázních Janské Lázně pomáhá s léčbou některých pacientů jezevčice Eida. Jde o zhruba dvouletého nalezence, který má vřelý vztah k lidem a lázeňská psych...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
