Spartan Race a Hyrox. Sourozenci Veronika a Richard Hynkovi s životní vášní pro extrémní závody

4. únor 2025

Představíme vám dva vynikající extrémní sportovce a sourozence, Veroniku a Richarda Hynkovi. O Richardovi vím, že je českým šampionem extrémních překážkových závodů. Od dětství se věnoval nejrůznějším sportům, ale pak objevil Spartan Race a od roku 2017 se pravidelně umisťuje na stupních vítězů po celém světě.

Jeho sestra Veronika bude jistě něco podobného. Tak jsem moc rád, že oba přijali pozvání do studia Českého rozhlasu Hradec Králové. Aby nám pověděli o svých největších úspěších.

Co to je takový Spartan Race?
Richard Hynek: Spartan Race je v podstatě běh s překážkami, většinou někde v přírodě uprostřed lesů a kopců. Tratě mají tři hlavní vzdálenosti, 5 km, 10 km a 21 km. Většinou je na nich umístěno 20 až 40 překážek. A ty jsou různé, od přeskakování stěn, přes ručkování po kruzích až po přenášení a přemisťování nějakých těžkých předmětů.

Člověk musí předvést všestrannost. Běhá se v přírodě, musíte být i dobrý běžec v terénu. Zkrátka je zapotřebí podat komplexní výkon.
Richard Hynek, extrémní sportovec

Vidím tu například u jedné překážky název Herkulův výtah. Co to je?
Richard Hynek: Ano, tady taháte pomocí lana zhruba 60 kilogramů těžkou zátěž nahoru. Běžím lesem, doběhnu k překážce, tu musím vytáhnout a běžím dál. Následovat bude další překážka nebo třeba tři překážky za sebou. A jak jsem říkal, bývá jich od 20 až po 40. Nejde tedy pouze o čistý běh, závod je hodně silový. A to se mi líbí, že je to kombinace všeho. Člověk musí předvést svoji všestrannost. A protože se to běhá v přírodě, člověk musí být i dobrý běžec v terénu. Zkrátka komplexní výkon musíte podat.

Čtěte také

Veroniko, vy absolvujete podobné závody?
Veronika Hynková: Ani moc ne. Já se nyní nově věnuji Hyroxu, což představuje kombinaci vytrvalosti a síly. Jedná se o to, že běžíte osmkrát jeden kilometr a po každém kilometru vás čeká nějaké silové cvičení. Například tlačení nebo tahání těžkých saní, výpady se zátěží. Tedy je to více silové.

Jak jste se k těmto extrémním sportům dostali? Pochopil jsem, že u vás pravděpodobně sportuje celá rodina. Sport máte odmalička v krvi a rodiče vás k němu vedli.
Richard Hynek: Ano, celá rodina sportuje. Až si z nás všichni dělají srandu. Já vyběhnu, sestra vyběhne, mamka vyrazí na procházku a táta vyjede na kole na fotbal. Pak se všichni vracíme domů. To je u nás taková klasika. Ale je pravda, že k extrémnímu sportu mne dostala mamka když mi bylo 14 let. Byl jsem nemocný, ona přišla z práce domů a říkala, že viděla na YouTube moc hezké video. A myslí si, že by mne to bavilo. Viděl jsem Spartan Race v bahně, prostě super video. A řekl jsem si, že to musím někdy zkusit. Jenže mamka už pak byla proti, když v mých 15 letech musela podepsat bezpečnostní revers, protože při závodě hrozí asi 20 způsobů úmrtí. Ona musela podepsat, že s mojí účastí souhlasí, tak už nebyla tak nadšená. Ale hned po prvním závodě mne to tak chytlo, že se tomuto sportu věnuji pěkně dlouho.

Nedávno jsme se ve dvojici s mojí kamarádkou kvalifikovali na mistrovství světa do amerického Chicaga. To je asi můj největší úspěch.
Veronika Hynková, extrémní sportovkyně

Kvůli tomu jste také zanechal všechny ostatní sporty, kterým jste se věnoval.
Richard Hynek: Protože jsem chtěl být v těch závodech nejlepší. A když chcete být v něčem nejlepší, tak musíte obětovat všechno ostatní. Tak jsem se rozhodl, i když to bylo těžké, protože fotbal jsem zbožňoval, i ostatní sporty jsem měl rád. Ale chtěl jsem být nejlepší ve Spartan Race, tak to jinak nešlo. A nelituji toho rozhodnutí.

Čtěte také

Abyste také litoval. Vždyť jste dvojnásobný mistr světa v tomto extrémním závodě. Veroniko, vy jste také asi sportovala už jako malá holka.
Veronika Hynková: Já jsem se odmalička věnovala aerobiku. A potom jsem přešla na atletiku, kterou jsem dělala ještě v loňském roce. K tomu doplňkově také Spartan Race. V minulém roce jsem se pak začala soustředit především na Hyrox. Tedy i mně musela maminka podepsat bezpečnostní revers.

Tak se pochlubte svými největšími úspěchy?
Veronika Hynková: Nedávno jsme se ve dvojici s mojí kamarádkou kvalifikovali na závodech v Hyroxu ve Francii na mistrovství světa do amerického Chicaga. Tedy to je asi teď ten největší úspěch. Já jsem tam skončila třetí v sobotu v kategorii jednotlivců a v neděli jsme pak běžely jako dvojice a zvítězily jsme. V současné chvíli se pilně připravujeme a v červnu budou závody. Mistrovství světa.

A Richard? Ten je už dvojnásobný mistr světa ve Spartan Race.
Richard Hynek: To je jednoznačně můj největší dosavadní úspěch. Jsou tam také tři druhá místa.

Ovšem někdy může být i takové druhé místo cennější než vítězství. Protože vy jste teď nastoupil do závodů po operaci achilovky.
Richard Hynek: Je to tak. Čili to druhé místo bylo v podstatě jako vítězství. Po operaci achilovky jsem byl čtyři měsíce úplně mimo závody. Tedy pro mne bylo vlastně vítězstvím už jen začít opět běhat. A to, že se mi podařilo za 8 měsíců připravit a být na druhém místě, s tím mohu být jen maximálně spokojený. Do běhu jsem se vrátil po půl roce, ale na kole jsem začal jezdit už 3 měsíce po operaci.

Čtěte také

Jak vypadá příprava na takové těžké závody? Trénujete, běháte, posilujete?
Richard Hynek: Příprava na Spartan Race je primárně o běhu. Protože při závodě hraje běh velmi důležitou roli. Ale samozřejmě jezdím hodně také na kole, běhám a ještě do toho posiluji a trénuji překážky. To je taková kombinace. Kdybych to měl vyjádřit v procentech, tak je to 60 procent běh, 20 procent kolo a 20 procent silový trénink a překážky.

Veroniko, jak se připravujete na závody v Americe vy?
Veronika Hynková: Jelikož je Hyrox tak z poloviny o běhání, tak zejména hodně běhám. Tedy jsou to běžecké tréninky, ale je nutné také potrénovat hodně sílu, protože se tahají opravdu hodně těžká závaží. Je to možná tak padesát na padesát. Běh a silový trénink.

Už jsme si povídali, že si z vás občas někteří dělají legraci, že sportuje celá rodina. Takže i dnes si někdy jdete společně zaběhat nebo zatrénovat?
Veronika Hynková: Já jsem si byla jednou s bráchou zaběhat. On běžel úplně na pohodu, ještě mne povzbuzoval, a já jsem vůbec nestíhala, sotva jsem dýchala. A zařekla jsem se, že s ním už nikdy běhat nepůjdu.
Richard Hynek: Je to tak. Já trénuji a běhám v podstatě sám.

Veronika Hynková a Richard Hynek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jsme navzájem hrdí na své úspěchy? Tedy na výkony toho druhého?
Veronika Hynková a Richard Hynek: Samozřejmě!

Jsem moc rád, že sourozenci a extrémní sportovci Veronika a Richard Hynkovi byli dnes našimi hosty. Přejeme, ať se vám dál skvěle daří.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související